Také jste si v poslední době všimli podivného chování vašeho domácího mazlíčka? Pomineme jeho denní zvyky, jako že vás budí ráno do práce, a že vyžaduje čerstvé jídlo, pamlsky a stelivo do svého WC. Pomineme i to, že drásá novou sedačku, chodí po stole, spí v posteli s vaší ženou. Necháme stranou, že se na vás již nedívá jako na pána tvorstva, ale s určitým ponižujícím despektem. Již jste si také zvykli na to, že nepracuje, že se celý den válí doma, a že jej přesto všichni mají rádi, podobně jako máme všichni rádi naše politické a ekonomické parazity.
Možná jste také museli odpustit vašemu kocourovi něco podobného jako to, co se stalo mně, když způsobil vytopení našeho bytu. Nemyslím plynem, ale vodou. Při opravě pračky mi totiž šlohnul těsnící gumičku. Pračka nerušeně celý den prala, a kocoura jsme večer našli, jak ze stolu zírá na tu zajímavou vodní spoušť, kterou způsobil. To vše jsou normální kočičí projevy.
Poslední dobou však lze pozorovat, že kočky více než kdy jindy manipulují naší psychikou. Toto si ovšem nemůžete uvědomovat v běžném stavu mysli, kdy jste zavaleni denními starostmi o to, jak sehnat poukázky na dýchání, stravování, bydlení, topení, hygienu, vyměšování a tisíce jiných nezbytných životních a živočišných činností.
Připomínám paralelu ze zenového meditačního tréninku buddhistů. Kočka je symbolem žen a zenu. Naše mysl se chytá všemožných myšlenek, podobně jako kočka, která se chápe myší. Stoprocentní většina koček se domnívá, že chycená myš je její. Pokuste se jí kořist vyrvat z tlamičky! Utrhnete myší tělo, zatímco hlava se střevy jí visí z hlavy. A navíc vám kočka uštědří pár pěkných šrámů.
Je tedy naprosto zbytečné snažit se urvat mysli jí zachvácenou myšlenku, zvláště pak, když se jedná o cizí kočku a kořist. Duševní zarputilost spojená s přivlastněním cizí myšlenky se tím stává jenom ještě větší. Vyčítáme druhým, že se nechtějí vzdát ukradeného majetku, ale sami jsme zloději ještě větší, neboť se nechceme vzdát ukradené cizí myšlenky. Jsme horší než káně myšilov.
Naše děti jsou od narození, přes rodinnou a mediální výchovu, a skrze všechny stupně školního vzdělávání cvičeny na zloděje myší. Nejsou schopny utvořit žádnou vlastní myšlenku. Kočka je na tom mnohem lépe. Podařilo se vám někdy naučit kočku nějakým pitomým domácím nebo školním kouskům, jako například u vašeho psa nebo dítěte? Nikdy se to nepodaří. Pouze, když ona chce, tak si s vámi hraje a dělá, jako že vám rozumí.
Naše mysl ani děti nejsou totiž naše vlastní, a již vůbec nepatří ani sami sobě, jakož i my nepatříme sami sobě, ale našim viníkům. Kdo nesouhlasí, pouze potvrzuje platnost tohoto tvrzení. A tak nezbývá nám nic jiného, než se podřídit vůli boží, a smířit se s podřadnou úlohou doma i ve společnosti koček a „lidí“. Pokud jste si toho, že kočky útočí, dosud nevšimli, jste jimi podprahově absolutně manipulovaní. A vůbec nevadí, že doma u sebe žádnou vlastní mysl ani kočku nemáte.
