V posledním čase si stále častěji kladu otázku, jestli je ČSSD vůbec levicovou stranou. Jako levicová se formálně deklaruje. Formálně prosazuje některé levicové požadavky jako jsou daňová progrese, sociální stát, povinná solidarita, ekologická a mezilidská ohleduplnost.
Odpovídá však tomu politická praxe? Když se ohlédnu do uplynulých zhruba dvaceti let, vidím v politické praxi ČSSD, kupř tyto jevy:
-
Privatizace bankovnictví do rukou globálních finančních institucí
-
Podíl na vzniku kasty multimiliardářů a na privatizaci klíčových státních podniků
-
Podíl na lákání globálního kapitálu, vzniku státem dotovaných montoven s měkčími pracovněprávními předpisyU
-
Umírněnost v prosazování požadavků a práv zaměstnanců a sociálně slabých skupin, rezignaci na pracovněprávní požadavky zaměstnanců a pod…
-
Úzké propojení se skupinami miliardářů, sponzorů a lobistů, různé aféry s hospodářským podtextem
-
Prosazování diktátu nadnárodních institucí – EU, MMF, SB, ECB
-
Schvalování a podíl na válečných intervencích v cizích zemích
-
Oposmlouvu s pravicí
-
Neustálé kompromisy a ústupky pravicovým stranám v koaličních vládách, nedůraznost a rozmělňování levicových programových principů v politické praxi
-
Permanentní vnitrostranický boj o moc, vzájemné podrazy, myšlenkovou nevýraznost a názorovou rozbředlost
Na základě uvedeného docházím k názoru, že tato politická strana postrádá jasnou vizi, politická a hospodářská východiska ze slepé uličky, neustále se hledá a nenachází a stále víc se v praxi vzdaluje svému široce rozprostraněnému elektorátu. Řeší partikulární vnitrostranické problémy a zájmy svých politiků namísto dramaticky se zhoršujících ekonomických poměrů státu a svých voličů,, politicky exhibuje na půdě parlamentu ale v praxi skutek utek.
Na základě výše uvedeného osobně sociální demokracii neřadím k levici ale k politickému středu tendujícímu v politické praxi víc doprava. Politici ČSSD prosazují dle mého mínění víc zájmy velkokapitálu a globálních elit než zájmy svého oficiálně uváděného volebního elektorátu.
Tomu taky odpovídají její volební výsledky. Čím víc se ČSSD vzdaluje levicovým principům, tím víc se vzdaluje svým voličům, kteří instinktivně cítí, že něco s touto stranou není v pořádku.
Do nejisté a pravděpodobně turbulentní budoucnosti bych vedení ČSSD radil ujasnit si její místo na politickém hřišti, projasnit principy a politický program a být svá. Nezapomínat na ty, které má hájit, zbavovat se politiků, kteří zrazují své voliče a konají v rozporu s programem a zájmy voličů. Ale to asi chci příliš mnoho.
