Kapitál – 2. díl: Mocenská funkce a zločinná podstata kapitálu

Druhý díl seriálu, který je jednou z kapitol připravované knihy autora. První díl naleznete zde.

Jaká je společenská a mocenská funkce kapitálu?

Všechny typy ovládání druhých – od ekonomického přes mediální až po mezinárodní agrese – v minulosti ani dnes nejsou samoúčelné. Nejde jen o to, aby ovládání dávalo vládnoucím potěšení z jejich moci. Samo o sobě je jen základním mocenským prostředkem, jehož všeobecným až globálním cílem je obecně řečeno dosahování a dosažení privilegií na základě majetkové diferenciace mezi lidmi (skupinami lidí), zabezpečením mimořádného zvyšování příjmů oněch mocných. Tedy rozdělení společnosti na panskou třídu (kastu) bohatých, dnes už až bezmezně bohatých kapitalistů, jejich rodin a klanů, žijících si ve svém vlastním světě mimo veškeré možné běžné představy a na třídy chudých (pracujících, středních tříd) prostřednictvím rozdílné výše vlastnictví (soukromého majetku).

Takovou hromadnou manipulaci s lidmi nelze provádět bez majetku, vlastně bez mimořádného majetku, či nyní kapitálu. V podstatě jenom za hmotné prostředky (dnes za peníze) se dají získat a vydržovat nejen policie, tajné služby a vojáci (bojovníci, armády), ale třeba také propaganda všeho druhu a samozřejmě i potřební kolaboranti, spící agenti, celé „páté kolony“ a zejména vlastizrádní politici. To jsou vlastně náklady na udržování kapitalismu, které si ovšem musí platit sami podrobovaní a odíraní, v podstatě lidé ze středních tříd. Jde při tom na začátku o to toho druhého – „nepřítele“ – porazit, ovládnout a získat přitom žádoucí kořist, jakousi prvotní akumulaci. Nejdůležitějším cílem je však ho dlouhodobě podrobit a využívat – vybírat daně a dávky, vykořisťovat, parazitovat na něm, šidit ho ve svůj vlastní prospěch. Zjevným a hlavním důkazem existence vykořisťování a odírání je soustavná akumulace kapitálů a jejich stále vyšší koncentrace u těch nejbohatších členů společnosti (velkokapitalistů), které by nebylo možné, kdyby nebylo založeno na přisvojování výsledků práce druhých lidí.

I když se formy kapitálu v průběhu věků měnily a mění, ekonomická a společenská podstata zůstává a nabývá pořád mnohem vyšší intenzity až do našich moderních časů. Ze všech těchto důvodů je proto nezastupitelnou podmínkou, aby vládnoucí třída v daném systému a etapě vládla především ekonomicky, tedy v podstatě anonymně, „v pozadí“, přičemž politici a manažeři jsou jen dobře placenými a vydržovanými figurkami, současně i fackovacími panáky odvracejícími pozornost od těch skutečných „majitelů klíčů“. Jenom to ji může zabezpečit (dodat) nezbytné peníze a tím i faktickou moc, z níž potom konkrétně odvozuje i moc politickou. Koncentrace peněz a majetku jsou tedy nutnou podmínkou existence a fungování kapitalismu (imperialismu, banksterismu). Nejde jen o to, že jejich vlastníkům zajišťují přepychový a bezstarostný život, ale vedle toho (zřejmě především) také už zmíněné prostředky nutné k financování (vydržování) „nástrojů ovládání“. Neboť nic a nikdo není ve světě zadarmo – ani politici, novináři, vědci, soudci, kněží či žoldnéři. A nemusí to být jen kapitály, které jsou přímo ve vlastnictví jednotlivých kapitalistů, ale i jejich „poddaných“. Neboť jak už jsme viděli, oni si dokázali takřka od samého začátku vytvořit možnosti dispozice i s cizími majetky, ať už drobných vlastníků ze středních tříd (úspor, pojištění, akcií atd.), tak zejména majetků celých států a jejich rozpočtů. A nyní také vytvářet kapitál „z ničeho“ na základě přivlastnění státu.

Jak obvykle probíhá prvotní kumulace kapitálu?

Propaganda nás učí, že bohatí, a proto i mocní a vládnoucí kapitalisté jsou vlastně jen úspěšní lidé, kterým ti neúspěšní a chudí jen neoprávněně závidí, protože o všechno, co získali navíc, se tito museli tvrdě zasloužit. Že jsou vlastně pro ostatní vzorem, a ne cílem závisti těch „ubožáků“ (dnes „socek“), ne-li dokonce předmětem kritiky a odsuzování. Podívejme se proto, jak takové „obohacování“, tedy vznik, získávání a rozmnožování kapitálu, vypadá ve skutečnosti. (Možná jsou z dále uváděných „metod“ i určité výjimky, i když to vypadá spíše hypoteticky.)

Základním prostředkem je jejich konkrétní vydělení – zbohatnutí – v dané společnosti a dané době z masy všech ostatních. Kdysi to byli hlavně dobyvatelé (agresoři, násilníci) a samozřejmě jejich oddaní pomahači a slouhové. Z těch se ve většině vyvinuli i feudální aristokrati. Také oni prošli z velké části přeměnou na pozdější kapitalisty, tady však jsou formy jejich vzniku mnohem diferencovanější. Prostě a bez obalu řečeno, na začátku takových bohatství byly zpravidla velké zločiny. Zločiny, které zůstaly nepotrestány, nebo které byly dokonce právně nepostižitelné (a pokud by i byly formálně potrestány, pak už bez konfiskace takto nepoctivě získaných majetků). Naopak právo bylo „mocnými“ zájemci v daných podmínkách uzpůsobeno tak, aby takové „aktivity“ nebyly napadnutelné.

Tomu se říká vznešeně prvotní akumulace, která se stala základem minulého i dnešního bohatství a tedy i privilegií kapitalistů a kapitalismu (imperialismu, ultraimperialismu). Přitom není vůbec důležité, jak byl tento majetek – kapitál původně získán, zda na základě vlastních zásluh nebo ne, poctivě nebo nepoctivě. Koneckonců pro hodnocení „poctivosti“ nejsou vlastně ani žádná kriteria (ani nikomu nechybí), stačí, když jeho jakékoliv získání „mimořádnou cestou“ unikne trestnímu stíhání a případné konfiskaci. V těchto případech se naopak požaduje rychlé zapomenutí, nikdo už nemá právo připomínat a zapochybovat.

• Takových případů „nepoctivě“ získaných majetků – kapitálů v historii bylo a v současnosti pořád je moc a moc. Takže vlastně právě jen tato „prvotní či původní akumulace“ často založila velké bohatství těch nejdůležitějších klanů a největších kapitalistů a dokonce i kapitalistických zemí. Připomeňme si jen pár těch nejznámějších. Tak v Anglii už v poslední třetině 15. a v prvních desetiletích 16. století docházelo k násilné „uzákoněné“ přeměně orné půdy v šlechtické pastviny pro ovce a na honitby, k přeměně předchozích drobných vlastníků na pouhé nájemce. Na toto původní „vyvlastnění“ navázalo rozkrádání tehdejších státních statků a loupení obecního majetku. To bylo současně doprovázeno krvavým zákonodárstvím v aktivní obraně boháčů proti oněm „vyvlastněným zločincům“, neboť vše toto se už tehdy dělo cestou „odpovídajících“ zákonů. Toto feudální vlastnictví pak plynule přešlo do vlastnictví kapitalistických následníků.

• Notoricky známé jsou obrovské „mezinárodní“ loupeže podněcované a ochraňované státem, např. živnostenské pirátství Angličana Drakea v 16. století, který měl později další pokračovatele. Hlavně pak agresivní a po staletí trvající koloniální výboje řady západoevropských zemí, sledující okrádání domorodého obyvatelstva všemi možnými cestami. Tak bohatly hlavně Portugalsko a Španělsko, Nizozemí, Anglie i Francie, a konečně i USA, které také dokázaly v podstatě bez náhrady oloupit místní Indiány o jejich půdu a přírodní zdroje. Tak vznikali i jejich velcí boháči – kapitalisté.

• Odlišně postupovala při shromažďování svého ohromného bohatství zachovaného až do dnešních dnů katolická církev, jejíž nenasytná chamtivost byla historicky nesčetněkrát doložena a trvá dosud. Nejrůznějším nátlakem a soustavným vydíráním obírala nejen své ovečky, které si často také vytvářela tvrdým nátlakem, ale na základě svého mocenského vlivu i státy, v nichž měla tu „čest“ neomezeně působit jako záštita trůnů jejich aristokracie.

• Už z období rozvinutého kapitalismu jsou pak známy četné příklady bohatých a mocných rodů, které byly svými gründery založeny a vyrostly na peněžní lichvě, majetkových spekulacích a samozřejmě  i podvodech – např. francouzští Rothschildové, američtí Rockefellerové či Morganové.

• Vše předchozí byla historie, ale prvotní akumulace probíhá i v současnosti, před našima očima. Do očí bijící jsou např. boháči – velkokapitalisté, vzniklí z „privatizace“ – přesněji řečeno rozkradení – ohromného společenského (státního či obecního) majetku, k níž došlo a zatím ještě pořád dochází pod patronací neokapitalistických států nejen v ČR, ale v celém bývalém sovětském bloku zejména v devadesátých letech 20. století. Jen tak je například možno vysvětlit deseti a stamiliardové kapitály nejen tzv. „nových Rusů“, ale i dnes nejbohatších Čechů (případ Viktora Koženého). Šlo zejména o „nákupy“ za vysoce podhodnocené ceny nebo na základě formálních úvěrů, které noví vlastníci nikdy nesplatili a nesplatí (pravda je, že třeba v případě ČR nejpodstatnější část těchto majetků získali „za babku“ vlastníci ze zahraničí představující novodobé kolonizátory). Tak bylo v těchto procesech podle hrubých odhadů zašantročeno okolo 1 až 2 bilionů USD, které byly občanům těchto zemí protizákonně vyvlastněny, aby tak tito občané poskytli počáteční kapitál svým vlastním budoucím vykořisťovatelům.

• Noví kapitalisté velmi často vznikali a stále vznikají zejména v řadách politiků a vysokých státních a místních úředníků, kteří například mají tu moc „podepsat a prosadit“ nejrůznější nákupy staveb a jiných velkých dodávek ze státních či místních rozpočtů (samozřejmě kromě „správných“ zákonů, rozpočtových dotací apodobně). Tak třeba jde-li o vybudování úseku dálnice za stovky miliard Kč, pak pouhá procenta příslušné „provize“ běžně představují pro takového činitele stomilionový „příjem“ (co případ Gross?), což není nic neobvyklého (dodavatel – většinou zahraniční – s tím samozřejmě ve své kalkulaci počítá). A to, jak vidět, je už kapitálek, s nímž se dá ledacos podnikat, který se už dokáže i sám dále patřičně množit.

• Zdaleka však nejde jen o případy ze zemí, pohrdavě označovaných za „zaostalé“, či decentněji jako „nové trhy“. Stamiliony dolarů mizí i v kapsách šéfů významných západních firem. Takových podnikových skandálů se jen po roce 2000 v samotných USA vynořilo už několik. Někteří z těch nejneopatrnějších se za to dokonce dostali i před soud, i když „získaný“ kapitál už z nich pravděpodobně zpátky stejně nikdo nedostane a budou ho nadále užívat jako počestní občané (např. v říjnu 2003 byl v New Yorku zahájen proces proti Dennisi Kozlowskému, někdejšímu výkonnému řediteli mamutího koncernu Tyco International, který měl společnost podvodně připravit, tj. okrást, o 600 milionů dolarů). A to je už slušný základní kapitálek i v amerických poměrech. A konec konců to plně platí i pro „výnosy“ z organizovaného zločinu, a to kdekoliv ve světě. (od USA až po Kolumbii). Neboť ve druhém a dalších pokoleních se tyto majetky staly zpravidla základem docela běžného velkého byznysu. Dokonce se staly základem vzniku celých nových států (případ narkomafiánského albánského Kosova).

• Všechny takto v dlouhé historii kapitalismu víceméně „jednorázově nakradené“ hodnoty v dnešních cenách reprezentují ne stovky, ale biliony USD, a v podstatné míře stále tvoří základ bohatství a vyšší ekonomické úrovně dokonce celé řady „vyspělých“ zemí, zejména Velké Britanie, Nizozemí, Francie a vlastně také USA, jakož i dědictví různých vznešených zbohatlických rodů, nebo celých finančních nebo průmyslových odvětví (např. naftařů), jakož i katolické církve. Když Balzac kdysi prohlásil, že „na počátku každého velkého bohatství je zločin“, tak i v současných moderních poměrech se stále víc prokazuje, že měl naprostou pravdu. Každý ve světě jeho původ zná, ale mezitím se stalo „soukromým majetkem, kapitálem, jehož vlastnictví je svaté a nedotknutelné“. Nic to nemůže změnit na beztrestnosti a ctihodnosti těch nejváženějších občanů a jejich potomků, jeho současných majitelů.

3. díl seriálu najdete zde