Je více cílů a je více cest ke stejnému cíli, zvanému totalita

Reklama



Očekávání československých obyvatel od plyšové revoluce přineslo po letech pocit zklamání z politicko ekonomického podvodu s asociálními důsledky. Nastal rozpad státu, způsobený jeho čelními politiky. Havlovské heslo "Nejsme jako oni" se ukázalo jak zástěrka pro nevůli k vyrovnání se s minulostí a známka obsahu Havlovy utajené listopadové dohody s Moskvou a obsahu schůzky Bush-Gorbačov na Maltě 2. až 3. prosince 1989.


Veškerý bývalý majetek českého státu zde – majetek teoreticky nás všech – je téměř dorozkraden a převeden do ciziny neznámo kam. Varšavská smlouva byla zrušena jen proto, abychom byli ihned začleněni do jiného válečného paktu – do NATO. Ukázalo se, že evropské politické převraty roku 1989 vůbec neměly za cíl dosáhnout konečně mír a pokojnou prosperitu všech zemí v Evropě. Západní velmoci měly totiž docela jiný plán: Přerozdělit klíčový majetek bývalých východních socialistických států do rukou soukromých nadnárodních bankovních elit. Nic víc. A dnes už je jasné, že Gorbačov a zejména Jelcin přitom všem aktivně se Západem spolupracovali.


Halasně propagované osvobození východoevropských národů od původní totality, vynucené politickou bipolárností poválečného světa a z toho plynoucího hospodářského embarga, to osvobození se nestalo. Jen se změnila identita a sídla vládnoucích vrchností. Tak jako dřív, jsou za elitu národa vydáváni opět diletanti a kariéristé. Navíc přibyli korupčníci a velkozloději. Inteligence vědecká a technická, dříve zašlapávaná do země, je nyní vytrvale ekonomicky odsávána do západního zahraničí. Namísto toho je zde oslavována penězi odiplomovaná "inteligence" humanitních, ekonomických a právních polovzdělanců a ideologických papoušků, vydávaných za schopné manažéry.


Finančnictví, klíčový průmysl země, páteřní produktovodné, energetické a komunikační sítě, základní výzkumná a vývojová základna, to všechno, co si žádný prozíravý stát – a tedy i ten komunistický – nikdy nenechává zprivatizovat, tam všude je nyní státní vlastnictví zrušeno a převedeno do majetku bank a jejich akcionářů bez jména. Víc jak polovina všech vydaných akcií nemá jmenovitého majitele a je utajováno, kdo to všechno má právě teď v rukách. Je vysoce pravděpodobné, že drtivou část akcií na doručitele mají v držení právě současní čeští politici a jejich rodiny.


Komunisté museli před šedesáti lety budovat průmysl a zemědělství, aby byl stát obranyschopný a potravinově soběstačný, protože existovala studená válka, chřestilo se jadernými zbraněmi a platila ekonomická a devizová blokáda Východu Západem. To dnes už neexistuje a tak bývalá československá republika byla politicky rozdělena, aby byla ekonomicky slabší. Armáda je prakticky zrušena, obrovské množství průmyslu zbylé ČR je nyní zničeno a zemědělství je zlikvidováno hluboko pod hranici potravinové uživitelnosti země. Pod falešnými ekonomickými záminkami je dál ničeno životní prostředí, stejně jako dříve.


Soustavná politická lež elit plodí obrovský morální rozklad a trvalé hospodářské poškozování. Záměrné zadlužování naší ekonomiky plodí vzrůstající sociální nejistotu, nezaměstnanost a chudobu nejnižších společenských vrstev. Šílená politická totalita padesátých let, ohánějící se vidinou nereálné komunistické beztřídní společnosti je nyní nahrazena ještě šílenější tak zvaně "reformní" totalitou posametovou ekonomickou. Totalitou, falešně šermující práporem údajné svobody každého jednotlivce. A nemocným se zavádějí poplatky, invalidům se berou slevy a podpory, pod mosty spí bezdomovci a za dveřmi mnohých stojí soukromí exekutoři, kterým zakrátko bude postačovat k beztrestnému loupení jediný křivohubý svědek.


A co je nejhorší: Zaprvé: Zase jsou všechny tyto změny iniciovány z bezohledného velmocenského zahraničí, jen ten zeměpisný směr těchto iniciativ a jejich motivace jsou opačné, než kdysi. Deprivantští kolaboranti a autoři zvacích a dalších servilních dopisů však mezitím porodili potomky a ti opět vesele ve zrazování země a jejích obyvatel pokračují, jen ten směr kolaborantské pošty je o 180 stupňů obrácen.


A za druhé: Všechny dosud prováděné politické, sociální a ekonomické změny jsou záměrně prováděny s cílem dosáhnout jejich budoucí nekorigovatelnosti a nezměnitelnosti pokojnou ústavní cestou. Tato všechna politická a ekonomická opatření však povedou k tak nebezpečným důsledkům, že nutné následné opravné kroky budou logicky muset mít násilný charakter.


Vlastizrádné a zničující činy současných politiků tuzemských tzv. demokratických vlád posledních dvaceti let vědomě zaženou český a moravský národ do budoucích násilných střetů obyvatelstva s establishmentem a s jeho donucovacím aparátem – policií, exekutivou a justicí. Politikům je zcela jedno, že znovu mohou být lidé na ulicích biti pendreky a že pak nepochybně zase poteče krev. Ovšem ale, lze téměř s jistotou očekávat, že tak jako v listopadu 1989, elity v té chvíli na ulicích nebudou. Určitě zase budou v bezpečí na svých venkovských a zahraničních hradech a hrádečcích.


Komunisté kdysi národy východního bloku strašili sociálním odcizením, nezaměstnaností, rasovými a sociálními bouřemi, rabováním a krizemi, které se odehrávaly na tehdejším Západě. Poukazovali na podstatu jeho kolonialismu a imperialismu. Ukázalo se, že měli pravdu. Dnešní politici nás straší dalšími krizemi a vymyšlenými vojenskými hrozbami takových států jako je Írán a Severní Korea, ale ukazuje se, že pokud jde o naše vojenské ohrožení odtamtud, jen uboze lžou.


Zajímavé je, že jejich propaganda si nás nedovolí (zatím) strašit Ruskem a Čínou. Obě tyto velmoci totiž evropský Západ velice silně ekonomicky potřebuje a vojensky je dobýt schopen není. Přesto si hloupí západoevropští politikové myslí, že snad v budoucnu jim sem budou ropu a zemní plyn levně dodávat a zcela charitativně vozit americké lodě a nechávají své žurnalistické poskoky propagandisticky kousat do ruské surovinové ruky a pomlouvat čínskou, k nám importně zatím tak štědrou, ekonomiku. Ekonomiku, která kdyby se rozhodla, že přestane kupovat německé automobily, tak Evropa a její euro se zakrátko ocitnou finančně na huntě. Taková tragická a zároveň trapně směšná je dnešní politická a ekonomická realita Evropské unie.


Zemí českou a moravskou se přitom šíří protesty a nespokojenost obyvatelstva:


– poklidné projevy nevole lidí přerůstají v hlasité demonstrace

– v minulosti proběhlo již několik velkých stávek


Přes silný odpor vládnoucích elit proto republiku zřejmě dříve či později neminou následující nutná politická opatření:


– zamítnutí tzv. církevní restitucí

– progresivní daň z příjmů

– Tobinova daň z finančních operací

– konec státních dotací na podnikání

– konec plýtvavých daňových prázdnin firmám

– zestátnění exekutorů a kontrola provádění exekucí

– zásada, že kde se vydělává, tam sídlí a daní se kapitál

– zdanění hazardu 90procentní daní

– 51 procent podpisů voličů bude stačit k odvolání politika


a také


– povinná majetková přiznání na majetek nad 5 milionů

– imunita jen na výroky v Parlamentu a v Senátu

– konec státního administrativního outsourcingu

– konec státních příspěvků politickým stranám

– předvolební propaganda jen zveřejněním programů stran

– povinná práce vězňů

– žádné poplatky obyvatel za veřejnou administrativu

– povinně výplata mezd jen v hotovosti do rukou zaměstnanců


Prozatím by však postačilo, aby si lidé vynutili:


– osobní majetkovou a trestní zodpovědnost politiků za jejich činy

– žalovatelnost politiků občany za jejich činy u obecných soudů

– stop další privatizaci a tokům státních peněz do privátu

– stop vyvádění státních penzijních a zdravotních fondů do privátu

– konec lichvy a institutu úroku, reforma statutu a funkce bank

– přímou a otevřenou demokracii ve výběru kandidátů a jejich voleb

– naprostou apolitičnost policie a justice



Uvidíme, jak se situace bude dál vyvíjet. Propukne-li však na ulicích nějaké násilí, zřejmě se výše uvedené nutné procesy jen urychlí. Náhradní politická cukrátka plebsu ve formách divadélek typu přímé volby kladeče věnců zvaného prezident, anebo praní bulvárně justičního špinavého prádla typu dnešního soudu s Bártou, to již trvale k odvádění pozornosti obyvatelstva postačovat nebude. Právě tak nebude fungovat okamurovské žvanění o tom, že za stav republiky, který právě teď je, mohou jednotně a nerozborně všichni ti, kdo v této zemi žijí. Mohou za to jen ti, kteří dosud měli a mají politickou moc. Nikoliv ti, kteří museli jen pracovat, poslouchat a dodržovat zákony.


Přejít do diskuze k článku