Krátké zamyšlení nad některými aspekty osobnosti Václava Havla

Reklama


  • Kritizoval komunisty za adoraci jedné velmoci a za její armádu na československém území. Sám nekriticky adoroval jinou velmoc a dělal vše pro to, aby natáhnul byť jenom drápečkem do české země její armádu.

  • Kritizoval zvací list č. 1 a sám se stal signatářem zvacího listu č. 2. Kritizoval papaláše komunistického režimu za to, že si chodili pro instrukce do Moskvy. Sám podepsal Projekt pro nové americké století a často navštěvoval USA, případně si recipročně oplácel návštěvy s americkým ambasadorem.

  • Kritizoval odtrženost komunistického panoptika od veřejnosti. Sám se časem izoloval od české veřejnosti a ač často mluvil o demokracii a občanské společnosti, opouzdřil se ve své skleněné věži obezděné několika pochlebníky a s veřejností komunikoval téměř výlučně skrze své mluvčí, tajemníky a hradní monology. Konfrontaci názorů se programově vyhýbal.

  • Kritizoval komunisty za SANOPZ, přitom sám byl pečený vařený ve střešovickém prominentním "SANOPZU", kvůli němu se scházela konzília předních lékařských odborníků a profesorů, kvůli klidu ležel na uzavřeném oddělení nemocnice. Na sklonku života o něj pečovali řádové sestry Boromejky, které zcela nestandardně dojížděly za svým prominentním pacientem, kterýmžto pádem kvůli jedinci se nemohlo dostat jejich potřebné péče širší veřejnosti.

  • Kritizoval komunistické papaláše za nesestřelitelnost z funkce. Přes své sliby zůstal zaklíněný v prezidentské funkci až do nejzazšího konce. Při poslední volbě dokonce přehlédnul takovou "drobnost" jakou byla účelová vazba řádně zvoleného poslance parlamentu ČR, aby mohl být "demokraticky" zvolen hlavou státu.

  • Kritizoval komunistické papaláše za osobní obohacování. Přitom sám za velice nestandardních podmínek prodal svou půlku Lucerny Chemapol Group, který posléze skončil v bankrotu. Konkursní správce pak prodal Lucernu za tržní cenu cca o 50 milionů Kč levněji jeho švagrové.

  • Kritizoval komunistické prominenty kvůli kultu osobnosti. Sám bude v duchu Masarykovské tradice vezen při poslední cestě na lafetě děla, čemuž předcházel třídenní státní smutek (tím dokonce překonal i svě komunistické předchůdce) s třídenním vystavením ostatků, třídenními procesími kondolujících, třídenním veřejným podepisováním kondolenčních listin. Dokonce prý má vláda navrhnout zákon o jeho zásluhách a navrženo je přejmenování odborně tunelovaného letiště jeho jménem. Kdo by to byl kdy řekl, že se jeho život zvrkne ve své finální VIP části v absurdní drama?

Přejít do diskuze k článku