1. dějství
Václav Klaus: Na závěr svého historicky posledního novoročního projevu ve funkci prezidenta republiky bych chtěl zmínit ještě takovou maličkost: vyhlašuji amnestii, tedy aminu.
Vězeňský sbor: Hurá!!! Amina! Všichni pudeme domů!
Václav Klaus: Ne ne ne. Tak jsem to nemyslel. Amina bude výběrová. Domů půjdou jenom zločinci pičmudlíci a pak ti, kteří prokázali, že umí dobře kličkovat.
Lid (brblá): Proč právě tihle?
Václav Klaus: Přece je nemůžeme nechat v nejistotě. Musíme respektovat jejich lidská práva!
Lid (sborem): Ti parchanti se nám budou jenom šklebit. Kdo tohle vymyslel?
Ladislav Jakl: Je to akt milosrdenství pana prezidenta a také výraz toho, že není odpovědný. Tedy ze své funkce. Vymyslel to pan prezident sám od sebe a má na to právo!
Lid: Tak Havel amnestií začal a Klaus jí skončil. Jeden za osmnáct…
Petr Hájek: Je tady podstatný rozdíl. Václav Havel působil v Satanových službách a byl nástrojem lži a nenávisti. Václav Klaus je naopak nástrojem pravdy a lásky. Napsal mnoho knih, které byly přeloženy do ještě více jazyků. To by bylo, aby nesvedl napsat amnestii, kterou nám celý svět závidí…
Nepříjemný Rejpal: Ale kdo mu přitom radil?
Jakl & Hájek (unisono): Kyš kyš, neřeknem!
2. dějství
Vratislav Mynář: Stavím si teď na Hradě vedle kanceláře koupelnu. Při stavebních pracech jsem narazil na zazděnou informaci o tom, že amnestii ve skutečnosti nenapsal vážený nepřítel pana prezidenta Zemana pan prezident Klaus, ale zlí rádcové Jakl, Hájek a Hasenkopf, kteří se za pana váženého nepřítele jen schovávali.
Ladislav Jakl: Radil jsem radil, ale málo. Kolečko se mi polámalo.
Petr Hájek: Jedna paní povídala.
Pavel Hasenkopf: Nejdřív jsem to napsal, ale pak to Blažek přepsal. Nakonec jsem to tedy napsal, ale taky nenapsal. Od Blažka to šlo zpátky na Hrad. Potom to někdo – zřejmě už na Hradě – upravil a rozdělil, čímž z toho udělal guláš.
Pavel Blažek: Je to absolutní lež. Musím se tomu smát.
Sbor amnestovaných vězňů: Ha ha ha!
3. dějství
Jan Tleskač: Jsem jediný, kdo to ví. Mám to v ježkovi a ten je v kleci.
Václav Klaus: To je velký, ale opravdu velký omyl. Kdyby byl Ježek v kleci, pustil bych ho, i když to je zrádce. Všichni jsme se učili.
Jiří Berka: Co říká pan prezident, to je veliká pravda. Mohu to dosvědčit, já jsem se také učil. Mám snad za to být popotahován? To by byla přece nespravedlnost.
Lid: Tak kdo teda tu amnestii napsal?
A hrdý buď žes Václav Klaus: Já se opravdu divím, že to někomu ještě stále není jasné. Amnestii jsem samozřejmě napsal já. Široko daleko nevidím nikoho, kdo by byl schopen takového díla. Přece nelze donekonečna kriminalizovat poctivé občany. Všichni musí uznat, že se učili. I veřejnost se poučila. Dostávám mnoho dopisů, které mi dávají za pravdu. Jiné ani nečtu.
Tomáš Pitr: Už na finále Davis cupu, kde jsem seděl s Janouškem, Kalouskem, Kocourkem, Komárkem, Langrem a dalšími veleváženými občany, jsme si říkali, že pan prezident je náš.
Miloš Zeman: A hádejte paní redaktorko, kdo k nám dnes přijde na večeři?
