Případ stlačeného času k dosažení titulu bakaláře u nominanta na ministerskou funkci Milana Chovance ve mně vybudila tuto úvahu: Na tapetě se ocitl Chovanec, ale lidé, kteří za aférou existenciálně stojí – což jsou akademičtí pracovníci tehdejších plzeňských práv – zůstávají jakoby v pozadí, skoro jakoby oni nic, oni muzikanti. A žádný hlas v novinách či televizi nevykřikne, že nikoliv Chovanec, coby objekt cizího konání, ale oni, autentičtí a jediní tvůrci tohoto konání, jsou za zkrácené Chovancvo studium zodpovědní. A nikdo nevysloví ani otázku, která se v této souvislosti nutkavě nabízí: jak je možné, že s nimi – jakožto se skutečnými viníky nejen uvedeného podvodu v případě Chovanec, ale i v desíkách a možná i stovkách podvodů dalších – nebyl ještě uspořádán monstrproces, který by státem vyžádanou zdůrazněnou publicitou a pak i spravedlivými tresty vydal směrem k pracovníkům vysokých škol nejen v Plzni, ale v celé ČR, poselství o tom, že co se na plzeňských právech dělo, bylo nejnestoudnějším zneužitím důvěry, kterou stát fakultě v dobré víře dal – a byl za tento dar – řečeno obrazně, ale výstižně – kopnut surově mezi nohy.
A když říkám stát, myslím též občany této země, kteří poslouchají či čtou si o rekordně zkrácených či jinak ulehčených studiích známých politických prominentů na plzeňských právech (dále např. Řápková či M. Benda), a nejde jim na rozum, že ještě nic neslyšeli nejen o shora zmíněném soudním procesu, ale dokonce ani ne o zahájeném policejním vyšetřování těch, kteří za těmito politováníhodnými podvody stojí. A že za nimi stojí lidé práva, kteří by v jeho dodržování,jakožto i rovných podmínek pro všechny měli být našim občanům vzorem, je za touto úvahou jen žalující tečkou. Anebo snad přece jen výzvou k nápravě?
Foto: Banksy
