Jaroslav Kojzar, novinář z komunistických Haló novin, obávaný redaktorský sekerník před rokem 1989 (ještě mi paměť slouží), napsal dnes v článku Něco o pragmatismu toto:
"Nemohu ani pominout proslulé jednání o státních svátcích a jsem u zítřejšího dne – 8. května. Jak známo, na návrh Miloše Zemana se státním svátkem namísto skutečného data osvobození, tedy 9. května (kdy Rybalkovy a Leljušenkovy tanky definitivně osvobodily Prahu a celý severozápad, další armády pak většinu severu, středu a jihu Čech), stal 8. květen, datum, kdy byla podepsána podle greenwichského času dohoda z Karlshorstu. U nás se však stále ještě bojovalo a umírali lidé. Svědectvím je i na pět set mrtvých rudoarmějců při pražské operaci a ještě 9. května zemřely desítky barikádníků z různých částí Prahy. Ona dohoda se jistě týkala celé Evropy, ale neřešila situaci u nás. Stačí se podívat na pražské Olšanské hřbitovy a data úmrtí si přečíst na pomnících. Kdosi tehdejší Zemanův postoj hodnotil jako pragmatismus."
Narodil jsem se však v Pardubicích a žiju v Chrudimi. A protože nejsem Pražák, chápu, že Jaroslav Kojzar za to prostě nemůže. Příslušník velkých anglosaských národů si také neuvědomuje, že se mu pod nohama motá a že vůbec existuje nějaká neanglosaská chamraď. Stejně tak si ani pan soudruh Kojzar neuvědomil, že pokud by měl být důsledný, tak by nikdy nemohl z úst vypustit závěrečné zdůvodnění svého názoru.
Ano pane Kojzar, máte pravdu. V Praze ještě 9. 5. 1945 umírali lidé. Jenže v Československu umírali lidé ještě 10., 11. a dokonce prý 12. května kulkami nikoli nějakého wehrwolfu, ale zbytků regulérní říšské branné moci – a nikoli při nějakých ojedinělých střetech, ale při rozsáhlém střetnutí v milínsko-slivickém prostoru u Příbrami…
V čem je život Pražáka lepší než lidí z Milína, pane Kojzare?
Kdybych byl například úředníkem Obecního úřadu v Milíně, který je umístěn na ulici 11. května, Kojzarova argumentace by mě určitě podráždila. Pokud by Kojzar chtěl být (ale to on asi nechce) důsledný, má tři poctivé možnosti:
1. Respektovat obecnou lhůtu pro evropské bojiště (kapitulace 8. 5. 1945) jako většina z nás – pro Brňáka skončila válka taky jinak než v Praze…
2. Jako Rusové respektovat 9. květen 1945 jako lhůtu, kdy kapitulace nabyla účinnosti nebo vycházet z jiných časových pásem, což ale pro něj jako Čecha nemá logiku – a pozor! – i ti „Sověti“ mají 9. květen jako Den osvobození vždy ve vazbě na obecnou kapitulaci. „Sověti“ rozhodně neslaví 9. května kvůli nějaké Praze…
3. Prosazovat jako správné datum 11. května 1945 či dokonce 12. května 1945 – pokud by Kojzar chtěl skutečně důsledně trvat na svých argumentech shora. Protože – jak už bylo připomenuto shora – i po 9. květnu, i po Praze, v Československé republice umírali lidé v bojích s říšskou brannou mocí. A nutno dodat, že i partajní nacistické jednotky SS byly součástí říšské branné moci – pokud by chtěl někdo polemizovat na toto téma. Nehledě k tomu, že v milínsko-slivické formaci fanatického nacistického generála Puchlera byli i příslušníci wehrmachtu…
Foto: zdroj
