Předchozí, i na můj vkus silně pesimistický komentář mohl být – jak jsem dodatečně zjistil – ovlivněn chřipkovými viry, které mne napadly. Nechtěl bych to však tímhle způsobem obhajovat. Chřipkou by se pak dalo vysvětlit leccos, třebas i jiné problémy souvisejí s děním v této společnosti. Možná existují mutace chřipky ovlivnitelné a ovlivňované právě situací ve společnosti, něco jako po x-té zmutovaná ptačí chřipka přenosná tentokrát tak, aby byla přenosná ne z ptáků či ze zvířat (jako byl snad SARS) na člověka, ale ze společnosti na občany. Dejme tomu chřipka typu Volby 2013. V budoucnu snad specialisté na diagnózy těžce nemocných jedinců zakalkulují mezi faktory způsobující tu kterou chorobu i fakt, že se v v dané společnosti děje něco, co může ke vzniku takové choroby přispět. Proč by společnost nemohla fungovat i jako generátor na produkci těchto virů?
S přítelem Stevem z Houstonu, se kterým si už delší dobu a často vyměňujeme názory na to, co se u nás dělo a děje (je to Čechoameričan, sběratel a milovník historicky zaměřených knih) vedeme spory o vysvětlení četných událostí, které tuto společnost zasáhly v minulosti. Tato výměna názorů mne někdy stimuluje k vymýšlení různých výkladů o tom, jak se co stalo. Chřipkový virus mutovaný vývojem ve společnosti, navíc v české, vypadá šíleně. Ale i společnosti ve kterých žijeme, byly a jsou nesmírně komplikované struktury, o kterých toho moc nevíme. Tak složité, že se zde nedá pracovat jen s jednoduchými a snadno srozumitelnými pracovními hypotézami. Kdysi měl slavný atomový fyzik N. Bohr prohlásit: Jen ta nejšílenější hypotéza (mluvil o fyzice částic) má šanci na to, aby se ukázala jako pravdivá. Při hledání toho, jak rekonstruovat správně minulost, platí možná něco podobného. Na rozdíl od mne je Steve katolík-konvertita (ti jsou nejhorší) nesnášející Lojzu Jiráska (jak mu důvěrně říká). Plně se identifikuje s americkými ideály a mýty o jejich vlastní historii. Nevadí mu, že v mládí stejně jako celá moje generace zpíval na pionýrských táborech i v družinách Johna Browna a také Chodím po Broadwayi. Otroctví v Americe, genocida Indiánů a Černý pátek mu nic neříkají. Je to však i člověk s kontakty na řadu známých osobností českého exilu, který se nechává pravidelně zásobovat nejrůznější literaturou tohoto druhu z domova. Hledá v těchto materiálech rozpory. Velmi se svojí činností v této oblasti podobá Saturninovi a jeho firmě na vyhledávání správných vysvětlení různých zápletek v české literatuře. Snažím se mu už delší dobu vysvětlit, že mnohé z událostí, které zásadním a přitom negativním, násilným způsobem ovlivnily životy našich předků a tedy i ty naše, nelze brát jako něco, co vznikalo samo od sebe anebo z donucení, v podstatě kvůli bitvám vedeným prostřednictvím standardních zbraní. Kanóny, pušky a muškety, meče a jiné nástroje na to prostě nemohly stačit. Také viry obyčejné chřipky bývají často bezbranné v době, kdy je člověk v pohodě a venku je překrásně. Takové zbraně jsou slabé bez podpory jiných zbraní, kterým lze říkat „sociální zbraně“. Nejde jen o použití teroru všeho druhu, včetně psychického, ale i o soustavné a rozsáhlé využití lží, dezinformací, pomluv, porušení norem a platných zákonů a všeho, co může život ve společnosti nesmírně zkomplikovat. Našinec si kdykoliv může na vlastní kůži jejich existenci prověřit, když jej někdo okrade či podvede. V takovém případě jeho důvěra v druhé lidi a nezřídka i v tuto společnost padá až na dno. To proto, že proti němu bylo použito špinavých sociálních zbraní. Ovšem jen těch nejobyčejnějších, kterým místo tohoto názvu nazýváme jen krádeží či podvodem. Naopak, pokud zažijete, že Vám někdo prokáže něco nečekaně dobrého, aniž by musel, aniž by se to od něj očekávalo, vaše lidství , resp. důvěra v lidi kolem vás pak bude prudce posílena. Tak to má ve společnosti být. Tak se lidé k sobě mají chovat! To je nejspíše i důvod, proč jsme schopni být vlastenci, a proč někdy dokonce jsme ochotni pro vlast položit život, obětovat zdraví i jiné hodnoty. Za války lidé neumírali za Beneše či za toho kterého oficíra, ale za tzv. vyšší ideály. Vlast, resp. česká společnost k těmto ideálům patřila.
Princip špinavých (tedy neetických) sociálních zbraní je založen na opačném působení a je dost jednoduchý. Jde o zneužití a hlavně zpochybnění naší důvěřivosti ve společnost, ve které žijeme. K tomu někdy stačí velmi málo. Existence velkých společností stojí na několika pilířích. Trocha vzájemné důvěry k nim patří. Jde o jeden z nástrojů patřících do skupiny čistých, tedy obranných sociálních zbraní. Díky nim byly někdy před zhruba 400 generacemi vytvořeny v našem druhu struktury, bez jejichž existence bychom se chovali jako proslulé kolchozní krávy vyhnané z hodiny na hodinu ze smrdutých, ale teplých stájí s pravidelnou dodávkou stejně nechutné, ale jedlé siláže na louky plné šťavnatých rostlin, které bychom však neznali, a nedokázali je ani ukousnout. Tehdy před desetitisícem let vznikaly základní struktury velkých, dále se rozvíjejících společností založených na dělbě práce. Do té doby izolovaní jedinci a lidé z jejich okolí dostali možnost zapojit se do takto organizovaných společností a jejich počet a síla brzy prudce vzrostly. Díky tomu žijeme sice s mnoha problémy, ale žijeme. Pokud ovšem nepatříme k těm společnostem, které střet se špinavými sociálními zbraněmi prohrály. Známe tyto konflikty docela dobře. Je to podobné, jako když nás zklame někdo, kdo nás podrazí, ublíží nám, i když jsme mu k tomu neposkytli důvod. Víme o tom i ze současné domácí politiky, což je oblast, která v tomto ohledu patří k učebnicovým příkladům tohoto druhu. V tomto státě není člověk, který by už nebyl domácí politikou a politiky zklamán. To má souvislost s lidmi z politiky, kteří o sobě tvrdí, jak jsou dobří, jak si zaslouží naší důvěry, i když nemohou uvést žádný důkaz toho, že to tak je. Lze se podívat do seznamů aktivních politiků a hledat důvody, proč se jim nedá věřit. Vždy se tam něco najde. V politice, jako je ta česká, nikdo není nevinný. Možná, kdyby někteří z nich udělali jisté pokání, nebo spíše sebekritiku. Kdyby se zamysleli nad svými selháními a pokusili se je nějak rozumně a veřejně vysvětlit, mohli by některé své „staré hříchy“ smazat. Nejspíše se však bojí dát najevo jakoukoliv slabost a inspirováni starým plzákovským "zatloukat a zatloukat", dělají ze sebe nevinné. Jenže lidé zas tak blbí nejsou.
Těch, co používají špinavé sociální zbraně v Čechách a proti české společnosti bylo a je mnoho. Tak mnoho, že to není náhoda. Tedy že je v tom záměr. Není to tedy náhodou válka? Nejsme snad ve válce, kde se bojuje o to, jestli tato česká společnost ještě bude existovat nebo ne? Proč se s takovým zděšením díváme na to, jak a kdo dens vlastně vyjednává o složení orgánů parlamentu či vlády, a kdo z nich pak bude rozhodovat o jmenování těch lidí, kteří budou řídit naše životy, aniž budou odvolatelní? Jak se proti nim bránit? Jak se bránit proti těm, kteří dnes již drží nitky moci a jsou neodvolatelní? Třeba proti předsedkyni Nejvyššího soudu či jiných institucí a úřadů stojících jako ona už léta v jejich čele (takových institucí, jejichž šéfové jsou podle před léty špatně udělaných zákonů neodvolatelní, je více!). Ve skutečnosti není žádná páka, aby ji nebo je (třeba policejního prezidenta a jiné šarže) někdo odvolal. Našinec se ptá, zda už jim samým není hloupé tvářit se vůči této společnosti jako zvlášť privilegovaný/á příslušník/ce nedotknutelné kasty, který/á to má doživotně přiklepnuté. Asi jim to hloupé není. Jen my se můžeme divit tomu, jak si mohou myslet, že jsou nad společností?
Je to zřejmé i z toho, že skupinka soudců NS, kteří rozhodli o tom, že poslanci jsou netrestatelní v době výkonu své funkce (ale možná i po ní, možná snad už doživotně), se cítí být těmito lidmi chráněni a že ještě pomáhají v upevňování systému, v němž – ačkoliv se nám tvrdí, že je demokratický – jsou zjevné snahy toto jádro nedotknutelných ještě více rozšířit a upevnit. Kdo jiný tyto lidi řídí než ti, kteří – protože se na ně jakoby zapomnělo – splácejí jiným, kteří je kryjí, jejich dluh? Možná, až se někdo z těch také nedotknutelných poslanců rozhodne vyvraždit jejich rodiny jako nájemný vrah na vedlejší úvazek, možná s tím pak něco začnou dělat. Kdo odvolá soudce z Ústavního soudu, kteří naprosto nekompetentně rozhodli o ústavnosti největší zlodějny v dějinách českého státu v podobě více než 130 miliard Kč v případě tzv. církevních restitucí? Sice tím jasně prokázali svoji „závislost“ a nezpůsobilost takové kauzy posuzovat (4 z 15 byli proti), ale po dobu výkonu své funkce jsou za to nepostižitelní. Zloděj a korupčník přistižený in flagranti se sedmi miliony v krabici je váženým hostem televizních studií a může s vážnou tváří vykládat národu, jak je nevinný. Desítky, stovky a dnes už asi tisíce kauz svědčí o tom, že proti nám v této společnosti byly v neuvěřitelném rozsahu použity nejšpinavější sociálně zbraně, jejichž účinnost je více než srovnatelná se zbraněmi hromadného ničení. Jen ty účinky jsou jakoby méně vidět. Místo plání se sežehnutou trávou a stromovým listím po napadení bojovými plyny, či spečenými kameny s radioaktivním světélkováním na povrchu po použití termonukleárních zbraní je zde lhostejnost, beznaděj a vyprahlost mezilidských vztahů a bující egoismus i u těch, kteří ještě nedávno věřili, že patříme k jedné společnosti. Nacházíme se v dost podobné situaci jako lidé v pobělohorském období, kdy bojovní jezuité, dominikáni, kapucíni a jiné hordy po cizích majetcích dychtících řeholníků a misionářů se za podpory žoldnéřů vrhli na naše předky. I zde se střetáváme s podobnou pakáží. Urvali si už hodně, a chtějí ještě více. Právě k tomu používají zvlášť nečistých sociálních zbraní.
Mohli bychom začít přemýšlet, zda nás nechtějí jako společnost rozložit, a také jak bychom se tomu bránit. Nejen stávkami, nejen výzvami k odporu, ale vším, co se nabízí a co umožní z této společnosti vytvořit soudržnou, spolupracující a vzájemně se respektující množinu. Ve skutečnosti je to horší. Nedotknutelní už mají své pozice zajištěné. Tvoří stát ve státě. Jejich zájmem není tuto naši společnost zničit. Potřebují nás, protože jsme jejich mšice, z nichž lze vysávat sladkou šťávu. Jen nechtějí, aby se o tom vědělo, že situace je právě taková. Chtějí, abychom jim děkovali za to, že žijeme v demokracii, kterou přece oni opatrují. Oni jsou teď ta nová vedoucí složka ve státě, v české společnosti. Jsou těmi nejrovnějšími mezi rovnými ve stylu starého Orwella. Žijí ve svých světech, kam nevedou odsud žádné dveře, pokud nepatříte mezi vyvolené. To byl výsledek té slavné listopadové sametové revoluce.
Foto: onlooker
