Se zájmem pozoruji dlouhodobý vývoj okolo penzijních fondů, který pokračuje dál podle docela průhledného scénáře. Jako další dlouhý tunel nebo lépe řečeno letadlo s obvyklými fázemi expanze, stagnace, krachu a sanace.
Propaganda okolo tohoto „pilíře" spokojeného stáří vehnala do náruče spekulantů až 4,3 milionu občanů, kteří zde dobrovolně ukládají část svých několikrát zdaněných peněz, aby si koupili naději na důstojné stáří. Dalším nedobrovolným hráčem se stali ostatní daňoví poplatníci, kteří jsou nuceni na tuto hru přispívat skrze zápornou daň, tzv. státní příspěvek, který se dnes pohybuje někde okolo 5 miliard Kč ročně. Celkově je ve hře okolo 190 miliard Kč a jde tedy o téma, proti němuž je diskuse o zdravotních poplatcích nebo o šrotovném počítání haléřů.
Jak to krásně funguje jsme si na počátku tisíciletí mohli přečíst v každém druhém plátku. Parádní výnos 9% bez daňového zvýhodnění, no nekupte to! Fáze expanze, provázená žvásty o osobní odpovědnosti, o výhodnosti a podobně, překonala všechna očekávání. Jenže potom přišly i méně příznivé zprávy, umožňující nahlédnout do pozadí i když propaganční kampaň běžela dál, u některých médií až do nedávné doby (přičemž se ekonomický průšvih vydával za úspěch). Nynější dluhy fondů, stejně jako předcházející dobré výnosy jsou přece jen vedlejšími produkty jejich „letadlového" charakteru. Hra přešla, i přes různá ujištění, že se vlastně nic neděje, do fáze stagnace.
Zato dnes už stojíme na prahu fáze třetí, krachu. Šestimiliardová „díra" v jejich hospodaření je podle mého pouze vrcholkem ledovce, jedná se s vysokou pravděpodobností pouze o tu část dluhu, který již nebylo zakrýt. Za zaznamenání stojí prohlášení šéfa asociace penzijních fondů, Jiřího Rusnoka:
Asociace penzijních fondů problémy v hospodaření připouští, přesnou výši deficitu ale neuvedla. "Pohyboval se v řádu miliard korun, ale domluvili jsme se, že částku nebudeme zveřejňovat, aby si ji lidé špatně nevykládali," řekl šéf asociace Jiří Rusnok. "Děláme všechno pro to, abychom situaci napravili," dodal.
Všimněte se prosím zvýrazněných slov a přeložte si je do lidštiny. Kartel se dohodl, raději nic neřekne, protože by to patrně vyvolalo run. Ujištění, že se situaci snaží napravit (tedy chyba se již stala) jistě potěší srdce nejednoho aspiranta nadstandardního důchodu.
Hra se dostala na začátek fáze krachu, který samozřejmě, vzhledem k jejímu pomalému charakteru, to nebude ze dne na den. Při poměru mezi majetkem a vypláceným částkám lze pochodovat ke dnu ještě řadu let, aniž by se navenek objevilo cokoli hmatatelného. Ujišťování všech politiků, fondů i státotvorných médií o „neohroženosti" vkladů patří ke koloritu této etapy stejně, jako poklice na kastról. Přitom ale o opaku svědčí zájem ČNB jako dohledového orgánu, ktera je si patrně dobře vědoma současného "letadlového" charakteru fondů:
Pokud fondům přibývají klienti, nejsou vklady střadatelů zásadně ohroženy, jenom se jim snižují výnosy. Už výsledky za loňský rok byly žalostné. Situace se ale může zkomplikovat, když střadatelé začnou odcházet. V takovém případě by se mohlo stát, že by fondy musely prodávat některé cenné papíry pod cenou a prodělávaly by. Aktuálně čelí úbytku klientů pouze Penzijní fond AXA a Penzijní fond ING.
Ale nejzajímavější bude fáze sanace. Přes všechno mlžení totiž penzijní fondy nemají žádné pojištění nebo garanční fond, při krachu bude vyplaceno jen tolik, kolik zde zbude. Aspiranti bohatých privátních důchodů spláčou nad výdělkem a jen doufám, že žádného politika nenapadne provádět „odškodnění" z peněz zbývajících daňových poplatníků. Tím by byli totiž okradeni všichni rovnoměrně a nevznikla by případná radikální ožebračená skupina, ohrožující systém.
Již několikrát jsem vyjádřil názor (1,2), že běžný občan na důchod ušetřit nemůže a to z principiálních důvodů. Nový objev několikamiliardové díry v českých penzijních fondech proto nepovažuji za nějaké jednotlivé selhání, vliv krize nebo jiný náhodný jev, ale za věc zákonitou a systémovou. Jdeme vpřed předem stanovenou trasou!
Převzato z blogu Nautilus
