Předně jsou to jediní praví a autentičtí Havlovi-Bursíkovi zelení do modra, čili tyrkysoví. Pak jsou zde od zelených odštěpení zelení s přívlastkem demokratičtí. No a nakonec jsou zde zelení prostí.
Bursíkova Strana zelených se tak dlouho a intenzivně rozcházela se svým volebním programem, až se rozešla sama se sebou. A na jejích preferencích se to projevilo, takže se nyní potácí na hranici volitelnosti. Což by nevadilo, co vadí je, že se jí podařilo zdiskreditovat zelenou politiku v Čechách na dlouhá léta dopředu, protože Bursík ze Strany zelených udělal „béčko ODS", dobré tak pro toho, kdo chce volit ODS, ale je mu žinantní volit ODS.
Ale volit Zelené? Kdo by volil stranu, která prosazuje, co si v programu zapovídá (radar) a snaží se zabránit tomu, co si do programu napsala jako svoji vlajkovou loď (referendum)? O katastrofální personální politice, reprezentované bývalým ministrem zahraničí Schwarzenbergem, který se proslavil tím, že dokáže usnout v podstatě kdykoliv a kdekoliv, agresory lituje jako nebohé oběti a obráží srazy mafiózních spolků typu Bilderberg, či duem Stehlíková-Kocáb, které udělalo pro řešení problému menšin ještě méně, než jsme čekali, ani nemluvě.
Proto Stranu zelených raději nebrat.
Tak tedy Demokratická strana zelených, vzniklá pučením z pravých a autentických Havlových-Bursíkových zelených? Na kandidátce má několik jmen, která nejsou úplně neznámá a o něčem svědčí, jako je poslankyně Olga Zubová (č.2), prof. Jan Keller (č.6), nebo Jana Ridvanová (č.12). Tato jména naznačují, že by DSZ mohla tíhnout k levici jak je v Evropě u zelených pravidlem, z něhož jedinou exotickou výjimku tvoří právě Strana zelených.
Přesto ale DSZ vzbuzuje jisté pochybnosti. Například kde vzala mladá strana, tvořená lidmi, kteří přirozeně (žádným) velkým kapitálem nedisponují, peníze na poměrně masivní kampaň? A proč je tváří kampaně „dvojka" Zubová, když jediný, kdo má alespoň nějakou šanci se do EP dostat, je „jednička" Daniel Solis?
Ani Demokratičtí zelení nejsou právě přesvědčiví.
A konečně prostí zelení, neboli Hnutí zelení. Pro mne zcela neznámá ryba v českém politickém bahňáku. Co by toto hnutí mohlo být zač asi nejlépe napoví „trojka" na kandidátce Martin Mejstřík, povoláním politik (řekněte, kdo z vás to má, takové krásné a vznešené povolání?), nedílná součást tragikomického antikomunistického dua Mejstřík-Štětina. No alespoň že ta zelená není barva islámu (úplně stačí, že máme „křesťany", ještě další modláře, to už bylo o život).
Takže Zelené nebrat. Už vůbec.
Tak a teď co s tím? Jako bývalý – teď již poučený – volič Zelených musím konstatovat: není z čeho vybírat. Jakkoliv se může na první pohled zdát, že zeleného je ve volbách do EP víc, než dost, pravda je taková, že ve skutečnosti je to pěkný úhor.
Pokud bych ale snad přece k volbám nakonec šel (což stále není vůbec jisté, dost možná je nechám, ať si ty hry na demokracii hrají beze mne) a z nostalgie volil zelené, tak nejspíš DSZ, protože ač ani v jejich případě nevidím jediný důvod „pro", neshledávám alespoň žádný zásadní důvod „proti". A potom, říkám si, že to Zubové tak trochu dlužím, že mi Stropnický odpovídá na dopisy. Že je to blbost? Jasně, že je. Je to iracionální, nesmyslné, zbytečné, možná hloupé… ale když apolitická politika, tak se vším všudy.
Foto: Olga Zubová
