Kdo je kdo v syrské vládnoucí mafii

Reklama


Červen 21, 2011

S lehkým napětím očekávaný projev syrského stále ještě prezidenta Bašára Asada mi připomněl Cimrmanovu tezi o prvku očekávání střídaném prvkem zklamáním.

Jeho předchozí dva projevy pronesené už po zahájení lidového povstání/revoluce/občanské války (nehodící se škrtněte) byly plné vzdoru a energie, přičemž sebedůvěru dával najevo tím, že tu a tam prohodil i vtípek, jemuž se jeho věrní smáli, až se za břicha okázale popadali. Teď to bylo bez anekdot, zato s viditelnou dávkou nervozity. Některé komentáře tvrdí, že Bašár dokonce i trochu pohubl.

A co že tedy vlastně řekl? Nabídl Syřanům hrst technokratických reforem typu nového volebního zákona, odhodlání vymýtit korupci, reformu médií i ustavení národního dialogu pro reformy, kterého se pro začátek zúčastní stovka „osobností". Jinými slovy, vágní projev plný jakýchsi reforem (projev až nečasovský, dalo by se říci) vyhýbající se skutečným problémům. Vcelku asi nikoho nepřesvědčil, ale vlastně nebyl s to říci ani to, o co že mu to ve skutečnosti jde a kam že to Sýrie směřuje. Krátce poté tak na mnoha místech znovu propukly demonstrace.

Bašár ale o směřování Sýrie sám moc neví. Po tatíkovi-diktátorovi neplánovaně zdědil titul prezidenta (nástupcem se kdysi měl stát starší bratr Basil, ale ten v roce 1984 zahynul při autonehodě), ale zvyk novinových titulků házet všechno na hlavu státu zakrývá skutečnou mocenskou situaci v zemi. Podle mnohých náznaků přitom ale z dlouholetého mocenského boje v Sýrii vítězně vyšel Bašárův strýc Muhammad Machlúf. Právě on je skutečným vládcem Sýrie, v čemž mu napomáhají jeho synové Háfiz, který má velký vliv v armádě, a Ramí, expert přes peníze a nejvlivnější byznysmen země. Do boje o nejdůležitější nitky se zapojil i Bašárův mladší bratr Máhir Asad, takto velitel Revolučních gard a čtvrté mechanizované divize, který se pokusil na svou stranu přetáhnout alávitské a muršidské synky z milicí, jímž kdysi velel jeho strýc (a rodný bratr zesnulého diktátora Háfize a zároveň i vykonavatel masakru v Hamá) Rifá´at Asad, ale to mu nevyšlo… O moc se ucházeli i synové Rifá´ata, ale zatímco Durajd je dnes miláčkem režimu, Ribál se stal jeho zavilým nepřítelem a ze své luxusní vily v Londýně – dnes spolu s taťkou Rifá´atem žijícím přes ulici – proti Damašku kuje pikle.

Asadovi tak synové vůbec dopadají špatně: Máhir Asad s hodností plukovníka je považovaný za snadno zmanipulovatelný zelený mozek, zatímco prezident Bašár je prý jaksi mimo veškeré dění, byť je za vývoj situace terčem kritiky jako jediný a osamocený. To synové strýce Machlúfa jsou pašáci: Háfiz seděl v autě s Basilem Asadem při nehodě, v níž Basil zahynul (čímž samozřejmě nic nenaznačuju), a pak šéfoval Národnímu bezpečnostnímu úřadu, jemuž dnes šéfuje další bratr Ijád. A stojí zároveň v čele zpravodajské služby letectva, obecně považované za nejmocnější rameno režimu…

Ve hře může být ale i generál Asaf Šaukát, takto manžel Bušry, sestry současného prezidenta Bašára, ale jeho osud je z těch zatím jmenovaných asi nejkomplikovanější. Hodně se totiž odvíjí od atentátu na významného činitele libanonského Hizballáhu Imáda Mugníju, pod jehož autem v únoru 2008 kousek od Damašku vybuchla nálož. Krátce na to byl Šaukát začleněn do oficiální delegace směřující do Íránu, kde byl Íráncům prostě předán. Strávil měsíce výslechů v domácím vězení a než se vrátil do Sýrie, jeho žena Bušra strávila rok ve Francii, odkud zamířila do Spojených arabských emirátů, čímž asi před půldruhým rokem dala podnět ke zrodu fám o jejím rozchodu s bratry a tím i s režimem. Ona sama svoje cesty posléze vysvětlila tím, že na ni její manžel poslal zabijáka, ten se jí ale ke všemu přiznal, a ona ho pak z vděčnosti předala svému bratrovi prezidentovi, a teprve pak vyrazila do světa – schovat se. Mezitím byli z armády a od policie vyházeni všichni muži věrní Šaukátovi a sám Asaf skončil v domácím vězení za gentlemanský pokus o puč. Popraven prý nebyl hlavně proto, že je významným obchodním partnerem a důvěrníkem strýce Machlúfa a jeho rodiny…

Toť mocenská situace v Sýrii – jasně z ní vyplývá, že opozice snad ani netřeba, „rodina" v mnohém připomínající mafii se dokáže spolehlivě „eliminovat" sama. Možná je to zároveň i vysvětlením mnoha ozbrojených střetů, které se v dnešní Sýrii odehrávají na každodenním pořádku.

 

A pak je tu aktuální Bilderberg a jeho řešení arabských revolt, jak ho popisuje expert na utajovaná jednání mocných Daniel Estulin:

Zároveň s tím, jak kontrarevoluce získává další a další miliardy dolarů, zdají se být vyhlídky arabských revolt z letošního jara čím dál temnější. Bilderberg plně podporuje drakonické represe a pokračující války v oblasti Perského zálivu, přičemž se v tomto směru plně opírá o svého věrného spojence, Saúdskou Arábii. Tato politika by se měla vztahovat na všechny blízkovýchodní země, s výjimkou Izraele. Saúdská Arábie je přitom strategickým partnerem nejen proto, že je to represivní monarchie a diktatura, která se z tohoto titulu nemusí zodpovídat svým voličům, ale i kvůli jejím strategickým zásobám surovin.

Nestabilita na celém Blízkém východě poskytuje Bilderbergu omluvu ke zvyšování cen ropy, které by měly dosáhnout úrovně 150 až 180 dolarů za barel. Vznikne tak velmi silný tlak na Německo a Evropskou unii na jedné straně a na Čínu a její politické aspirace na straně druhé.

Je třeba mít na paměti, že ať už bude vývoj jakýkoli, Bilderberg vyhraje. V létě 2008 vyletěly ceny ropy ke 147 dolarům za barel, jak bylo v rámci manipulace s cenami dohodnuto už na bilderbeském jednání v Rottach-Egernu v květnu 2005. V té době americká banka JP Morgan radila Číňanům, aby skoupili veškerou fyzicky existující ropu, protože cena poroste až ke 200 dolarů. Málokdo přitom ví, že zhruba tři čtvrtiny z ceny za barel tvoří čirá spekulace zmanipulovaná na Goldman Sachs Commodity Index. Wall Street tak kontroluje ceny ropy bez ohledu na poptávku či nabídku. Je to součást dlouhodobého plánu ovládnout nejen ceny ropy, ale i světové finanční trhy jako takové.

Pokud se podíváte blíže, Saúdská Arábie už má na Blízkém východě prsty všude. Vezměte si Egypt. Saúdové nedávno věnovali šéfovi egyptské vojenské junty polnímu maršálovi Tantávímu čtyři miliardy dolarů cash. V Jemenu si kupují celé kmeny, a to ve jménu stability v regionu. V Bahrajnu financují Národní organizaci pro lidská práva, jehož šéfa jmenoval v roce 2010 sám král Hamad bin Ísa bin Chalífa. Pak bahrajnského korunního prince Salmána Chalífu přijal Barack Obama – ze strategických důvodů: ropný Bahrajn je klíčový americký spojenec v oblasti Perského zálivu a navíc hostí štáb americké páté flotily.

A nakonec, Muslimské bratrstvo je třeba vnímat v kontextu pečlivě zorganizované americko-saúdské kontrarevoluce. Od Sýrie po Egypt, bratrstvo odměnou za vzorné chování může velmi úzce spolupracovat s egyptskou vojenskou juntou.

Potud Daniel Estulin. Potud lehká dávka konspirace, která se ovšem při pohledu na aktuální Blízký východ jeví býti až příliš reálným popisem situace.

 

 

A jako vždy pár odkazů:

— V nemocnici v Saúdské Arábii zemřel náměstek jemenského ministra pro náboženské záležitosti. Podlehl zraněním, které utrpěl při útoku na prezidentský palác v San´á spolu s diktátorem Sálihem a dalšími dvěma ministry.

— V Bahrajnu začaly politické procesy s nepohodlnými novináři a aktivisty požadujícími demokracii.

— Revolucí v Libyi Rusko na nenaplněných zbrojních kontraktech přišlo o dvě miliardy dolarů.

— Rusko v Radě bezpečnosti OSN vyloučilo rezoluci odsuzující Sýrii. Nechce ve prospěch Západu přijít o další miliardy a námořní základnu…

— NATO v Libyi popřelo, že by v noci na pondělí na předměstí Tripolisu zabilo patnáct civilistů, den předtím ale přiznalo, že zabíjelo v tripoliské rezidenční čtvrti. Itálie si myslí, že zabíjení civilistů snižuje důvěryhodnost NATO

— Obama kvůli slovíčkaření s Kongresem o své pravomoci vést válku proti Libyi tvrdí, že to, co se děje v Libyi není válka, a nejsou to prý ani „nepřátelské akty". Pentagon ale pro vojáky požaduje přidáno kvůli „bezprostřednímu nebezpečí".

— Americká Konference starostů pod heslem „Vraťte válečné dolary domů" přijala první protiválečnou rezoluci od dob Vietnamu.

— V Pekingu přivítali vůdce libyjských povstalců.

— Obama ujistil své židovské sponzory, že jeho rozpory s Izraelem jsou jen „taktické"

 

Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku