Kožený, Krejčíř, Pitr a Provod potřebují klid na práci

V první polovině osmdesátých let jsem dostal devizový příslib pro cestu do západního Německa. Zázrak.

Asi to bylo proto, že jsem chtěl marky jenom na tři dny pobytu. Toužil jsem na vlastní oči zhlédnout vrcholící boj německých pracujících s imperialismem, potvrdit si, že jsou lidé práce na Západě ošklivě vykořisťováni – a možná jim i předat nějaké zkušenosti z budování rozvinuté socialistické společnosti.


Samozřejmě dnes nemá nemá cenu popisovat rozdíly, jak se jevily povrchnímu pozorovateli. Fasády jejich a našeho režimu byly nesrovnatelné. Pro ilustraci – když jsem se po pár dnech vracel zpátky, připadali mi strážci hranic míru a socialismu jako parta uválených partyzánů, věže a dráty na hranicích přenesené z koncentráku, silnice za závorou hrbolatá a samoobsluha, do které jsem hned zamířil, špinavá a smradlavá. Samozřejmě – předtím jsem si nic takového neuvědomoval, bral jsem to jako normu.


Ale tyto vnější a povrchní dojmy byly překryty něčím jiným, důležitějším: zjevnou vstřícností a přátelskou ochotou Němců. Spokojení lidé. To na rozdíl od nevrlé nerudnosti většiny českých spoluobčanů.


Uplynulo čtvrt století. Přátelští a usměvaví Němci jsou u nás pečení, vaření, já k nim jezdím s občankou, fasády se trochu srovnaly (ale ne moc a rozdíly ve veřejných službách a zařízeních jsou stále drtivé), co však zůstalo, jsou věčně napučené tlamy našinců.


Jak je to možné? Mají důvod.


Po dvaceti létech „demokratického a svobodného“ režimu jsou na tom dvě třetiny občanů materiálně stejně nebo ještě hůř než za komunistů. Restituentní a podnikatelská čtvrtina spokojených (z toho procento superspokojených)  nemůže vytvořit stabilní společnost, zvláště pak když po morální a společenské stránce, co do vztahů mezi lidmi, kriminality, kultury a kulturnosti, jsme na tom hůře než za totality.


Nevěřím, že by se národ v dohledné době vyhrabal ze současné katastrofy ducha a morálky, ze sociální, politické a ekonomické upatlanosti. Pokud by se ale o "perestrojku" pokusil, musí si uvědomit základní, výchozí stav věcí a tomu přizpůsobit prostředky, strategii:

1. Kdo nám vládne v politice a ekonomice, jací lidé? Jaká je jejich charakterová a intelektuální výbava? Vždyť nejméně polovina z nich jsou zjevní agresivní psychopati, deprivanti, asociálové, hystrióni, egoisté, lháři, podvodníci, někteří dokonce i usvědčení zločinci. Státní správa, úředníci, policisté, státní zástupci a soudci, na tom není o mnoho lépe, navíc k tomu ze svého přidává neochotu až lenost. Jistě, lidé takoví byli, jsou a budou, ale tohle je výběr, elita! Celkem solidně stav této subkulturní vrstvy popsal autor zde , stejně jako mnoho jiných respektovaných a renomovaných autorů.


2. Kam chceme směřovat, co by mělo být cílem našeho snažení. Už jednou jsme doplatili na světově originální, třeskutě senzační privatizační recepty několika teoretiků s rozsezenými zadnicemi z prognostického ústavu a státní banky, jimž zkušenosti a schopnosti řídit národní hospodářství nahradilo drzé čelo a četba heykalovin a Rothbarda na autobusových zastávkách (V.K.). Packaly v ekonomice vhodně doplnili amatéři v politice, jimž chyběly elementární znalosti o funování parlamentní demokracie, ovládaní hesly (jenom soukromý vlastník se postará), vše doprovázeno tragickou zlovolností legislativců a soudců a obvyklou pasivitou občanů. Přitom tyto „tradice“ jsou pěstovány a uctívány dodnes. Ale cíl měl být jasný tehdy a je takový i dnes: přiblížit se sociálně-tržnímu hospodářství Západu a postupně přebírat jeho politickou a společenskou kulturu.


3. Jaké metody zvolit, jak postupovat dál a jakým způsobem dosáhnout v předchozím odstavci uvedené cíle? A současně si je třeba položit otázku, jak potrestat iniciátory a původce nepravostí v bodě 1. popsaného stavu, jak napravit ty největší křivdy posledních dvaceti let.

Je jasné, že neoliberální recepty selhaly, jak u nás, tak i ve světě. Současnou světovou krizi (i naši stagnaci) zavinili kapitalisté, vlastníci, finančníci, spekulanti a s nimi pupeční šňůrou svázaní politici. A hlavně odpudivá nenažranost jmenovaných. Jsou plně odpovědni za současný stav. Pochopme už konečně, že nemají žádné rozumné řešení současných problémů, ani je nezajímá. Jejich jediným cílem je, jak již uvedeno, přeplňovat svá břicha stále dražšími, extravagantnějšími až zrůdnějšími požitky. Podívejte se někdy na nějaký TV magazín o životě high society. Zlatí a diamantoví paraziti. Se zvracením nebudete mít žádný problém, půjde vám úplně hladce.


Reformní kroky budou muset být skutečně radikální a bolestné, zbývá ale dopovědět pro koho. Je jisté, že náklady na nápravu musí zaplatit bohatí, ti, kteří díky nespravedlivě nastavenému systému (a často i vyloženě kriminálním působem) přišli a stále přicházejí ke svému štěstí. Neboť na chudých lidech, rodinách s dětmi, důchodcích a zaměstnancích si už nikdo nic nevezme. Takže – zapomeňte, pane Kalousku, na rovné povodňové daně, na zastropování odvodů a evropsky hluboce podprůměrnou daňovou zátěž pro bohaté.


Nejdůležitější pak jsou dvě věci. Za prvé – utnout penězovody od státu směrem do soukromých kapes, včetně slabého ale jinak morálku hodně devastujícího protiproudu do stranických pokladen. Tohle je jasné každému, strany to proklamují – a když se v reálu pan Čistý setká se skandálním okrádáním státu svou vlastní stranou a ještě skandálnějším chováním svého ministra, žvaní o tom, že by se nemělo po ministerstvu běhat s nahrávacím zařízením! Lidi s morálkou pánů Nečase, Drobila, Grosse a Knetiga je nutné trestat, tvrdě trestat, ničemu jinému nerozumí a nic jiného na ně nepůsobí. Zamezit obohacování hrstky žraloků kusy masa ze společenského těla je možné pouze naprostou transparentností všech státních a komunálních zakázek včetně zveřejnění konečných nákladů, o kolik se nám to, nešťastnou náhodou, prodražilo.


Za druhé – daně musí být vybrány, nikoliv kráceny. A musí být, jako ve všech vyspělých zemích, progresivní, nikoliv degresivní. Pokud si někdo myslí, že feminizované finanční úřady (řízené lidmi dosazenými ODS) daně vyberou, tak to je směšná představa. A srovnání: ti čeští podnikatelé, kteří přišli do styku s německým berňákem jsou dosud v šoku a léčí si zranění na duši i na těle. Nikdo z nich se do Německa nehrne, naopak němečtí podnikatelé si k nám přijíždějí užívat svobody. Současné daňové úniky OSVČ a firem se odhadují na sto miliard korun ročně a – ve spojení s utnutím o desítky miliard předražených státních zakázek – by okamžitě zalátaly díry ve státním rozpočtu a důchodovém a zdravotním pojištění. Tohle je cesta, nikoliv škrcení sociálních plateb, které jsou v porovnání s těmito gigantickými úniky zcela marginální položkou.


Do budoucna pak je důležité stabilizovat zdravotnictví a důchodový systém na jednoduchém principu: do této oblasti (a do školství) privátní firmy, které rozdělují veřejné prostředky, nepatří. Jestliže je občan povinen ze zákona odvádět platby, potom jakýkoliv soukromý mezičlánek službu automaticky zdražuje o jeho zisk – a ten bývá v desítkách procent, které potom chybí v poskytované péči a úhradách. Přesvědčili jsme se o tom u zákonného pojištění automobilů, které privatizací zdražilo v řádu stovek procent. Stejně tak je nutné u institucí veřejných služeb omezit outsorcing, zadávání zakázek na zcela primitivní a základní činnosti. Holt asi budete muset, pane řediteli, přijmout zpátky uklízečky a – smůla – přijdete o nějaké to všimné.


Jinak řečeno: zapomeňte, milí podnikatelé, na zuřivou optimalizaci svých daní, na objednávání služeb typu „analýza efektivity vnitřních lidských zdrojů“ a na průzkumy trhu s pérky do propisovaček v Burkině Fasso, na ochotně spolupracující PR agentury a na reklamu, a hlavně pak na jejich hrazení z nákladových položek; když, tak to pěkně zaplatíte ze zisku. Zapomeňte na benefity pro manažery, jejich výlety v business class, služební auťáky pro soukromé použití, s nimiž pak manažerští psychopati páchají zločiny na dálnicích a silnicích. Zapomeňte na vyplácení zaměstnanců „na ruku“ a na rovněž zločinný Švarc-systém, jehož velký obdivovatel a příznivec sedí ve Strakově akademii na trůnu. Neuvěřitelné!


No a nakonec čeká radikální zeštíhlovací kůra samotný stát, zejména pak justici, policii, zastupitele, parlament, senát, úřednictvo. Jediný rozumný krok udělala Nečasova vláda právě v tomto směru, ale jakýpak asi bude výsledek, co z toho vydrží?


Ale jinak buďte všichni klidní. Nestane se nic. Nikdo nebude rušit klid vykořisťovatelských a parazitujících tříd a skupin na práci.

 

(Moderovaná diskuze bez registrace je otevřena také ZDE.)


Převzato z blogu autora na blog.idnes.cz

Přejít do diskuze k článku