Zastavení radiace z narušeného jaderného komplexu, zchlazení reaktorů, zabezpečení celé oblasti a odstranění devastovaného zařízení bude znamenat chaos a utrpení, které by mohlo trvat celá desetiletí a stát stovky milionů dolarů.
Radiace zasahuje oblast kolem JE Fukušima Daiči a znepřístupňuje části komplexu, což činí z „likvidace“ elektrárny, tedy jejího zabezpečení takovým způsobem, aby neohrožovala veřejné zdraví a životní prostředí, složitější úkol, než je obvyklé.
Společnost Toshiba, která dodala čtyři ze šesti fukušimských reaktorů, včetně dvou, na nichž spolupracovala společnost General Electric, předložila minulý týden provozovateli tohoto zařízení plán na likvidaci poškozených reaktorů. Studie, kterou vypracovaly tři další společnosti, počítá s tím, že odstranění palivových tyčí, reaktorů a ostatních zdrojů radioaktivity na místě bude trvat asi 10 let, řekl Keisuke Omori z Toshiby.
Tento postup je mnohem rychlejší než ty, které byly vypracovány pro jiné jaderné nehody, obsahuje však velké varování: reaktory musí být nejprve stabilizovány a zchlazeny, což byl cíl, který se nepodařil dosáhnout záchranným týmům, jež zápasily s eskalujícími problémy v týdnech poté, co zničující vlna tsunami zničila chladící systémy elektrárny. Omori řekl, že rozsah poškození reaktorů i ostatní problémy musí být ještě posouzeny.
„Vyřazení čtyř reaktorů by mohlo být mnohem komplikovanější než odstavení jednoho při běžné operaci. Pořád ještě je toho mnoho, co musíme prozkoumat,“ řekl Omori. Odmítl poskytnout detaily o nákladech a harmonogramu prací, přičemž se odvolal na obchodní tajemství.
Rychlé řešení krize kolem Fukušimy by mohlo dát nový impuls národu, který se pokouší postavit na nohy po děsivých katastrofách, i těm tisícům lidí, kteří byli nuceni se evakuovat z obcí v blízkosti elektrárny a právě teď čelí únavě ze života v provizorních přístřeších bez naděje na návrat domů.
„Bude to trvat celá desetiletí. Všichni musíme odejít,“ řekl šestatřicetiletý Hitomi Motuči, který opustil domov na kraji evakuační zóny, a teď je ubytován v gymnáziu ve městě Fukušima. „Na rozdíl od uprchlíků po tsunami, kteří se mohou vrátit a znovu obnovit své obce, protože tato katastrofa nemusí nikdy skončit,“ řekl Motuči.
Odstavení z provozu se obvykle děje třemi způsoby – demontáží nebo dekontaminací těch částí reaktorů tak, aby plocha nad nimi mohla být užívána; bezpečným utěsněním a sledováním jaderné elektrárny, dokud záření uvnitř neustane; a „pohřbením“ radioaktivních částí do betonu a oceli.
Experti říkají, že podle toho, jaké množství radiace vyzařuje, bude v JE Fukušima nejpravděpodobněji použita kombinace všech těchto metod. Jakmile se reaktory zchladí, budou těžce kontaminované oblasti pohřbeny tak, že je zalijí betonem na povrchu a podkopou, aby pod ně vložili desku, která zabrání prosakování. Ostatní zasažené oblasti by měly být uzavřeny. To by mělo umožnit, aby radiace přirozeně poklesla, ale zastaví to řešení obvyklých operací, jako je demontáž některých částí celého komplexu.
„Nejlepším řešením by bylo pohřbít celou oblast na 40, 50 či 60 let,“ řekl Arnold Gundersen, který napsal část manuálu amerického Ministerstva energetiky pro odstavování z provozu a řídí americkou enviromentální společnost Fairewinds Associates.
Tato studie od Fairewinds vychází z nákladů, které jsou odhadovány pro JE Vermont Yankee, jejíž vodou chlazené reaktory jsou podobné fukušimským, ale měly menší problémy, které dosahují již nejméně 950 milonů USD a mohly by patrně příští rok přesáhnout hranici jedné miliardy. Gundersen řekl, že rozpočet pro japonskou elektrárnu může tuto hodnotu nakonec několikanásobně přesáhnout.
Mluvčí japonské Agentury pro jadernou a průmyslovou bezpečnost (JNISA) Hidehiko Nišijama řekl, že v ideálním případě by měl být fukušimský komplex „srovnán se zemí“, čímž mínil, že zařízení bude rozebráno a odstraněno.
I když je Japonsko se svými 54 jadernými elektrárnami horlivým uživatelem jaderné energie, má jen málo zkušeností s odstavováním z provozu a žádné z nich se netýkají problematických reaktorů. Prvním odstaveným je reaktor číslo 1 v JE Tokai, který se právě nachází v 13. roce dvaadvacetiletého procesu odstavování. Jeho palivové tyče byly odstraněny, jeho turbíny a ostatní zařízení bylo demontováno, reaktor je izolován, jeho ventilace a kanalizace uzavřena.
Odstávky havarovaných reaktorů jsou problematičtější. Části Ukrajiny jsou stále neobyvatelné i 25 let poté, co explodoval reaktor číslo 4 v JE Černobyl, zatímco Bělorusko začalo některým lidem povolovat návrat do evakuované zóny v loňském roce.
Šedohnědé chladící věže a zaoblená kopule 2. jednotky JE Three Mile Island i nadále vrhají stíny na centrální část Pennsylánie – je to 32 let poté, co selhal její chladící systém, způsobil částečné roztavení reaktoru a vypuštění radioaktivního oblaku. Od její konečné odstávky uplynulo dvacet let a náklady odhadované americkou agenturou pro jadernou kontrolu přesáhly 850 milionů dolarů.
„Je to jako pohřeb, kde hrobníci musí stát celá desetiletí kolem hrobu,“ řekl Eric Epstein, který řídí monitorovací skupinu TMI Alert. Řekl, že tato oblast byla dlouho proslulá svými civilizaci odmítajícími amishskými farmáři, továrnou na čokoládu Hershey Co. a bitevním polem u Gettysburgu, ale teď je stigmatizována veřejným míněním kvůli nejhorší jaderné havárii, ke které došlo ve Spojených státech.
Na rozdíl od Three Mile Islandu a Černobylu, jejichž problémy nastaly vždy pouze na jednom reaktoru, ve Fukušimě nebyly řádně chlazeny tři aktivní reaktory a nejméně jeden z nich může být porušený, navíc se přehřály čtyři bazény, v nichž bylo skladováno vyhořelé palivo, některé na nebezpečnou úroveň.
„Tohle bude nevyhnutelně mnohem komplikovanější odstavení z provozu, než s jakým jsme kdy měli zkušenost,“ řekl Peter Bradford, bývalý člen americké Komise pro kontrolu nukleárních technologií (Nuclear Regulatory Commission).
Výbuchy v prvních několika dnech krize ve Fukušimě rozmetaly po areálu sutiny, a vysoce radioaktivní voda zaplavila prohlubně, tunely a kanály, jež normálně nejsou vystaveny radiaci. V areálu bylo nalezeno plutonium, které vyzařuje po desetiletí a může při takto vysoké úrovni expozice způsobit rakovinu, a pravděpodobně se tam vyskytují i další vysoce radioaktivní prvky jako např. kobalt.
Další prvek s dlouhým poločasem rozpadu, karcinogenní cesium 137, bylo zjištěno ve vzdálenosti 25 až 60 kilometrů od elektrárny v množství, o němž minulý týden časopis Nature napsal, že z toho vyplývá, že tyto oblasti nebudou vhodné pro produkci potravin po celá desetiletí, stejně jako tomu bylo v případě Černobylu.
Teď, když už je rozsah kontaminace známý, může se japonská vláda rozhodnout, zda je vhodné rychlejší a drahé odmoření, tedy to, které se zahájí ještě před tím, než většina radiace samovolně přestane, nebo jestli dá přednost opuštění této rozsáhlé oblasti a bude čekat na přirozený pokles radiace, jak se to stalo v Černobylu.
Jiné rychlé řešení, které navrhují někteří experti, je zalít betonem nebo zasypat pískem rozpálené reaktory a nečekat, až vychladnou. Tato taktika byla zamítnuta japonskou agenturou pro jadernou bezpečnost a dalšími experty, kteří ji označili za riskantní kvůli tomu, že by se jaderné palivo mohlo protavit kontejnerem reaktoru.
Pan Omori, mluvčí Toshiby, řekl, že jeji plán – zpracovaný společně se společností Westinghouse Company, energetickou firmou Babcock & Wilcox a skupinou Shaw, která se specializuje na průmyslové strojírenství – byl vypracován stovkou specialistů a vzal si příklad z Three Mile Island.
Plán předpokládá, že reaktory budou stabilizovány během několika měsíců, a navrhuje, aby se postupovalo simultánně v řešení několika úloh. Odstranění paliva by mohlo začít na konci tohoto roku, zatímco bude uklizena radioaktivní suť a méně kontaminovaná zařízení vně reaktorů budou zbourána, řekl Omori.
Je to rychlejší plán postupu než u Three Mile Island, kde odstraňování paliva začalo šest let po havárii a bylo ukončeno za dalších šest let.
Bez ohledu na použitou metodu budou čtyři problematické bloky (číslo 1 až 4) vyřazeny z provozu. Finální odstavení z provozu však bude záležet na tom, zda provozovatel, společnost Tokyo Electric Power , udrží bloky 5 a 6 v provozu. V případě Three Mile Island bylo jaderné palivo zničeného reaktoru z bloku 2 převezeno do Idaha a kontaminovaná voda se vypařila. Nemůže však být úplně rozebrána a odstavena z provozu do roku 2034, kdy bude ukončen provoz s ní sousedícího bloku číslo 1.
Převzato ze Salon.com
Překlad: Stan
