Pokusím se zapojit do probíhající polemiky mezi Tribunem a vlkem o vyhlídkách levice na Outsidermedia.
V podstatě jde o to, že socdem pod vedením Jiřího Paroubka „prokaučovává“ své jisté vítězství v podzimních předčasných volbách. Oba pánové mají nepochybně svůj díl pravdy a já nehodlám polemizovat ani s jedním, ani s druhým. K dění na naší politické scéně jsem se vyjádřil na svém blogu, s tím, že nehodlám legitimizovat svou účastí ve volbách tuto dle mého názoru trapnou šaškárnu. Jen bych se chtěl pozastavit nad jedním problémem, problémem obecným: problémem politických stran.
Jsou v ČR vůbec politické strany? A co je vlastně taková politická strana?
Podle Wikipedie je politická strana politická organizace, která nominuje kandidáty do veřejných úřadů pod svým vlastním jménem, prosazuje určitou ideologii nebo je vytvořena za účelem řešení nějakého problému. Wikipedie ovšem pokračuje dál: Politickou stranu je třeba odlišit také od zájmové skupiny, jíž rozumíme seskupení lidí spojených určeným společným zájmem – ať už jde o odbory, menšinové zájmové skupiny, různé typy lobbistických skupin, studentská křídla politických stran apod. Pojem má poněkud obecnější záběr než politická strana, od níž se zájmové skupiny liší tím, že se politické soutěže neúčastní přímo.
Politické strany se původně vyvinuly ze zájmových skupin. V současnosti sice většinou fungují také v rámci politické strany nebo i napříč stranami, často se ale stává, že se ze zájmové skupiny vytvoří nová politická strana. A mě tak nějak napadlo, jestli ono to rozčarování a do určité míry zmatení jazyků nespočívá v tom, že v ČR nejsou de facto politické strany hodné toho jména, ale pouze zájmové skupiny. Řekl bych, že po roce 1989 založené, obnovené či kontinuálně působící strany a straničky v průběhu dvaceti let atrofovaly do podoby zájmových skupin, které již neprosazují žádnou ideologii (všimněte si, že ideologie se v posledním období stala téměř sprostým slovem), natož aby řešily problém (příklad: M. Bursík a jeho „uchopení“ ekologie ve Straně Zelených), ale že se staly pouhými zájmovými skupinami, sloužícími k tomu, aby několik vybraných dosáhlo na moc, vliv, peníze…, a že ČR čeká možná další etapa, etapa přerodu těchto zájmových (možná lepší slovo vlivových) skupin na plnohodnotné politické strany.
Vždyť vzato kol a kolem: ODS a ČSSD. ODS vznikla kolem Václava Klause, ČSSD se po obnově a živoření pod Horákovým vedením dostala na špičku až pod Milošem Zemanem. A ano: obě tyto strany byly „použity“ k řešení problému: oba pánové totiž mají naprosto různý pohled na způsob ekonomické transformace (a nejen ekonomické – nutno podotknout). A voliči to tak také chápali a oceňovali – třeba účastí ve volbách. Pak přišel bod zlomu: Václav Klaus prohrál ve volebním klání s Vladimírem Špidlou a byl z vedení ODS víceméně odejit. Miloš Zeman, který sice odešel z vedení strany sám, byl však posléze nemilosrdně „odstřelen“ v prezidentské volbě. Osud otců zakladatelů… a „jejich“ strany se staly pouhými zájmovými skupinami ve smyslu výše uvedeném. Koneckonců – nutná, přenutná důchodová reforma je podle mne v této podobě pouze zájmem soukromých penzijních fondů a zvláště v současné době (ekonomická krize) velmi rizikovou záležitostí. Tzv. zdravotní reforma byla možná dobře míněna, ovšem realizace byla tristní – poplatky, tlak na privatizaci zdravotnických zařízení a hlavně zdravotních pojišťoven. Člověk nemusí být extra podezíravý, aby opět v pozadí neviděl lobbistické zájmy soukromých společností.
ODS, v jejíž režii se to odehrálo, drtivě prohrála krajské i senátní volby. ČSSD, jak oba pánové, na něž reaguji, správně napsali, však této vlny nevyužila a naopak ztrácí. Proč? Podle mého mínění proto, že si voliči (jako národ máme svou inteligenci, ne že ne) velice zřetelně uvědomili onen sestup politiky do nižšího patra, dokonce bych řekl až do suterénu. Není ono to celé v tom, že už nemáme politické strany (a politiky), ale pouze jakési zájmové skupiny, které nemají ideologii, nejde jim o skutečné řešení problému, ale pouze o moc, vliv, peníze?
