„Kdybych nebyla židovkou", napsala židovská filozofka Hannah Arendtová v roce 1942, „ale patřila k jakýmkoli jiným lidem, vstávaly by mi hrůzou vlasy na hlavě, pokud by se měl židovi zkřivit jediný vlásek." Proč dnes nežidům nevstávají vlasy hrůzou, když roste globální antisemitismus?
Pro židy a stát Izrael je antisemitismus otázkou bytí a nebytí. Židé, kteří během holocaustu popadli zbraň, nebojovali ve válce, ale o svůj holý život. Když se nově založený židovský stát v roce 1948 chopil zbraně proti napadení Araby, nevedl tradiční válku, ale bojoval za přežití židů. Totéž platí, když se Izrael dnes brání Hizballáhu a Hamásu, tedy dvěma dobře vyzbrojeným hnutím zasvěceným židy zabíjet.
Fanny Englardová symbolizuje touhu Izraele po míru. Tato pětaosmdesátiletá žena vyrostla v německém Kolíně nad Rýnem a dnes žije jižně od Tel Avivu. Během holocaustu ztratila téměř celou rodinu: tři bratry, matku, otce, prarodiče, strýce a tety. Sama holocaust zažila a koncentrační tábor přežila jen náhodou. V roce 1947 odjela do Izraele, kde si založila novou rodinu, aby nahradila tu zavražděnou.
Svoji novou rodinu není ochotna obětovat kvůli stejné antisemitské nenávisti, která ji tu první zabila. Jako občanka Izraele je hrdou židovkou a věří, že židovský stát své občany ochrání a použije k všechny dostupné prostředky ne, aby vedl válku, ale aby zachránil židy.
Ale co nežidé jako já? Pravidlem je, že je daleko pohodlnější ukazovat si na Izrael a židy prstem, protože „každý, kdo ukazuje prstem, je žalobce, a ten, kdo sedí na lavici obžalovaných, je obžalovaným", jak to pojmenovala americká akademička Ruth Weissová (Commentary, listopad 2010). Hannah Arendtová měla pravdu, že antisemitismus vyvražděním židů neskončí. Jak ale nežidy přesvědčíme, aby opustili pohodlné postavení a s napadenými projevili solidaritu? Zde jsou dva návrhy:
Zaprvé, musíme naše spoluobčany přesvědčit, že antisemitismus ničí nejen lidské bytosti, ale i svobodu a společenský rozvoj.
Antisemitismus je v rozporu se svobodou, což dokazuje případ Íránu. Ahmadínežádův režim musí omezovat média a lidi, neboť je to antisemitský režim a nemůže vystát pravdu.
Antisemitismus je v rozporu se společenským rozvojem, což dokazuje případ arabských režimů. Zatímco si prstem ukazují na Izrael, nejsou schopny ukončit mizérii vlastních lidí.
Antisemitismus je také v rozporu s akademickou integritou, což je vidět v mnoha univerzitních kampusech na Západě. Vzdělanost je zkorumpovaná politikou tak dlouho, dokud debatu diktuje protiizraelský předsudek.
Antisemitismus je v rozporu s mezinárodní bezpečností, jak jsme viděli v minulosti a vidíme i dnes. Kvůli antisemitskému podněcování a politice ze strany íránského režimu je válka na spadnutí.
Zadruhé, musíme trpělivě vysvětlovat, proč existuje antisemitismus, který nezmiňuje slovo žid. Ukažme si to na příkladu Íránu.
Výzva Ahmadínežáda zničit Izrael má podle Bahama Nirumandy, nejvýznamnějšího exulanta v Německu, s antisemitismem jen málo co do činění. Nirumand pokračuje: „V Íránu pro to nejsou podmínky, protože íránští židé zde vedle jiných věřících žijí více než dva tisíce let. Dokonce byli v islámském státě jako věřící plně přijati a byli svými zástupci reprezentováni v parlamentu. Až do této doby Ahmadínežád nekritizoval židy jako takové, ale především ‘sionistickou okupační moc’ Izraele" (Tageszeitung, 23. června 2006)
Ačkoli nejsou náboženské menšiny jako společenství víry zcela přijaty, Nirumand má z velké části pravdu: V Íránu žije okolo dvaceti tisíc židů, Ahmadínežád zajal protisionistické židy v Teheránu a omezil svoje výpady na „sionisty". Írán je jistě nejantisemitističtější režim na světě, což ale nelze tvrdit bez důkazů.
Důkaz první: Ahmadínežád zahaluje slovo „sionista" do stejného významu, jaký používal Hitler pro slovo „žid"; přesněji řečeno do významu ztělesnění veškerého zla. Říká:
„Dva tisíce sionistů chtějí vládnout světu."
„Sionisté dominují důležitému podílu na finančních a měnových centrech, stejně jako na politických rozhodovacích centrech států v Evropě a USA."
„Sionisté vykonstruovali dánské karikatury Mohammeda."
„Sionisté jsou odpovědni za zničení kopule Zlaté mešity v Iráku a zničení Světového obchodního centra na Manhattanu."
Kdokoli činí židy odpovědnými za všechny nemoci světa – buď jako „Jidáše" nebo „sionisty" – je jasně hnán antisemitismem s povahou genocidy.
Důkaz druhý: Genocidní antisemitismus znamená, že chcete zabít židy s cílem zachránit svět. Rozkaz nacistické strany z roku 1943 poskytuje příklad. Hlásal: „Tato válka skončí antisemitskou světovou revolucí a vyhlazením židů na celém světě, což jsou předpoklady pro trvalý mír."
Ahmadínežád tuto genocidní utopii ve svých výrocích oživuje. V roce 2006 slíbil posluchačům na konferenci popíračů holocaustu v Teheránu: „Sionistický režim bude vyhlazen a lidstvo osvobozeno." „Pokud zvítězí ve světě mír," dodal v jiném projevu, „lidé na celém světě sionismus vyhladí."
Důkaz třetí: Popírání holocaustu tvoří jen vrchol antisemitistického podněcování.
Ten, kdo popírá holocaust, oběti zabíjí podruhé. Zničit památku obětí završuje snahy o jejich vyhubení.
Ten, kdo prohlašuje, že Auschwitz byl „mýtem", implicitně líčí židy jako nepřátele lidstva, kteří pro mrzký peníz klamou šedesát let celý zbytek lidského rodu. Kdokoli mluví o „takzvaném" holocaustu, tvrdí, že židé kontrolují přes 90 % světových médií a univerzitních profesorů, které také odstřihli od „skutečné" pravdy.
Takto je skutečně tento druh genocidní nenávisti podněcován. I to pomohlo připravit cestu k holocaustu. Každé popírání holocaustu proto tiše obsahuje žádost k jeho zopakování. Genocidní antisemitismus a popírání holocaustu nemají co dělat s chováním Izraele a žádná událost na Blízkém východě jej neomluví.
Světový antisemitismus stoupá do alarmujících výšin a není politicky nezranitelný. Opak je pravdou. Jak řekl kanadský premiér Stephan Harper, „musíme mluvit jasně" a na každé frontě podporovat politická, diplomatická, morální a intelektuální protiopatření.
„Kdybych nebyl židem", navazuji na slova Hannah Arendtové, „ale patřil k jakýmkoli jiným lidem, vstávaly by mi hrůzou vlasy na hlavě, pokud by se mělo byť jedinému židovskému státu vyhrožovat zničením."
Text byl prezentován na druhé meziparlamentní konferenci o boji proti antisemitismu v kanadské Otawě 8. listopadu 2010. Přeložila a redakčně upravila Iveta Frízlová.
Převzato z Revue Politika
Foto: zdroj
