Ve včerejších Britských listech uveřejňuje jistý Jan Čihák text, činící z Bosňáků neviňátka a z přítomnosti wahhábovců v zemi turistickou atrakci, a dodává, jak jsou všichni (Rajko Doleček i Jaroslav Foldyna) nakaženi srbským protonacismem, který jistojistě reprezentuje i Jan Kopal, mající na srbskou věc také svůj (nesprávný) názor.
Autor napsal rozsáhlejší stať pro blisty poté, kdy slyšel přímo na Balkáně stanici B92. Text přirozeně cílí ke "správnému" zatčení generála JNA a posléze i bosenskosrbských vojsk, Ratko Mladiče v obci Lazarevac. Mladič se víceméně nechal zatknout, byl v zuboženém stavu, roky používal jen studenou vodu, a prodělal mrtvici (nepohyblivá část těla) a pravděpodobně i dva infarkty, které zázrakem přežil. Bývalý náčelník "Vojske republike srpske" se nicméně dneška dožil (na rozdíl od statisíců obětí balkánských válek 90. let) a bude se odpovídat sice nikoli před národní, ale mezinárodní justicí v Haagu.
Nechme stranou řadu aspektů. Jako obviněný má právo na to být až do odsouzení považován za nevinného. Andílkem Mladič rozhodně není. Nicméně, soudí-li Haag "en gross" balkánské zabijáky a jejich převodové páky, předpokládám, že do Haagu budou neprodleně doručeni i blízcí přátelé Kosovana Hashima Thačiho, přesně ti, kteří dnes tvoří vládu "Thači 2". Pak také ti Albánci, které zmiňuje Carla del Ponte, Švýcary uklizená k masovým hrobům vojenských junt jihoamerických zemí Jižního kříze (Argentina, Chile, Uruguay, Paraguay).
A v neposlední řadě jsou ještě lidé, na které byl vydán "haagský zatykač", ale kteří jsou zcela nerušeně na svobodě. Například občan Jovan Diviak, kterého na jaře 2011 propustila na kauci 500 000 eur vídeňská soudkyně. Diviak se podílel na útoku na konvoj jugoslávské lidové armády v roce 1992 a následných "bosňáckých" akcí. Ejupa Ganiče, dalšího balkánského "řezníka" londýnský soud (po zatčení) raději… propustil.. Všem se tedy měří různým metrem, jak je v krajích obvyklé. Nebo se neměří vůbec.
Aktéři a iniciátoři letecké operace "Deliberate Force" z roku 1995, která přeorala bombami Bosnu a jakoby z oka vypadla dnešnímu bombardování Libye i bombardování Bělehradu, nepůjdou nikdy ani před přestupkovou komisi. Poručík Kelly, který kdysi v 60. letech zapaloval vietnamské vesnice (i děvčátka) napalmem, je totiž precedentem. Kelly prý bojoval za demokracii, zatímco jeho oběti, i dnešní vězeň Mladič, za totalitu. Totalitu svobody myšlení, pohybu a trhu "samosprávného socialismu" Josipa Broze-Tita? Problémem zůstává, že "titoismus" tato země velmi krátce prožila na jaře 1968, zatímco "Kellyho" (nealchymický) model demokracie jest nám trudně zažívati nyní.
