Kalousek jde po chudině už od Lipan ….

Reklama


Ano, přiznal se k tomu v interview pro sobotní Právo slovy, že v bitvě u Lipan v květnu 1434 jsme to my neprohráli, ale vyhráli. Tím my myslel samozřejmě vítěze tehdejší bitvy, čili panskou jednotu, sebe, a též nás všechny, a ani se nás nezeptal, jestli se my na to započítání mezi pány vůbec cítíme. Jestli bychom totiž podle našeho sociálního cítu či podle průvanu v našich kapsách nehledali na lukách mezi Kouřimí a Českým Brodem své místo spíš mezi chudáky z řad táboritů a sirotků, kteří v řečené bitvě dostali od pánů nařezáno a táhne se to takto s nimi (i s námi), vlastně až dodneška.

Zatím co s našimi většinovými sympatiemi k panské jednotě je to tedy poněkud pochybné, Kalouskovo srdce pro ni bije s veškerou vášnivostí a stejně zaníceně se odvrací od jejích chudých protivníků, kterým bychom naopak my, většinoví Čechové, zřejmě drželi palce. Toho si je Kalousek samozřejmě dobře vědom, a tak nevyjádří svou podporu přímo pánům jako celku, ale vybere z jejích řad pána jednoho – pro Čechy nejpřijatelnějšího – a celou svou lásku a přízeň pak vrhne na tohoto jediného, samozřejmě jako na symbol a zástupce všech pánů ostatních. Takže redaktoru Práva řekne: "Můj pohled na svět bude vždy fandit Jiříkovi z Poděbrad, který jako patnáctiletý byl v té bitvě na straně panské jednoty, než abych fandil těm, kteří museli být poraženi, protože byli v té chvíli zemskými škůdci."

Samozřejmě smyslu řečeného Kalouskova pohledu by víc vyhovoval Jiřík z Poděbrad alespoň o deset let starší a tím též rozumově vyzrálejší a za své přesvědčení i činy odpovědnější. Ale není-li takovýhle k dispozici, poslouží ministrovi i Jiřík patnáctiletý, a nejspíš by nepohrdl ani pětletým, jen aby se oklikou přes něj vyhnul přímému vyjádření, komu že to tak umanutě staví podpěru.

Je to smůla, pane Kalousku, když při vašich pokusech předávat svou panskou víru našim lidem jste nucen hledal vytáčky, okliky, náhradníky a symboly, zatímco např. takový Masaryk to měl jednodušší. Řekl, že Naším programem budiž Tábor, čili opak toho, co hlásáte vy i vaše vláda, a národ se mu spontánně postavil po boku. Ani vy byste něčím podobným nepohrdl, ale svým nedemokratismem, úporným příklonem k panstvu a necitlivostí k chudým většinu našich lidí od sebe spolehlivě odpuzujete. Možná, kdybyste si tohleto někdy a v jasnozřivém okamžiku uvědomil a podle toho se zachoval, stalo by se to štěstím a výhodou nejen pro nás, ale i pro vás.

 

Přejít do diskuze k článku

Kalousek jde po chudině už od Lipan

Reklama


Ano, přiznal se k tomu v interview pro sobotní Právo slovy, že v bitvě u Lipan v květnu 1434 jsme to my neprohráli, ale vyhráli. Tím my myslel samozřejmě vítěze tehdejší bitvy, čili panskou jednotu, sebe, a též nás všechny, a ani se nás nezeptal, jestli se my na to započítání mezi pány vůbec cítíme. Jestli bychom totiž podle větru v našich kapsách nehledali na lukách mezi Kořimí a Českým Brodem své místo spíš mezi chudáky z řad táboritů a sirotků, kteří v řečené bitvě dostali od pánů nařezáno a táhne se takto s nimi (i s námi), vlastně až dodneška. Nechme proto sebe stranou a vraťme se k ministru Kalouskovi a jeho fikanosti, kterou prokazuje v další části interview, kde se obezřetně vyhnul přiznání, že jeho pohled na svět bude vždy fandit pánům (za tuhle upřímnost by ho totiž někteří suroví levičáci mohli eventuelně tlouct po hlavě), a tak z nepřehledných šiků pánů vyloupl z bitvy jednoho pána mladého a pro všechny Čechy přijatelného, a řekl, že „jeho pohled na svět bude vždy fandit patnáctiletému Jiříkovi z Poděbrad, který byl v té bitvě na straně panské jednoty.“ Samozřejmě smyslu řečeného Kalouskova pohledu by víc vyhovoval Jiřík z Poděbrad alespoň o deset let starší a tím též rozumově vyzrálejší a za své přesvědčení i činy odpovědnější, ale není-li takovýhle k dispozici, poslouží ministrovi i Jiřík patnáctiletý, a nejspíš by nepohrdl ani pětletým, jen aby se oklikou přes něj vyhnul přímému vyjádření sympatií k pánům a panské jednotě. Protože k těm – bohužel – není v tomhle husistvím zkaženém národě radno se tak otevřeně hlásit. A tak jako náhrada poslouží postava z historie…
Ano, pane Kalousku, jste v tomto ohledu politováníhodný, pořád abyste pro sdělování své panské víry našim lidem hledal vytáčky, okliky, náhradníky a symboly, zatímco Masaryk to měl jednodušší. Řekl, že Naším programem budiž Tábor, tedy přesný opak toho, co hlásíte vy i vaše vláda, a národ mu spontánně porozuměl a postavil se mu po bok. Ani vy byste něčím podobným nepohrdl, ale jste jiný, než jsme my, jste výjimečný, svým nedemokratismem vtíravě připomínáte vedoucí postavy druhé republiky a zůstáváte proto pro národ opravdu těžce stravitelný. Možná by bylo štěstím i pro vás, kdybyste tohle někdy v jasnozřivé chvilce sám nahlédl a podle toho se zachoval.

Přejít do diskuze k článku