Káhirský zápisník, den čtvrtý: Porevoluční (prezidentova rodina uprchla?)

Reklama


Tak a je to za námi. Tedy ta zdejší revoluce. Přišla rychle a málem jsme ji ani nezahlédli…

 

Ale popořádku. V předvečer demonstrací, avízovaných na 25. ledna, se stala fůra věcí. Muslimské bratrstvo oznámilo, že se protestů oficiálně nezúčastní, neb by bylo šikanováno nejvíc — mnozí jeho aktivisté totiž v uplynulých dnech byli u výslechu a někteří skončili preventivně i ve vězení. Podobně se vyjádřila i křesťanská koptská církev, která vyzvala své věrné, aby raději zůstali doma, protože prý nemá smysl se účastnit protestů, když není jasné, o „co v nich jde". Shodou okolností týž večer mládežnické Hnutí 6.dubna, které bylo hlavním hybatelem „revoluce", oznámilo, že požaduje zrušení výjimečného stavu, který zde platí od roku 1967 (s výjimkou 18 měsíců v roce 1980), demisi ministra vnitra a navýšení minimální mzdy na 1200 egyptských liber, tedy asi na 3600 korun. Do toho na dnešek připadl státní svátek – Den policie — připomínající boj egyptské policie v Ismailíji proti britským okupantům v roce 1952. Ironií osudu toto výročí, organizované jakýmsi „Výborem na obranu policie a občanů", včera přišlo před budovu Nejvyššího soudu v centru města „oslavit" asi dvacet lidí — a přitom se jim tam jakýsi demonstrant stihl pokusit upálit. Uhasili ho. A do toho se v médiích objevily zprávy, že policie hrozila rodičům vězením, pokud se jejich děti budou dál angažovat v protestním hnutí, což — pokud je to pravda — nabízí nejen zcela nový úhel pohledu na Egypt coby nejvýznamnějšího arabského spojence „demokratického Západu", ale potvrzuje zároveň i fakt, že mládežnické hnutí, o němž se tady dosud vždy mluvilo jako o více méně anonymním aktivistickém davu bez vůdců, zase až tak anonymní není.

Co si asi tak myslí?V novinách se už pár dní objevovaly informace o „srazištích" demonstrantů, ale vzhledem k tomu, že má dnes Káhira reálně přes 22 milionů obyvatel, některé z udaných lokalit mi připadaly vzdálenější než třeba Medzilaborce za časů společného státu. Volba na tutovku tedy padla na centrální náměstí Tahrír. Vyrazila jsem tam už dopoledne – jaksi pro jistotu. Liduprázdné ulice, které se jinak zalykají snad miliony chodců, zaplňovaly davy policistů v uniformách, v civilu i v brnění, a tak jsem si sedla do kavárny. Jako že budu sledovat cvrkot. U stolku vedle seděl – podle frček – vysoký důstojník a s pohledem upřeným přes výlohu na náměstí bohatýrsky hodoval. Personál kolem něho stál takřka v pozoru, čekal na každé pozvednutí obočí a hned nosil tohle a tamto… Po nějaké hodince oficír vstal – nezaplatil – a za úklon personálu odešel, přičemž mezitím si na menší gáblík zaskočilo několik dalších policistů. Neplatil nikdo z nich. Všichni se tvářili, že přesně tak to má být, nicméně, když jsem vytáhla foťák, že si udělám záběry kordonů v ulicích bez lidí, bylo mi vysvětleno, že to není dobrý nápad.

S pocitem revoluční malomyslnosti jsem odešla na sraz s místním kamarádem do pouliční kafírny o dvě ulice vedle. A zase nic — tedy i tam seděli policisté a taky se nechtěli nechat fotit, ale jinak se nedělo nic. Po dvou kávách (kahwa masbút) a dvou vodních dýmkách (šíša tufáha) jsme dospěli k závěru, že se revoluce prostě nekoná, a po mé krátké vysvětlivce o českých reáliích jsme se shodli, že tento fakt je třeba svlažit pivem.  A cestou do hospůdky, kde prokazatelně pivo mají, jsme ale zničehonic za zády zaslechli křik…

Mladí, přinejmenším někteří, se zřejmě už zastavit nenechají...Jednou z hlavních káhirských ulic se valil dav skandující slogany o demokracii a svobodě, to vše doprovázeno máváním egyptskými vlajkami (organizátoři už dopředu oznámili, že nebudou žádné transparenty s hesly). Policejní kordony dokázaly protest posílat uličkami sem a tam, až je přece jen vpustily na hlavní náměstí — ale zpátky ni krok. Už nebylo kam ustoupit. Dlouho jsem přemýšlela, kolik mohlo být v tom prvním průvodu lidí, a střízlivým odhadem tipuju dvě stě. Po chvíli ale dorazil průvod další a pak další, ze směru od křesťanské čtvrti Šubra, a to už se do akce pustila i policie — těžkooděnci s nudlemi u nosu  ve vlnách vybíhali proti demonstrantům, vodními děly je sráželi na zem, následoval slzný plyn, jehož pachuť si pamatuju z roku 1989, a po chvíli si i policisté z „bojiště" odváděli kolegu, kterému crčela krev z hlavy… snad po trefě kamenem. Osobně si Čekání na jen povelmyslím, že policie zasáhla na místní poměry relativně mírně hlavně proto, že v Káhiře je zrovna Viktor Orbán, maďarský „demokrat", jehož země ovšem pro tento půlrok předsedá Evropské unii. Nejspíš by se asi nehodilo masakrovat mu lidi pod nosem, byť v tuto chvíli samozřejmě netuším, kolik demonstrantů skončilo za mřížemi, jak jim dopředu slibovala vláda… Nejzvláštnější ale bylo, že možná víc než demonstrantů bylo čumilů kolem — a některé jídelničky na Tahríru přitom všem dál pekly své skvělé šavermy, které doma v „české variantě" známe pod tureckým názvem gyros. Nakonec nás policie vytlačila do boční ulice, která shodou okolností vedla k legendární káhirské kavárně Horreja (shodou okolností „Svoboda"), kde mají pivo a kde navíc měli i otevřeno. Jen, co jsme dosedli, začala obsluha stahovat žaluzie, že prý se blíží demonstranti a s nimi i policie. Než jsme ale dopili první pivo, rolety na oknech šly znovu nahoru. Bylo 16:21 místního času. „Revoluce" skončila.

Při pohledu do tváří mladých demonstrantů jsem ale měla dojem, že tím něco — demonstrace se konaly nejen v Káhiře, ale i v dalších egyptských městech — přece jen začalo. Jistě, Egypt zažil i početnější protesty, ale motivy byly vždy jiné — a mnohdy v nich šlo jen o čisté přežití, čímž mám na mysli četné hladové bouře. To, že se dnes policii a vládě ale vzepřely tisíce lidí z politických důvodů, je významné, protože Egypťani jsou jinak ve své většině totiž stoici — instinktivně tuší, že každá změna bude vždy jen k horšímu, a proto se ani do ničeho nehrnou.

Nicméně, jeden skutečně revoluční prvek by tu přece jen byl. Demonstrací se dnes bok po boku zúčastnili i „ultras" fotbalových klubů Ahly a Zamalek. To je něco, jako kdyby se za ruku chytilo nejtvrdší jádro fanoušků Slavie a Sparty… Není to úžasné?

 

PS. A tak už jen nevím, co to mělo před pár dny znamenat s těmi růžemi. Nezahlédla jsem jedinou…

PS1: Podle posledních zpráv je ve vězení už na 150 lidí a polici v Búr Saídu (Port Saidu) do demonstrantů prý policie střílela ostrými. Výsledkem je zatím jeden mrtvý. Nelze to nijak potvrdit, ale centrální káhirské náměstí Tahrír je plné lidí, kteří jsou připraveni protestovat na neurčito. Policie stahuje posily a znemožňuje se tam dostat… Celkem se dnešních protestů zúčastnily desítky tisíc lidí, po Káhiře nejvíc v Alexandrii. 

PS2: Podle nepotvrzených ranních zpráv zahynuli v noci při srážkách nejméně tři lidé, ale hlavně: manželka prezidenta Mubaraka Suzanne údajně odletěla do Londýna a stejným směrem vyrazil soukromým tryskáčem prý i jeho syn (a nástupce) Gamál s chotí (a s 97 zavazadly). K tomu se objevily informace o generální stávce vyhlášené na dnešek a zítřek… Pokud by se oboje potvrdilo… ani nechci domyslet…

 

Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku