Dohoda s OPEC o platbách za ropu v dolarech v sedmdesátých letech poskytla dolaru obrovskou umělou moc výjimečné rezervní měny. To vytvořilo univerzální poptávku po dolaru a vstřebává obrovské množství každoročně vytvořených nových dolarů. V loňském roce překročil M3 (údaj o množství nově vytištěných dolarů uvedených do oběhu) 700 miliard dolarů.
Umělá poptávka po dolaru nás společně s naší vojenskou silou staví do jedinečné pozice umožňující „vládnout“ světu bez produktivní práce či úspor, nelimitovaných spotřebitelských výdajů a deficitů. Problém je v tom, že to nebude navěky.
Cenová inflace zvedla svou ošklivou hlavu a bublina NASDAQ – vytvořená z lehce nabytých peněz – praskla. Podobně splaskla i bublina vytvořená kolem nemovitostí. Cena zlata se zdvojnásobila a federální výdaje jsou z dohledu při nulové politické vůli to nějak zvládat. Obchodní deficit v loňském roce přesáhl 728 miliard dolarů, zuří dvoubilónová válka a byly předloženy plány na její další expanzi do Íránu, možná i Sýrie. Jediné co by tomu mohlo zabránit je celosvětové odmítnutí dolaru. To se jednou nutně dostaví a vyvolá podmínky horší než v letech 1979 – 1980, jejichž korektura si vyžádala úrokové sazby 21%. Mezitím musí být uděláno všechno možné k ochraně dolaru. Se všemi, kteří drží rezervy v našich dolarech, sdílíme zájem udržet v chodu celou tu šarádu.
Poté, co opustil FED, Greenspan při svém prvním projevu prohlásil, že ceny zlata vyhnaly vzhůru obavy z terorismu, ne znepokojení monetární politikou nebo dokonce proto, že by během svých funkčních období vytvořil příliš mnoho dolarů. Zdiskreditováno musí být zlato a dolar vyzdvižen. Dokonce i když se dostane pod vážný tlak vyvolaný silami trhu, ústřední banky a MMF nepochybně udělají vše myslitelné aby vstřebaly další dolary v naději na obnovení stability. Jednou případně neuspějí.
Je nanejvýš důležité udržet vztah dolar/ ropa stavící dolar do pozice nadřazené měny. Libovolný útok na tento vztah znamená silnou výzvu – a to už se stalo.
Od listopadu 2000 začal Saddám Hussein požadovat za svou ropu euro. Jeho opovážlivost byla hrozbou dolaru, zatímco jeho slabé vojenské síly nikdy nebyly ohrožením. Jak oznámil sekretář Ministerstva financí Paul O’Neill byla hlavním tématem první kabinetní schůzky s novou vládou v roce 2001 otázka jak zlikvidovat Saddáma Husseina – ačkoli zde nebyl žádný důkaz, že by pro nás představoval hrozbu. Toto hluboké zaujetí Saddámem Husseinem O’Neilla překvapilo a šokovalo.
Je všeobecně známo, že se okamžitá reakce vlády po 9/11 točila kolem možného Saddámova zapojení do útoků, k oprávnění invaze a svržení jeho vlády. Poté, pomocí deformací a přímého překroucení skutečností, bylo bez jakýchkoli důkazů o nějaké spojitosti s 9/11 nebo zbraněmi hromadného ničení vytvořeno u veřejnosti i Kongresu zdání ospravedlňující Husseinovo svržení.
Na veřejnosti nedošlo k žádné diskusi o nutnosti jeho odstranění kvůli útoku na integritu dolaru jako rezervní měny, kvůli prodeji ropy za euro. Mnozí věří že toto byl skutečný důvod naší posedlosti Irákem. Pochybuji, že to byl důvod jediný, ale dost dobře mohl hrát opravdu významnou roli v naší motivaci vést válku. Během kratičkého období po dosažení vojenského vítězství probíhaly všechny irácké prodeje ropy opět v dolarech. Euro bylo opuštěno.
V roce 2001 hovořil venezuelský velvyslanec v Rusku o tom, že Venezuela přejde na Euro pro všechny své ropné obchody. Do jednoho roku poté došlo k pokusu o puč proti Chávezovi, údajně s pomocí naší CIA.
Po těchto pokusech, kdy všechny snahy pošťouchnut euro směrem k vystřídání dolaru jako světové rezervní měny narazily na odpor, se ostrý pokles dolaru vůči euro opět obrátil. Tyto události zajisté mohly hrát pro udržení nadvlády dolaru významnou roli.
Bylo zřejmé, že US vláda byla solidární s osnovateli Chávezova svržení, jejichž neúspěch ji vyvedl z míry. Skutečnost, že Chávez je demokraticky zvoleným prezidentem měla stěží vliv na, to kterou stranu jsme podpořili.
Právě teď, startuje nový pokus o ohrožení systému petrodolaru. Další člen „osy zla“, Írán, oznámil, že v březnu tohoto roku zamýšlí spustit ropnou burzu (20.3.2006). Jak jistě tušíte, ceny ropy nebudou stanoveny v dolarech, ale v Euro.
Většina Američanů pozapomíná, že si naše politika Íránce v průběhu let systematicky a zbytečně znepřátelila. V roce 1953 pomohla CIA svrhnout demokraticky zvoleného prezidenta, jímž byl Mohammed Mossadeqh, a instalovala autoritářského šáha přátelsky nakloněného USA. Íránci byli kvůli tomu ještě hodně nazlobení, když v roce 1979 zadrželi naše rukojmí. Naše spojenectví se Saddámem Husseinem při jeho vpádu do Íránu na počátku 1980s věcem také nijak nepřispělo a patrně ani našim vztahům s Husseinem. Vládní prohlášení v roce 2001 řadící Írán mezi státy tvořící „osu zla“ k zlepšení diplomatických vztahů mezi našimi zeměmi rovněž nepřispělo. Padly už i výhružky nukleární silou, zatímco ti, kteří Írán stále provokují, jak se zdá vůbec neregistrují fakt, že je zemí obklopenou státy disponujícími jadernými zbraněmi. Společně tím, co dnes většina muslimů vnímá jako naši válku proti islámu a kvůli nedávnému vývoji se nelze divit, že se Írán může pokusit poškodit Ameriku poddolováním dolaru. Írán má stejně jako Irák nulovou způsobilost nás napadnout. Ale tento zjevný fakt nás nezastavil před líčením Saddáma Husseina jako moderního Hitlera, připraveného vrhnout se na celý svět. Írán, zejména poté kdy začal plánovat stanovení cen ropy v euro, se ocitl pod palbou propagandistické války, ne nepodobné té, vedené proti Iráku před naší invazí.
Udržení dolarové nadvlády možná nebylo jediným motivačním faktorem války proti Iráku ani pro rozruch v případě Íránu. Přestože skutečné příčiny válečných příprav bývají komplexní, dnes už víme, že důvody prezentované před iráckou válkou, počínaje přítomností zbraní hromadného ničení a konče spojením Saddáma Husseina s 9/11 – byly falešné. Hledisko dolaru bylo zjevně důležité, ale v nemenší míře jde o důsledek plánů, rozvinutých k přetvoření Středního východu už před lety neokonzervativci.
Svou roli v pokračování této války rovněž hraje izraelský vliv, stejně jako vliv křesťanských sionistů. Ochrana „našich“ ropných dodávek ovlivňovala naši středovýchodní politiku po celá desetiletí.
Tvrdou pravdou ale je, že účty za tyto agresivní zásahy už nelze splácet staromódním způsobem z peněz získaných větším zdaněním, úsporami nebo zvýšenou produktivitou amerického lidu. Velkou část nákladů na válku v Perském zálivu v roce 1991 neslo mnoho našich dobrovolných spojenců. Dnes tomu už tak není. Teď, více než kdy předtím, je k financování našich enormních válečných výdajů potřebná nadvláda dolaru, coby dominantní světové rezervní měny.
Také dosud nekončící dvoubiliónová válka musí být tak či tak zaplacena a prostředkem k tomu je opět dolarová hegemonie.
Většina skutečných obětí si vůbec neuvědomuje, že jsou to oni kdo platí tyto účty. Placení účtů opravňuje k vytváření peněz z řídkého vzduchu pomocí cenové inflace. Američtí občané, stejně jako průměrní Japonci, Číňané a lidé z dalších zemí, doplácejí na cenovou inflaci, která je „daní“, z níž jsou placeny účty za naše vojenská dobrodružství. Zatím to jde. Ale jen do doby, než podvod vyjde najevo a zahraniční producenti se rozhodnou odmítat, a ne jako dodnes dlouhodobě držet dolary přijaté za své zboží. Pro to, aby se předešlo odhalení podvodného peněžního systému masám, které na něj doplácejí, se dělá všechno možné. Jestliže na ropných trzích nastoupí namísto dolaru euro, omezí to naši schopnost nadále bez omezení tisknout světovou rezervní měnu.
Je pro nás neuvěřitelně výhodné dovážet cenné zboží a exportovat znehodnocující se papírové dolary. Ekonomický růst vyvážejících zemí se stal závislým na našich nákupech. Tato závislost z nich dělá nechtěné spojence při pokračujícím podvodu, a jejich účast na druhou stranu uměle udržuje vysokou hodnotu dolaru. Kdyby tento systém mohl fungovat dlouhodobě, měli by američtí občané každý den neděli. Mohli bychom se těšit z „chleba a her“ jako kdysi Římané, ale i jejich zlato se nakonec vyčerpalo a neschopnost Říma pokračovat v plenění podrobených národů přivodila konec impéria.
Totéž čeká i nás jestliže včas nezměníme své způsoby. Ačkoli neobsazujeme cizí země proto, abychom tam přímo loupili, přesto máme své vojenské jednotky u 130 národů světa. Horlivá snaha rozšířit naši moc na Střední východ bohatý na ropu není náhodná. Na rozdíl od starých dnů, dnes už ovšem nedeklarujeme vlastnické právo na přírodní zdroje přímo – jen trváme na tom, že můžeme koupit co chceme a platit za to našimi papírovými penězi. Každá země, která se nám postaví, se vystaví značnému riziku.
Kongres dnes opět akceptuje válečnou propagandu proti Íránu, zrovna tak, jako v případě Iráku. Právě teď jsou fabrikovány argumenty odůvodňující ekonomický a bude-li to nezbytné i vojenský útok proti Íránu. Všechny přinesené argumenty spočívají na stejně falešných odůvodněních, jako před nešťastnou a nákladnou okupací Iráku.
Celý náš ekonomický systém závisí na přetrvání současné monetární soustavy, tedy na kritické recyklaci dolaru. V současné době si každoročně půjčujeme přes 700 miliard dolarů od našich dobrotivých mecenášů, kteří pilně pracují a berou za své zboží náš papír. Pak si ještě vypůjčíme všechny peníze nezbytné k zabezpečení impéria (rozpočet Ministerstva obrany je 450 miliard dolarů) a tak dále. Vojenská síla, jíž se těšíme, se mezitím stala hlavní „oporou“ naší měny. Nejsou zde země, které by se mohly postavit naší vojenské převaze, a proto jim nezbývá než přijmout dolary, které jsme prohlásili za novodobé „zlato“. To je důvod, proč se země, které se staví proti tomuto systému – jako Irák, Írán a Venezuela – staly terčem našich plánů na změnu režimu.
Je ironií, že nadvláda dolaru závisí na naší mocné armádě a síla naší armády závisí na dolaru. Dokud budou zahraniční příjemci brát naše dolary za své reálné zboží a budou i nadále ochotni financovat naši extravagantní spotřebu a militarismus, může současný stav pokračovat bez ohledu na to, jak ohromný bude náš zahraniční dluh a aktuální účetní deficit.
Ale ty skutečné hrozby přicházejí od politických odpůrců, kteří nám sice nejsou schopní čelit vojensky, nicméně se nebojí postavit se nám ekonomicky. Proto můžeme pozorovat, že současná výzva z Íránu je brána hodně vážně. Snaživé argumenty o tom, že Írán představuje vojenskou hrozbu pro bezpečnost Spojených států nejsou o nic hodnověrnější než falešná obvinění vznesená proti Iráku. Přesto zde není patrný žádný odpor vůči krokům směřujícím ke konfrontaci, a to ani z řad těch, kteří se z politických důvodů stavěli proti irácké válce.
Zdá se, že šovinismem organizátorů preventivních válek lze docela snadno přesvědčit národ i Kongres.
Překvapující je i to, že ačkoli velké většině Američanů je nyní už znám těžký neúspěch v Iráku, přesto jsou, společně s Kongresem, smířeni s voláním po zbytečné a nebezpečné konfrontaci, tentokrát s Íránem.
Náš neúspěch nalézt Osamu bin Ladena a zrušit jeho síť nás neodradil od zatažení Iráčanů do války, která naprosto nesouvisela s 9/11.
Obavy ze ztráty možnosti určovat cenu ropy pouze v dolarech pomáhají vysvětlit naši ochotu skolit každého, i tažení k ztrestání Saddáma Husseina za vzdorný požadavek „Euro za ropu“.
A opět slyšíme naléhavé volání po sankcích a zní hrozby silou proti Íránu, jakoby náhodou přesně v době kdy se chystá otevřít novou ropnou burzu se všemi transakcemi v euro.
Nutit lidi akceptovat měnu bez reálné hodnoty použitím síly, to nemůže fungovat dlouho. Nakonec to vede k dislokaci domácí i mezinárodní ekonomiky a vždy končí účtem, který musí být zaplacen.
Ekonomický zákon poctivé směny vyžaduje jako měnu jedině věci s reálnou hodnotou, která nemůže být zrušena. Chaos, který jednoho dne vzejde z našeho pětatřicetiletého celosvětového experimentu s nekrytými bankovkami, bude vyžadovat návrat k penězům reálné hodnoty. Že tento den je blízko poznáme, když země produkující ropu začnou za tuto surovinu požadovat zlato nebo jeho protihodnotu, raději než dolary nebo euro.
Čím dřív se tak stane, tím lépe.
Zdroj: http://www.lewrockwell.com/paul/paul303.html
