Květen 17, 2011
Ti, kteří doufali v seriózní reformu Mezinárodního měnového fondu, musí být velmi zklamáni obviněním ředitele Dominique Strauss-Kahna ze sexuálního napadení. Pokud se obvinění ukáží být pravdivá, končí snaha Strausse-Kahna o nápravu instituce, která takovou reformu naléhavě potřebuje.
Většina lidí na celém světě si neuvědomuje skutečnou moc, kterou má MMF v ovládání jejich životů. Ve skutečnosti v mnoha zemích činnost MMF má pravděpodobně větší dopad na jejich blahobyt než rozhodnutí jejich zvolené vlády.
Některé země dobře vědí, co obnáší moc MMF. Ten při východoasijské finanční krizi, v souladu s pokyny Clintonova ministerstva financí, uložil velmi drsné podmínky zemím v této oblasti, když trval na tom, aby dluhy byly navráceny v plné výši. MMF tak v podstatě vystupoval jako hlava kartelu věřitelů a maximalizoval množství peněz, které mohly americké i evropské banky nashromáždit z těchto úvěrů, jež by jinak byly podstatným způsobem sníženy.
MMF hrál stejnou roli i v ostatních zemích, které čelily krizi na konci desetiletí, zejména v Brazílii, Rusku a Argentině. Ruská ekonomika čelila vážné recesi až do té doby, než se nakonec v létě roku 1998 s MMF rozešla. Tento přelom, i když původně bolestivý, poskytl základ pro dalších deset let silného růstu.
Bitva s Argentinou byl ještě zřetelnější. Úsporné programy, které v této zemi MMF prosazoval, posunuly ekonomiku do ještě hlubší recese. Nakonec, v prosinci 2001, když byla v důsledku občanských nepokojů podkopána vládní autorita, neměla tato země jinou možnost, než se vzdát programu MMF a přistoupit k restrukturalizaci svého dluhu. MMF potom udělal všechno, co bylo v jeho moci, aby podkopal argentinské hospodářství. Dokonce vytvořil ekonomické prognózy, které důsledně a velmi výrazně podceňovaly růst Argentiny, což bylo součástí snahy o zničení důvěry v ekonomiku země. Pozoruhodné bylo, že se toto úsilí MMF o sabotáž nezdařilo. Po čtvrtletním volném pádu se argentinské hospodářství stabilizovalo, a pak začalo masivně růst v druhé polovině roku 2002. A pokračovalo v silnému růstu, dokud v roce 2009 ekonomiku nezastavila globální krize.
Nebyly to jenom krize zemí, které byly ovlivněny politikou MMF. Země v celém rozvojovém světě si vzaly ponaučení, že nechtějí být v pozici, kde budou přinuceny se žádat o podporu MMF. A aby se ochránily, začaly hromadit obrovské rezervy. Znamenalo to, že vytvářely ohromné obchodní přebytky. Výsledkem bylo, že místo toho, aby se kapitál přeléval z bohatých do chudých zemí, což je základním příběhem každé učebnice ekonomie, kapitál proudil z chudých zemí do těch bohatých, především do Spojených států. Samozřejmě to nedopadlo dobře. Obchodní nerovnováhy pomohly podpořit masivní realitní bubliny v USA a několika dalších bohatých zemí. Když tyto bubliny v letech 2007-2008 splaskly, ohrozilo to přežití světového finančního systému a ekonomika zaznamenala nejhorší propad od velké hospodářské krize 30. let. Důsledkem tohoto zhroucení byly desítky milionů nezaměstnaných lidí. Celosvětové ztráty pravděpodobně překročí 10 bilionů dolarů.
Pozoruhodné na tom je, že ani jedna osoba z vedení MMF nebo jejího byrokratického aparátu nebyla vyhozena, ani zbavena funkce za toto enormní selhání politiky. Jejich vlastní Úřad pro nezávislé hodnocení MMF je ostře zkritizoval za toto skupinové myšlení, jež zabránilo tisícům ekonomů, kteří pro instituci pracují, v tom, aby mohli dát včas varovný signál a upozornit na tuto hrozící katastrofu. Samozřejmě, dokud nikdo nikdy nedostane padáka za to, že se šéfem souhlasí, bez ohledu na to jak jak je vedoucí špatný, lze se bezpečně vsadit, že kariéristé budou se svým šéfem souhlasit.
Dominique Strauss-Kahn se pokusil reorganizovat tuto instituci. Přivedl Oliviera Blancharda z MIT, jednoho z nejznamenitějších makroekonomů světa, do pozice hlavního ekonoma MMF. Dal Blanchardovi volnou ruku, a on ji rychle použil k tvrdé kritice ortodoxního myšlení uvnitř MMF.
Mezinárodní měnový fond loni na podzim ve svém časopise Světový ekonomický rozhled (World Economic Outlook) publikoval studii, která ukázala, že fiskální střídmost jako reakce na hospodářskou krizi jenom ještě více zužuje poptávku a zvyšuje nezaměstnanost. To zvrátilo historickou roli instituce; MMF se oficiálně stala spíše hlasem pro expanzi a zaměstnanost než pro kontrakci a úsporná opatření.
Příběhy na úrovni jednotlivých zemí byly často zcela rozdílné. Týmy, které stanovovaly konkrétní podmínky pro podporu MMF, jsou dobře etablované. Jejich plány na „vnitřní devalvaci“ (klesající mzdy a ceny) vyhnaly v zemích jako je Estonsko a Lotyšsko míru nezaměstnanosti na téměř 20 procent. Získávat týmy na úrovni jednotlivých zemí pro jakékoliv nové myšlení vrcholového vedení byl pravděpodobně dlouhý a obtížný proces i v těch nejpříznivějších podmínkách.
Pokud obstojí obvinění proti Strauss-Kahnovi, pak už se toho ale nedočká toho, aby završil své úsilí. Pokud jde o budoucnost jeho prozatímního nástupce Johna Lipského, je to bývalý víceprezident banky J. P. Morgan Chase. To může znamenat, že celý svět bude trpět za trestný čin pana Strausse-Kahna.
Dean Baker je spoluředitelem Centra pro výzkum ekonomiky a politiky (CEPR). Je autorem knih Plunder and Blunder: The Rise and Fall of the Bubble Economy (Zisky a kiksy: Vzestup a pád bublinové ekonomiky) a False Profits: Recoverying From the Bubble Economy (Falešné zisky: Uzdravování z bublinové ekonomiky).
Převzato z Counter Punch
Překlad: Clair
