Není nad lidskou svobodu, tvrdí profesionální oslavovači kapitálu. Na co přitom také myslí? Například, jak svobodu druhých tiše a nenápadně kolonizovat, vykořisťovat a vykrádat. Je jedno, zda se to rovnou nazve krádeží za bílého dne, nenápadným tunelem jakéhosi společného fondu, anebo "jen" příživnictvím na mzdě či odměně, kterou právem původně dostal někdo jiný. Vůbec nejrafinovanější zlodějství a nejvýnosnější příživu pak pěstují pojišťováci a finančníci se svým systémem slibů modrého z nebe, soukromých finančních fondů s příspěvky státu, lichvářských půjček, úroků a úroků z úroků, přičemž všechny ty své podvody pyšně nazývají produktem. Kdyby za tím vším vždy nebyl jen tvrdý a vážný útok na naši osobní svobodu a na náš osobní majetek, mohli bychom se snad tomu systému všech "finančních produktů" jen zasmát. Jenže to parazitům nestačí.
Jejich politika výroby zisků má několik základních forem a mnoho modifikací: Klasický byznys se zbožím, které vyrobil někdo jiný. Půjčky bank na úrok z peněz, které banky právě vůbec nevlastní. Pojistky na to, co se nikdy plnit nebude. Zakládání fondů, které shromažďují cizí peníze, cosi z nich jakoby jejich správci úředně spravují a přitom je tiše a v klidu dlouhodobě vykrádají předstíranými operacemi a zakázkami. Zakázkami, odůvodňovanými údajným ošetřováním, udržováním a zvelebováním základního majetku fondu. Aby všechno probíhalo "podle práva", manažéři si najímají a dobře platí týmy právníků, kteří tyto podvody legislativně, exekutivně a soudně "ošetřují". Je to principiálně kuriózní a docela úsměvná situace: Parazit právnický se přiživuje na parazitovi manažérském. Na úsměv už není, že oba ti chytráci se finančně zahojí na hejlovi klientovi, který "práci" obou parazitů ze svého nakonec zaplatí.
Abychom činnost ne-parazita a parazita snadněji a rychleji mohli odlišit, uveďme si pár jednoduchých příkladů: Když půjdu do pekařství pro rohlík, vím kolik stojí a podle toho se rozhodnu. Když půjdu k holiči a on mne podle mého přání ostříhá, výsledek uvidím hned, přičemž cenu za to jsem znal již předem. Podle svého pocitu spokojenosti s chutí rohlíku resp. kvalitou účesu pak buď příště přijdu k pekařovi a kadeřníkovi znovu, nebo půjdu jinam. Zkrátka, oni oba tvoří a nabízejí produkty. Odvádějí práci a nabízejí služby. Já mám svobodu, jak se v obchodním vztahu k nim rozhodnu a zboží či služby přijmu či odmítnu. Mé riziko zákazníka je jen v tom prvním obchodním kontaktu, kdy reálný výsledek ještě závisí pouze na slibu nabízejícího. Pak už nikdy.
Již potulná Cikánka věděla, že když její muž brousil vesničanům nože, musel přitom pracovat. Ona proto vesnickým sousedům nabídla, že jim bude hádat z ruky budoucnost. Syn cikánky se od příkladu maminky poučil, koupil si papouška a naučil ho tahat z hromádky lístečky. A byla tu první loterie …
Není úmyslem autora tohoto článku analyzovat funkci a úlohu peněz. Mlčky proto zatím předpokládejme, že peníze už existují a fungují tak, jak fungují. Jak však vidíme, už před penězi, služby a obchod existovaly. Služby a obchod nejen poctivé, ale i služby a obchod, založené na lidské naivitě, důvěřivosti a hlouposti. Klasikou je konec konců jak prostituce, tak i veškerý hazard a přece je dodnes akceptují lidé i s vysokoškolskými akademickými tituly. Hovoří o vzrušení z okamžiku a nechápou, že platí všem těmto "poskytovatelům chvilkově příjemných pocitů" jen daň ze své vlastní hlouposti.
A jsme u jádra dnešního sloupku, u právního postavení takzvaného poskytovatele služeb:
Parazit vidí, že na mocenskou sílu státu a jeho systému berní čili daní, na to zkrátka sílu ani donucovací aparát nemá. Naoko bude tedy stát pomlouvat jako zbytečnost a volat po jeho zrušení. Ve skutečnosti se však bude snažit jeho zákonodárný a mocenský aparát překlopit do pravomocí a aktivit, výhodných jen pro něj. Zobecníme-li ten poznatek, můžeme říci: U ekonomiky služeb především, kapitalista nikdy stát nezruší, jen si bude hledět jeho mocenské nástroje pevněji ZPRIVATIZOVAT. Proč jenom chodit kolem plotu cizí zahrady, kterou hlídá zuřivý pes, když si časem můžeme toho psa několika buřty ochočit natolik, že příště nás už pustí dovnitř?
Parazitní služby je proto nejprve nutné legalizovat vhodnými zákony. Pak je třeba ty zákony soustavně, nenápadně a znovu a znovu upravovat tak, až naše "služby" budou dříve či později pro všechny občany státu ze zákona monopolní a především povinné. Je jedno, zda půjde o služby pojišťovácké či zdravotní, o fondy penzijní, nebo zakázky veřejné.
Kapitál se státem fakticky nikdy bojovat nebude. On si jen bude jeho mocenské nástroje pilně a soustavně přivlastňovat. Kapitál bude nabízet dál své "služby", o které lidé stát nebudou, ale akceptovat je BUDOU MUSET, protože už na to bude zákon.
A pozor: Přivlastnit si postupně parazit umí cokoliv. Dokonce i dílo nehmotné, které jsme ještě nevytvořili a které by mělo být navždy jen naším duševním vlastnictvím, pokud se nerozhodneme jinak. Postačí opět jen málo: Vytvořit zákon. Zákon o povinném právním zastupování ve správě duševního vlastnictví. Zákon, který nám vezme i to, co ještě nemáme. Zákon, který manipulaci s našimi právy "demokraticky" předem vloží do rukou parazita. Taková OSA, IFPI, ČPÚ nebo BSA, ti o tom ví své. A řekněte sami, není to novodobé příživnictví kouzelné?
Je jasné, že pokud politika EU půjde parazitům na ruku, bude EU pro ně svatá a nám běžným smrtelníkům budou paraziti hrozit třeba i tím Štrasburkem. Pokud tomu bude naopak, bude jimi EU označena za veřejného nepřítele číslo jedna.
Uvidíme … Naštěstí, právě probíhající aféry typu Bátoriády a Tluchoriády ukazují, jak zuřivě se na pravici perou funkcionářští psi o kost budoucí možné povolební moci. Levice a odbory tak mají zatím čas si krátce vydechnout. Ale pozor: Paraziti se určitě nakonec vzájemně dohodnou a opět sjednotí. Výsledek poznáme právě podle jejich vztahu k EU a jejich vlivu v unijních mocenských orgánech. Tak jak tak, občan ČR tomu neunikne.
