Jan Vidím – veleduch poslanecké sněmovny

Reklama


Ano, nesporně se jím musí cítit. Jak jinak si lze vysvětlit skutečnost, že je to pokaždé on, kdo – když se vynoří kritická politická situace – vystoupí ze všech poslanců jako první, aby k ní nejen řekl svoje (tohle by pro něj bylo málo), ale hlavně proto, aby svým objevným názorem vytyčil pro všechny podobně smýšlející, ale nikoliv tak intelektuálně vyzrálé, cosi jako ukazatel, myšlenkový a ideový směr, podle něhož je nutno na nastálou situaci nahlížet. Poprvé se takto proslavil, když se z pravice jako první probral ze šoku po Obamově oznámení, že USA nepostaví radarovou kouli v Brdech, a reagoval na ně prohlášením o Obamově zbabělosti.


Napsal jsem tehdy, že když se velcí lidé baví o vážných věcech, měli by lidé Vidímovy lidské a politické nepatrnosti nanejvýš stát opodál a mlčet. Totéž si myslím i dnes, když tento politik vypustil do etéru další podpásovou pomluvu o tom, že policejní prezident Lessy svou obranou Kalouskem i Nečasem napadených policistů vstoupil do politiky a je prý jen otázkou, za kterou stranu bude kandidovat. To, že při naprosto bezkrupulozních nadávkách do gestapáků a estebáků, jaké se na policisty z pravicového tábora v přecházejících dnech snesly, by se na jejich obranu postavil každý slušný nadřízený (nikoliv z důvodu svých budoucích politických vyhlídek – což je nesporně i příklad policejního prezidenta), ale prostě proto, že cítí mravní potřebu se jich zastat, už ovšem od poslance Vidíma neuslyšíte. Protože on není poslancem své strany pro to, aby mluvil pravdu, on je zde pro to, aby pravdu obracel v opak – a v případě, který pojednáváme – naložil před konečně se k činům mátořicí policii co nejtěžšíi pomluvu, která by ji v jejím nadějném startu proti zločinu zase znehybnila. Protože policie skutečně fungující podle hesla "Padni komu padni", hrozí všem nepoctivým, které ze zástupu lehce a neomylně vyloupneme podle toho, jak hlasitě či vybraně podle proti policii dnes vystupují.


Nebylo dosud v České republice tak dějinně rozhodného okamžiku, v němž se dvě protikladné síly naší společnosti, zla a dobra či práva a zločinu, střetly v tak zásadním a otevřeném střetnutí, jaký v současných dnech prožíváme. Váhy se nyní převáží buď na tu, či onu stranu a rozhodnou možná o osudu nás i našich dětí na dlouhá léta dopředu.


Stanův komentář: A jedním z prvních těch malých lidiček, které zmiňuje autor, se stal – Petr Nečas.

Přejít do diskuze k článku