Kdo parazituje, je parazit

Reklama


Březen 17, 2013


Jak přesně to stínový ministr financí za ČSSD Jan Mládek řekl, se mi zjistit nepodařilo, ale ono na tom vlastně ani nezáleží, protože vášně planou proto, že „živnostníci jsou parazité“, bez ohledu na to, jak autentické takové vyjádření je. ODS Mládkovu nešikovnost okamžitě využila k zahájení předvolební kampaně, stranický šéf Sobotka hodil Mládka ruče přes palubu a drobní podnikatelé vytáhli na křížovou výpravu za ochranu své cti. Jenže nemá on ten člověk nakonec pravdu a neřekl jenom stylem slona v porcelánu něco, co mělo zaznít otevřeně už dávno?


Odmysleme si teď moralizující konotace a podívejme se na to čistě technicky, z hlediska strategie. Pokud někdo na daních odvádí výrazně méně, než jiný, ale čerpá přitom veřejné služby ve stejné kvalitě a rozsahu, jak to nazvat lépe, než jako parazitismus? Že tak činní zcela legálně, na věci nic podstatného nemění. Pozor, to není nic proti živnostníkům, a už vůbec ne proti těm, kteří podnikají na svůj účet a svoje riziko, ta námitka směřuje proti nerovnosti v přístupu státu k zaměstnancům a živnostníkům a zejména existenci výdajových paušálů a tolerování tzv. švarcsystému.


Zatímco zaměstnanci musejí danit celý svůj příjem, živnostníci mají možnost snížit si daňový základ výdajovými paušály, a to i v případě, že žádné reálné a objektivní výdaje nemají. Patrné je to zejména v případě lukrativních „městských“ oborů, kde reálné výdaje ani při nejlepší vůli a rozmařilosti nemohou dosáhnout výše, kterou umožňují paušály. Proč mají tito lidé, kteří fakticky fungují v režimu zaměstnance, bez vlastních věcných nákladů a v podstatě srovnatelným rizikem nezaměstnanosti vyšším jen o výpovědní lhůtu a odstupné (a ani to ne vždy, protože smluvní volnost umožňuje ledacos), možnost platit výrazně nižší daně, než jejich kolegové – zaměstnanci?


Chyba – pokud je to tedy vůbec chyba, a ne chytrý způsob vlád, jak rozeštvat drobné podnikatele zaměstnance – není primárně v lidech, chyba je primárně v systému, a mlčet o ní jenom proto, abychom někoho neurazili, je krátkozraké. Spíš než hledat způsoby, jak Mládka znemožnit a jeho prostřednictvím zdiskreditovat celou ČSSD, bychom měli ve vlastním zájmu hledat způsoby, jak opravit systém tak, aby v něm podobné úvahy nebyly vůbec možné.


P.S. Odpověď/omluvu/vysvětlení Jana Mládka, byť podle všeho poněkud „instantní“, lze najít například na webu Daniela Dočekala. Nemohu si pomoci, ale podle mě jenom blbec nemůže dát Mládkovi za pravdu. Čest je jistě důležitá, ale člověk by kvůli ní neměl ztrácet rozum.


Stanův komentář (z diskuse u Tribuna): …Mládek s “parazity” zbytečně ujel, stačilo jen říci ta čísla, ať si každý udělá jasno sám.


Nejtragičtější situace je paradoxně u zdravotního pojištění, kde je ten rozdíl nejmenší. Stát za “své pojištěnce” už asi 7 let nevalorizuje, čili platí v podstatě hovno, OSVČ platí méně než polovinu. A výsledkem je (kromě podfinancovaného zdravotnictví), že zaměstnanec, který celý život platil jako mourovatý, nemá ani v produktivním věku, ani jako důchodce či nezaměstnaný na léky, poplatky, pomůcky apod., přitom vedle na pokoji si v pohodě platí nadstandandard chlap, který celý život podnikal ve ztrátě a na SZP platil pouze povinné minimum.


U sociálního je jiná situace, tam nízkým platbám odpovídá nízké plnění, nechápu, že je u nás zvykem, že OSVČ platí minimum a pak jsou překvapeni. Oni jsou překvapeni i zaměstnanci, co dostávají osmičku ofiko a zbytek na ruku. A to v okamžiku, kdy omarodí, nebo když je “prácedárce” vykopne. Čerstvá zkušenost z vlastní rodiny.


A daně – tam je situace tragikomická. Současní pravicoví sociální inženýři svou daňovou revolucí způsobili, že daně platí jen zaměstnanci, pracující důchodci a ze všech stran těžce zkoušení spotřebitelé. Tohle typické uplácení voličů (OSVČ) se opravdu vyplatilo – na co jsou živnostníkům nízké daně a odvody, když kvůli pitomosti a úplatnosti jimi zvolených zástupců jaksi chybí to podstatné – tržby?


A tak už máme, co jsme chtěli. Rozkradený stát, v němž se hádají jednotlivé sociální skupiny, zatímco jeho smějící se koloniální panstvo každoročně vydrancuje a odsaje odhadem 400 až 500 miliard Kč. A až to tady bude cugrunt, seberou se a půjdou drancovat jinam – existují i státy, které od 2. SV byly takto vydrancovány několikrát.

Přejít do diskuze k článku