Kdo slibuje nesplnitelné

Reklama


Říjen 05, 2012


Odchod ministra Jaromíra Drábka (přesněji možná, vzhledem k jeho nerozlučnému životnímu a podnikatelskému společníkovi – Šiškodrábka) nemůže být jednorázovým a konečným krokem, musí po něm následovat důkladná prověrka, co se vlastně v posledních letech na ministerstvu práce a sociálních věcí dělo. Vedle kriminálních činů, kterými se zabývá policie, poutala trvale pozornost veřejnosti zejména skutečnost, že nové IT systémy, kterými resort často bez předchozího odzkoušení překotně nahrazoval systémy původní osvědčené, doposud řádně a plně nefungují.


Cituji z dopisu zaměstnance ÚP, který jsem obdržel po oznámení, že Šiškodrábek rezignuje:


„Jsem zaměstnanec ÚP a na tento den jsem čekal (a myslím že jsem nebyl zdaleka sám) od ledna 2012. Podmínky na úřadech práce jsou opravdu neuspokojivé a dle informací z médií mám pocit, že příslušná místa stále neví, jaký je pravý stav věci. Program, na kterém zpracováváme dávky hmotné nouze, do dnešního dne není a nikdy nebyl funkční, ač mám dle sdělovacích prostředků pocit, že "drobné problémy" byly vyřešeny záhy po jeho nasazení. Do dnešního dne se nesehrávají údaje z centrálních databází, tedy u jednotlivých klientů jejich příjmy, které jsou jim vypláceny z různých agend jak samotným úřadem práce (dávky SSP, podpory v nezam. ), tak dávky, které jsou vypláceny ČSSZ (důchody), OSSZ (nemoc. dávky) a další údaje, potřebné pro každoměsíční zhodnocení nároku a výši příspěvku na živobytí a doplatku na bydlení. Po prvních měsících, kdy se nesehrávala data žádná, bylo období cca 2 měsíců, kdy se data sehrávala, některá dokonce několikrát (rekord jsme zaznamenali 7 x přídavek na dítě, ač byl vyplacen jen jednou) a některá vůbec, nyní přišla opět fáze, kdy se nesehrává vůbec nic. Ať tak nebo onak, nikdy se na tato data nebylo možné spolehnout, jsme nuceni u každého klienta ručně vyhledávat údaje v dalších aplikacích, tj. zaměstnanosti, dávek SSP a zejména využívat starý výborný program OK nouze, který do dnešního dne funguje naprosto spolehlivě, sehrává všechna data správně. V situaci, kdy od ledna 2012 extrémně narostl počet žadatelů o dávky hmotné nouze, počet zpracovávaných žádostí na úředníka je více než 200, je neustálé hledání dat opravdu nepříjemným zpestřením už tak kritického stavu…“.


Doufejme, že nové vedení MPSV, nejlépe už po jarních nových volbách do Poslanecké sněmovny, katastrofální situaci na ÚP, kterou Drábek úmyslně ignoroval, konečně začne řešit.


Ministerstvo práce a sociálních věcí v tom ale není samo, stačí připomenout smutně proslulého nekorunovaného krále nepotřebných IT zakázek – IZIP či kolaps centrálního registru motorových vozidel. Příliš často se stává, že ti, kdo rozhodují, neumí. Netýká se to jen výpočetních systémů, ale – pokud zůstaneme u ministerstva práce – celých koncepcí „nucených prací“ pro nezaměstnané, zbytečných bankovních sKaret pro výplatu dávek např. invalidům, nesmyslné centralizace agendy z celé sítě úřadů práce, která způsobila vážné problémy desetitisícům občanů. A nezapomeňme na největší projekt Drábkova ministerstva – penzijní reformu se zavedením druhého fondového pilíře, která rovněž slibuje nesplnitelné.


Konsolidací veřejných financí nám totiž Drábkova penzijní reforma nepřinese. Zvyšuje jen zátěž nejen pro státní rozpočet, ale i účastníkům zvýšením pojistného o další dvě procenta z hrubé mzdy. Proto je tak obtížné srovnání důchodů z průběžného a fondového systému – každý totiž platí něco trochu jiného. Není také pravda, že lidé si převedou peníze ze „státního“ do „soukromého“. Je totiž jedno, jak se ty peníze nazývají, ale fakticky na ně nebudou smět sáhnout stejně jako pojištěnci prvního typu, a to ani v důchodu. Dostanou vypočtenou měsíční dávku, ale nic najednou. Ani ta dvě procenta, která si tam dávali sami navíc.


Z druhého pilíře nepůjde vystoupit – bude tedy dobrovolný ale pouze do okamžiku, kdy člověka omámí reklama s nerealistickými sliby. Třeba do Důchodové kalkulačky na webu ministerstva práce a sociálních věcí můžete zadat roční výnosy mezi 2 až 7!!! procenty, čím víc, tím větší radost. Jsou označené jako „očekávané (nikoliv zaručené)“, ale nikde se nepíše, že to jsou nesmysly, se kterými po dobu 40 let nelze v žádném případě počítat. A že historie nám poskytuje řadu případů z vyspělých zemí, kdy po desetiletích spoření splakali penzisté nad dosaženým prodělkem ( pro srovnání – reálný výnos stávajícího penzijního připojištění v ČR nepřesahuje za posledních deset let 1%).


Už i média začínají upozorňovat na to, že druhý pilíř (přesněji privatizace peněz důchodců) bude výhodný jen pro bohaté (cca 10-15 % našich obyvatel) a soukromé penzijní fondy. Think-tank IDEA, který vznikl u CERGE-EI, tedy na pracovišti profesora Jana Švejnara, varuje, že české penzijní fondy patří dlouhodobě k nejméně výnosným v Evropě. Potvrzuje to i tabulka na webu Asociace penzijních fondů, kde je každoročně vykazován jejich skromný výnos s klesající tendencí. Dvouprocentní výnos je tam teď úspěch. Částečně to vysvětluje komentář předsedy Asociace Jiřího Rusnoka, že 80 procent investic penzijních fondů je uloženo do vysoce bonitních dluhopisů. Když si to přeložíme do češtiny, vysoce bonitní znamená, že riziko nesplacení je malé a naděje na výnos prakticky žádná.


O úrovni vysoce bonitních úrokových výnosů napoví i nedávná aukce desetiletých českých státních dluhopisů, kde bylo dosaženo výnosu 2,87 procenta. To jsou náklady státu, ale náklady domácností jinde, inflace je nad 3 procenta. Pro domácnost je tedy takový „výnos“ vlastně čistá ztráta. A o tyto výnosy se ještě musí dělit pojištěnec se správcovskou společností, která si z malinkého koláče s chutí ukrojí. U penzijního připojištění to trochu osladí státní příspěvek, ale lidé spoří většinou jen tolik, aby tento příspěvek maximálně využili. Jinak to – jak vidno – ani nemá cenu.


Podílové fondy mají volnější ruce a mohou investovat do akcií. Avšak pouhých 8 procent českých akciových fondů vydělalo v roce 2011 aspoň něco. Ostatní doplatily na paniku na jižním křídle eurozóny a v druhé polovině propadly do hlubokých ztrát. Ty dluhopisové dopadly lépe, měly průměrný výnos 1,4 procenta, ale s kladným výsledkem skončilo jen 60 procent fondů. Taky to porovnejme s tříprocentní inflací. A když si pozorný čtenář porovná výnos jedné skupiny fondů s výnosem té druhé, vznikne v něm neodbytný pocit, že jeden neúspěšný rok může velmi snadno smazat hned deset těch úspěšných.


Na výkazech fondů penzijního připojištění zatím záporná čísla nenajdeme, ale to je důsledek speciální regulace, že prostě pod nulu se jít nesmí. Pokud by prodělaly, musí to doplatit aspoň na nulu nebo nepatrně nad ni, a to ze svého vlastního kapitálu. Ale pozor! Právě toto pravidlo nyní skončí. Od příštího roku už budou moci penzijní fondy zamířit za vyššími výnosy, ale budou smět podstoupit i riziko ztráty. Kdyby se penzijní reforma o rok odložila, viděli bychom první výsledky, jak to dopadlo ve srovnatelném „třetím pilíři“, a Drábkova penzijní kalkulačka by se tak nejspíš definitivně změnila ve vstupenku na Loď bláznů.


Důrazné varování před „pilířem bláznů“ zpracoval na serveru Česká pozice matematik, profesor Jiří Chýla z Fyzikálního ústavu akademie věd. Největším nebezpečím pro penzijní reformu jsou totiž prostě ti, kdo umějí dobře počítat.


Sněmovna teď bude znovu jednat o dílčím prvku penzijní reformy, bez kterého se nemůže rozeběhnout ukládání peněz pojištěnců na individuální účty do fondů. Vrací jej tam veto prezidenta republiky Václava Klause, které znovu připomíná, že penzijní reforma míří proti konsolidaci rozpočtů a neopírá se o konsensus politických sil. To, že tzv. penzijní reforma ve skutečnosti zvyšuje deficit státního rozpočtu, přiznal na minulém jednání Rozpočtového výboru PS, zřejmě v náhlém záchvatu upřímnosti, i jeden z rebelujících poslanců ODS. Veto nabízí oddechový čas, abychom se k věci seriózně vrátili a zabránili tomu nejhoršímu. Tím nejhorší m je riziko, že se to jednou bude krkolomně rušit, aby se předešlo škodám, které by byly podstatně dražší. ČSSD chce spravedlivý důchodový systém, který bude výhodný pro většinu občanů, nejen pro nejbohatší a penzijní fondy. Proto je sociální demokracie rozhodnuta prosadit odložení či nejlépe zrušení druhého penzijního pilíře.


Převzato z blogu autora na Aktuálně

Přejít do diskuze k článku