V roce 2004 České země vstoupily do EU. Nejchudší České země se ihned po vstupu staly „čistým plátcem“, naproti nejbohatšímu Irsku, které bylo „čistým příjemcem“. Jedním z účelů EU, která je ovládána Vatikánem, totiž je i hospodářská likvidace „kacířských“ zemí. Neskatolické země proto musí dotovat země skatolické, a tak „kacířské“ České země musí dotovat skatolické Irsko.
Jedna analogie je ale až příliš nápadná: EU Českým zemím zakazuje rozšiřovat plochu vinohradů. Většina vinohradů u nás přitom zanikla za třicetileté křižácké války – v důsledku habsburské okupace (na Moravě pak nastoupila „slivovicová kultura“). Svým způsobem jde tedy o pokračování habsburské (a tedy vatikánské) pobělohorské okupace. …Snad aby Češi nezačali znovu přijímat podobojí!
Dnešní doba se době pobělohorské, konci renesance a příchodu baroka podobá až v příliš mnoha detailech – a nejvíc asi současným skatolickým terorem. A politici jdou „církvi“ samozřejmě na ruku. Příliš se nevyznamenala ani sociální demokracie, se svým vyvěšováním vlajek kvůli „docyklónování“ papeže roku 2005. Vláda „nacionálně socialistické demokracie“ dokonce vyhlásila stádní smutek. To například ve Francii odmítl i jinak ke všemu ochotný Jacques Chirac. (Zkratka NSDAP se za koalice ČSSD s KDU-ČSL, v letech 2002-2006, vykládala jako nacionálně socialistická demokracie a papeženci.)
Krátce po fašistickém puči v roce 2006 následoval teroristický útok na chrám sv. Víta v Praze. Rukopis útoku je velmi podobný útoku na newyorská „Dvojčata“. Podobně, jako byl útok v New Yorku útokem na národní symbol a útokem na lidská práva (viz 2. díl Dějin Českých zemí, Lafayette), byl útok na svatovítský chrám rovněž útokem na světský národní symbol, a navíc útokem na symbol náboženské tolerance (i když poslední dobou to, co se v chrámu, který měla římská „církev“ v užívání, dělo, toleranci ani v nejmenším nepřipomínalo). Datum jim asi trochu nevyšlo – patrně mělo k útoku dojít již o den dřív, v den, kdy bylo v roce 1415 na kostnickém koncilu Čechům zakázáno přijímat podobojí. Jednoznačně se jednalo o teroristický útok – protože cílem je zastrašení obyvatelstva – ve svém důsledku možná ještě horší než v případě útoku na „Dvojčata“, protože v tomto případě se jedná o vyvolání trvalé nejistoty. V obou případech se také jednalo o snahu jisté skupiny chopit se moci v zemi.
Dostavba chrámu sv. Víta v Praze v letech 1920-1929 byla chápána jako ryze národní záležitost, tedy ne jako náboženská, a už vůbec ne jako skatolická. Stačí se podívat na výzdobu chrámu, a vidíme, jak silně byli umělci, kteří se na ní podíleli – Alfons Mucha, František Bílek, Čeněk Vosmík, ovlivněni pravoslavím, židovstvím a jinými „herezemi“, a jak daleko měli ke skatolictví. (Jako kameník tam pracoval také pozdější první dělnický president Antonín Zápotocký.) Také se kradinál Vlk nechal ještě před teroristickým útokem slyšet, že jakmile chrám uloupí, provede „změny interiéru“, čímž měl zřejmě na mysli, že díla těchto „heretiků“ z chrámu odstraní.
A také bychom si měli připomenout, že dostavba chrámu probíhala v době, kdy byly velmi napjaté vztahy s „církví“ a přerušené diplomatické styky s Vatikánem. Těžko by stát v takové době a za takových okolností stavěl něco pro „církev“.
Teroristický útok na chrám sv. Víta, se kterým se nedá srovnávat ani Zikmundovo řádění (v tomto chrámu), „očista“ chrámu kalvíny, kteří přišli s Fridrichem Falckým, ani daleko větší pobělohorské zpustošení chrámu jezuity, byl jedním z nejbarbarštějších činů v historii, srovnatelný třeba s rozstřílením Buddhovy sochy v Afghánistánu Talibanem.
S odstupem času ale dnes také můžeme říci, že podobně, jako bylo založení chrámu sv. Víta patrně největší chybou Karla IV., byla prvorepubliková dostavba chrámu asi tou největší chybou v české historii.
V roce 2007 byla média zahlcena aférou ohledně bezvýznamného úplatku Jiřího Čunka, aby se odpoutala pozornost od jeho role v zablokování částky ca 700 miliard Kč, kterou EU údajně chtěla vyplatit ČR. Ve skutečnosti šlo pravděpodobně jenom o hru – EU této „kacířské“ zemi nikdy nic vyplatit nechtěla, a částku slíbila až tehdy, když měla na patřičných místech své lidi, o kterých s jistotou věděla, že vyplacení zablokují. Vypadá to, že byl pouze „bílým koněm“, a spekuluje se o roli Čunkova bratra, jezuity.
Značně znepokojující jsou zprávy o povinné náboženské – přesněji skatolické – výchově vojáků z povolání. To je v neskatolické zemi poněkud zarážející. Podle všeho jsou vychováváni protinárodně, a důvod je jasný: jsou určeni k nasazení proti vlastnímu národu. (Pro nasazení v Afghánistánu by skatolíky být nemuseli.)
Foto: Tato Bílkova „hereze“ měla být z chrámu odstraněna, zdroj: Aconcagua
Stádní smutek v souvislosti s docyklónováním papeže
Obnovení SS divize Valdštejn Václavem Havlem
