Modrý pták je znám v okruhu diskutujících z komunity Neviditelného psa coby zdatný a velice korektní komentátor, ekonom s velkým přehledem v oboru.
Slovo „komunita“ jsem použil schválně, protože on i jeho přátelé se z něj osypou a ti nejzarytější dostanou psotník.
Na stánkách Šumaváka vyvěsil článek pojednávající o odstupném, které inkasuje pracovník při ukončení pracovního poměru. Citáty z článku MP jsou tučně.
„Předesílám, že se nebudu zabývat nerovnoprávností při rozvázání pracovního poměru, kdy jedna strana (myslí zaměstnavatele) může rozvázat pracovní poměr za předem stanovených podmínek a druhá (myslí zaměstnance) bez omezení.“
Pracovní poměr mezi podnikatelem a zaměstnancem je vztah zcela nerovnoprávný, svou postatou otrokářský, ve kterém jedna strana má všechny trumfy v ruce (za branou čeká sto dalších) – a druhá strana jenom slabou oporu v zákonech (zejména pak v zákoníku práce) a v odborech. V téhle organizaci, která je za našimi hranicemi respektovaná, mocná, i když jí globalizace notně zastřihla křídla, u nás však spojeným úsilím podnikatelů, pravicových stran a médií (a díky hlouposti většiny českých zaměstnanců) slabounká jak čajíček. Zaměstnanců by se měly zastat také soudy, ale pokud vás má český soud v něčem chránit, v podstatě už můžete objednávat rakev. Všechny řeči o „trhu práce“ a nerovnoprávném postavení zaměstnavatele (sic!) jsou tedy vyložený nesmysl. Trh funguje jenom za rovnovážných podmínek nebo podmínek jim blízkých; pokud má jedna strana monopol, a ten má kapitalista z podstaty věci, pak se nejedná o trh, ale o diktaturu.
„… Zásadní otázka totiž je: proč resp. za co se vlastně vyplácí odstupné? Tak to ví i malé dítě, jenom náš expert ne. Protože ukončení pracovního poměru je těžkým zásahem do existence zaměstnance a jeho rodiny. Jestliže se zaměstnanec léta podílel na vytváření bohatství a přepychu svého zaměstnavatele a zasloužil se o zlaté vanové kohoutky a diamanty vykládané záchodové prkénko na jeho jachtě, tak by měl mít náš nabob alespoň minimální odpovědnost za další osud svého bývalého otroka. Samozřejmě že nemá, tyhle typy rozumí jenom náloži pod svým mercedesem, takže mu to nařizuje zákon, když stejně většinovou péči o propuštěného zaměstnance přebírá na svá bedra stát. (To je ta instituce, kterou podnikatelé potřebují jenom k tomu, aby ji mohli korupčním způsobem dojit a aby chránila jejich nasyslené.)
„K bleskové odpovědi „protože je tomu tak všude v civilizovaném světě“ sděluji, že sice emotivně vymezuje nějakou geografickou oblast, avšak k obsahu položené otázky se vztahuje úplně stejně jako odpověď „protože asfalt“.“
Skutečně, tak je tomu všude v civilizovaném světě, a je tomu tak proto, že zaměstnanci, odbory a socialistické strany si tenhle velmi málo nafouknutý záchranný pás pro zaměstnanecké trosečníky VYBOJOVALI v řadě ostrých střetů s kapitalisty a jejich pohůnky, pravicovými stranami. A stálo je to, stejně jako právo na osmihodinovou pracovní dobu, zákaz dětské práce, důstojné platy a podmínky vykonávání práce mnoho úsilí a dokonce i krve. Civilizovaný svět pak je slovo uším pravičáka a kapitalisty nemilé, protože zároveň znamená vysoké daně, regulaci, zákony a nemožnost páchat vykořisťovatelské orgie.
A pak Modrý pták na příkladu štípání dřeva z filmu Sedm statečných dokumentuje nesmyslnost odstupného. Tohle je zajímavý moment: když chtějí liberálové demonstrovat své úžasné fantasmagorie na konkrétním příkladu, vybírají si k tomu zcela primitivní a staletí už nefungující ekonomické vztahy, ve kterých fungují ševci, sedláři, kováři, dodavatelé píce pro armádní koně. Koňské handlíře liberálové nepoužívají, vždyť jejich úlohu dnes spolehlivě zastávají finančníci.
„Jeho hlavním znakem (odstupného) je redistribuce majetku od jedněch k druhým za účelem vyrovnání nerovností v příjmech. Mezi obyvatelstvem je totiž většinová shoda na tom, že je správné, aby měli všichni stejně. … Jednoduše řečeno se osoba A (stát) rozhodla, že by měla dostat odstupné osoba B (zaměstnanec) , které zaplatí osoba C (zaměstnavatel).“
Modrý pták mohl učinek svých slov znásobit tím, že by větu ukončil „… které zaplatí osoba C ze svého, poctivě našetřeného.“ Jedno oko nezůstává suché.
Stejně jako by mělo platit, že „Lid je zdrojem veškeré státní moci“, cha cha, platí také, bez cha cha, že zdrojem veškerého kapitalistova bohatství je jeho zaměstnanec. Už velký Kárl na to přišel a nikdo tohle nikdy nevyvrátil, přičemž přihlížet k trapným konstrukcím liberálních ekonomů není nikterak nutné. Jestliže tedy veškerý zdroj kapitalistovy jachty a snídaní z pozlacených koňských vajec dostal padáka, měl by mít zaměstnavatel alespoň nějaké svědomí a vybavit zaměstnance pro výpravu na pracák rancem buchet, aby cestou nestrádal. Protože zaměstnavatelé svědomí nemají, stanovil jim tuto povinnost zákon. A jako všechna civilizační a sociální opatření je pravičákům trnem v oku. Tak to zkuste změnit, frajeři, když máte těch sto osmnáct.
P.S.
V diskuzi pod článkem pravil jeden ze štamgastů: „… Protože jen málokdo si uvědomí, že jeho plat je poměrně nižší o částku, kterou musejí vyplácet zaměstnavatelé na odškodném a v případě soukromých zaměstnavatelů i o rozvoj produkce, který by mohl vzniknout, kdyby tyto částky investovali. Zaměstnanci si ve velké většině vůbec neuvědomují, že zaměstnavatel investuje a obnovuje, zaměstnanci si myslí, že příjmy firmy jsou používány k tomu, aby je zaměstnavatel prožral jak prase v žitě.“
Začátek se nepovedl, pane senátore, ale ten konec sedí. Jak kapitalista na prkénku démanty vykládaném.
(Diskuze je otevřena ZDE.)
Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz
