Znáte tu písničku Hany Zagorové ?
Na malém předměstí
je biograf láska, pojďme tam,
je biograf…
…tož jsem se nechal od své lásky přemluvit a šli, no vlastně jeli jsme tam. Ve vestibulu jsme se potkali ještě s jednou podstatně mladší dvojicí, nicméně byli jsme 4 a tak film promítali. Všimli jste si, že nejlepší filmy jsou ty, na nichž jste skoro sami v celém rozlehlém sále? Je to jakýsi průzkum IQ tohoto nárůdka. Když běží nějaká echt blbina s hodně kečupu a gich, gich – samá rýže, je skoro plno. Když běží hodnotný film francouzské či italské provenience – je prázdno. Tož tolik úvodem, v každém případě daný počet dostavivších se diváků sliboval velmi dobrý film.
A to teda opravdu byl! Režisér Costa-Gavras o něm pro mainstream řekl: „Tento film se týká nás všech. Zobrazuje situaci,ze které nemáme úniku. Každý den se probouzíme s otázkou: Jak můžeme potěšit trh? Finanční trh se nyní podobá nemocnému pacientovi, který potřebuje stále utěšovat a opečovávat, aby se cítil lépe. Všichni jsme rukojmí tohoto světového neduhu. Stejně nepředvídatelně jako puls nemocného i trh bije v rytmu marnivosti, chamtivosti a nadbytku.“
Nebudu čtenářům sdělovat synopsi filmu, omezím se jenom na několik důležitých záběrů. Začátek je na golfovém hřišti. Hráč se rozmáchne… a neodpálí, ale zato se skácí k zemi v bolestivé kolice.
Generální ředitel největší francouzské banky má rakovinu varlat a jak později z poznámek jeho „přátel“ a spolupracovníků vyrozumíme, má metastáze, takže se už jen čeká, až umře. On se ovšem z nemocnice vrátí na zasedání bankovní rady, tváří se jako mladý sportovec, jenže dál ve funkci pokračovat nemůže. I navrhne mladého úředníka Marca Tourneuila… a teď to začne…
Propouštění tisíců zaměstnanců banky je zkouškou jeho bezohlednosti a vhodnosti udělat předem připravený podraz na francouzské akcionáře banky, kteří bankeří jaksi pořád ještě postaru – asi tak, jak to dělají bankovní úředníci v naší domovině. Dokonalá sonda do servisní elity včetně detailů v hrdinově vlastní rodině po jeho překvapivém jmenování, nádherně podané hlavní charaktery akcionářů a žraloků z USA, kteří hrají na to, že Marc udělá to, co oni chtějí . Koupili si 40 % akcií jeho banky na dluh. Přimějí ředitele, aby koupil japonskou banku, která má 80 % svých aktiv toxických. Ti žraloci to dokonale vědí, protože je Japoncům sami prodávali! Když to Marc udělá, dostane 25 milionů prémií, když ne….! Jde o to, aby za bezcennou japonskou banku zaplatila ta francouzská poctivými penězi, po odhalení bonity obou pád akcií na burze a koupě francouzské banky v jistém momentu za zlomek ceny za peníze, které ke svému převzetí sama dala k dispozici! Na plátně jako by se pohybovali Koláček, Klaus, Dyba, Tříska, Bakala, Babiš nebo Kellner, děj jakoby se v menším, kocourkovském rozměru odehrával v Československu před dvaceti a o něco méně léty! Prostě privatizátoři použijí peníze , které jim nepatří, ale k nimž mají z titulu správy akciového kapitálu přístup, na zakoupení podniku, přičemž cenu zaplatí z peněz téhož podniku.
A ty kecy! před 40 000 zaměstnanci na celém světě, jejichž stav je nutno dle požadavku amerických žraloků rapidně snížit a tak dostat ceny akcií banky před jejím plánovaným pádem na co nejvyšší úroveň, aby rozdíl byl co největší! Jde o film z bankovního prostředí, jde ale i o obecný stav naší společnosti, který se promítá v předvolební šaškárně a přitom nejde pořád o nic jiného, než jak podle vzoru moderního Robina Hooda – chudým brát a bohatým přidávat: Schůze bankovní rady se všemi těmi týpky boháčů, ale samozřejmě nikoliv těch největších. Hlavní francouzský akcionář uvádí do funkce nového generálního ředitele. Přichází… Marc, hrdina, který kriminálně podrazil jiné kriminálníky a zachránil tak jmění dosavadních akcionářů. Všichni (asi 50 lidí) okolo hodně dlouhého oválného stolu visí na rtech hrdiny. Ten říká: „Je to vše v pořádku, přátelé. Budu i nadále jako Robin Hood. Budu chudým brát a bohatým dávat.“ Všichni přítomní propuknou ve frenetický potlesk a nadšení – krásné zobrazení té chamtivosti v člověku – a Marc se k nim obrátí zády a říká do kamery: „Máme to všichni za pár, tihle ničemu nerozumí, jsou hloupí jako děti…“
V předvečer očekávaných událostí v USA a potažmo v celém světě je film absolutně aktuální a mělo by jej vidět co nejvíc lidí. Rovněž místo civění na hovadiny, které pronášejí adepti koryt v parlamentu a ve vládě v televizi či rádiu by bylo mnohem výživnější, kdyby se podívali alespoň ve filmu na to, jaké blbečky z nich mainstream dělá. Generální ředitel, nebo předseda české vlády? Oba jsou jenom žvanivé loutky na špagátcích ještě vyšších servisních elit a ty zase na těch, co míří do London City a na Wall Street.
Trailer filmu najdete zde
