V současné době doznívá aférka kolem ambiciózní političky Kristýny Kočí, která rozjitřila politickou i mediální scénu. To, co Kristýna Kočí se svým fekálním slovníkem štětky čtvrté cenové bezelstně vyslepičila svému kolegovi do skrytého mikrofonu, sice všichni dávno vědí, ale doposud to nikdo zaangažovaný neřekl takto natvrdo do médií. Je velmi pravděpodobné, že kuloární slovník a charakter většiny našich politiků je podobný zmíněné političce. Média mají o čem psát, polititici zaujímají zásadní postoje a od Kočí se distancují, národ se baví. Aférka Kočígate připomíná lacinou show Jiřího Krampola Nikdo není dokonalý. Je však důvod k zábavě?
Celé to začalo volbami do Poslanecké sněmovny v minulém roce, kdy strany pravicové koalice získaly silný mandát k sestavení vlády pod lacinými líbivými hesly rozpočtové odpovědnosti, budoucnosti bez dluhů a boje proti korupci. Jak moc vážně své sliby mínily se ukázalo v kause Barták, kause Drobil, kause Vondra a vyvrcholením všeho jsou vyhřezlé vnitřnosti naší politické scény, kdy jedna nepříliš inteligentní politička porušila zákon omerty a vykecala i to,co nevěděla. Záhadou však zůstává, proč není zmíněn Kalousek, který drží klíč od státní kasy a jako odpovědný účetní by měl mít přehled o nakládání se státními prostředky.
Z nahrávky Kristýny Kočí vyplývá, že pravicové strany plnění svých volebních programů a programového prohlášení vlády nikdy neměly v úmyslu. Již před nejméně sedmi měsíci se připravovaly vnitrokoaliční komploty, politicko-ekonomické pletichy a astronomické krádeže veřejných prostředků umožněné prorůstáním členů pravicové koalice do státní správy. Nejvyšší státní úředníci přihrávali násobně předražené státní zakázky, často spolufinancované z EU jakýmsi kmotrům, jak naivně potvrdila Kristýna Kočí. A Kristýna Kočí pokračuje: „Mě je jedno, jestli Bárta ovládá celou polici, protože my držíme celou justici. Proto ten Pospíšil.“ Kdo drží celou justici? Kdo je MY?!
Kristýna Kočí také tvrdí: „…MY máme na účtech už 120 milionů na novou stranu“, které poskytli jacísi velcí hráči v pozadí. Kdo tedy utváří politickou kulturu v České republice, není jasné. Jsou to občané, politici, nebo nějací velcí anonymní hráči kteří vrtí politikou a za ukradené majetky si koupili politiky a státní úředníky?
Nečas při volbě předsedou ODS emotivně prohlásil: „Nekradu a jsem neúplatný“. Při pohledu na současnou politickou situaci, pokud nechci zpochybňovat charakter Petra Nečase, mám jediné vysvětlení. Pokud nekrade a je neúplatný, pak jediné logické vysvětlení současného stavu je, že premiér Nečas je hlupák. Pro zahraniční partnery premiéra Petra Nečase je největším překvapením, že tento kačer Donald umí jíst příborem. Je to dostatečná kvalifikace na post předsedy vlády?
Parlamentní opozice, za kterou je možné považovat ČSSD a KSČM, na tento stav bezradně kouká a téměř se nevyjadřuje. Dvojhlavá ČSSD sice považuje současnou vládní krizi za velmi závažnou, usiluje o vyslovení nedůvěry vládě, žádá prezidenta, aby jednal v souladu s Ústavou ČR apod. Pravicová koalice si z toho však oprávněně dělá šoufky, protože dobře ví, kde má Achilles patu. Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka je z podnětu státního zastupitelství v Praze 1 vyšetřován protikorupční policií v případu privatizace OKD. Policie případ prošetřuje pro podezření z křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, zneužívání pravomoci veřejného činitele, maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti či porušování povinnosti při správě cizího majetku. Způsobená škoda je odhadována na 20 miliard korun.
KSČM neustále balancuje na hranici zrušení podobně, jako byla zrušena Dělnická strana. Podklady pro její zrušení již začal připravovat z podnětu TOP 09 speciální tým ministerstva vnitra, který připravil i úspěšnou žalobu na zákaz Dělnické strany. Tudíž KSČM drží hubu a krok a snaží se neupoutávat na sebe příliš pozornosti.
Prezident Klaus se ke kause Drobil vyjádřil tak, že „Drobilovi bylo nadrobeno“a s vládní koalicí se dohodl-nedohodl na nápravě toho, co se údajně nestalo. Jako velvyslanec kapitalismu bez přívlastků názorně předvedl svému chilskému protějšku, a díky kameře i celému světu, jak proběhla privatizace státního majetku v Česku pod jeho taktovkou. S typicky klausovsky poťouchlým úsměvem zprivatizoval chilské protokolární pero. K současné politické krizi se Klaus staví velmi rezervovaně a svými průtahy se podle právníka Jana Komárka dopouští dokonce velezrady. „Odkládáním přijetí návrhu na odvolání ministrů za Věci veřejné se prezident stává spoluviníkem stavu ohrožení práv a svobod občanů. Pokud na svém postoji setrvá i nadále, jak jeho poslední vyjádření i naznačují, dopustí se velezrady, kterou zákon definuje jako ‚jednání prezidenta směřující proti demokratickému řádu‘ České republiky.“
Politické elity v čele s prezidentem Klausem a anonymní ekonomičtí kmotři vytvořili mocné mafiánské bratrstvo ovládající ekonomickou i politickou moc v zemi. Zmocnili se moci zákonodárné, moci výkonné i moci soudní. Ke své legitimizaci si přikoupili média, která zkreslováním událostí ubíjejí občanům kritické myšlení i zdravý rozum. Novináři odvádějí bez morálních zábran propagandistickou práci, kterou zahlcují tištěná i internetová média. Již nelze poznat kdo je kdo, nelze odlišit lež od pravdy a zločince od jeho oběti. V záplavě informací a dezinformací se již neorientují ani sami manipulátoři. Společnost se z rozporu optimistických proklamací a neradostné reality začíná radikalizovat paradoxně směrem doprava. Občané nevystupují proti vládě a pravicovým stranám, které jsou nezpochybnitelným viníkem současného marasmu, naopak jim vyslovují podporu. Velké sympatie exekucemi sociálních dávek sklidila bývalá primátorka Chomutova Řápková, dnes poslankyně PSP ČR. Podobné aktivity katapultovaly do nejvyšší politiky i do té doby neznámého starostu Vsetína Čunka. Zneužitím moci soudní jsou likvidováni oponenti současného režimu, jak jednotlivci, tak celé politické strany.
Situace v naší zemi velmi nápadně připomíná Mussoliniho korporátní fašismus Itálie třicátých let, šmrncnutý osvědčenými mafiánskými praktikami Berlusconiho, ke kterým má pravice a zejména partička kolem minulého premiéra Topolánka velmi blízko. Ještě nedávno jsme výraz fašismus používali ve zcela jiném kontextu, ale současná a nastávající doba vyžaduje nazývat věci pravým jménem. Česká republika se stává korporátním fašistickým státem a pokud občané proti této tendenci rychle, tvrdě a nekompromisně nevystoupí, změny budou nezvratné. Neumožněme rekonstrukci současné kryptofašistické pravicové vlády. Zaplňme náměstí a požadujme nové volby.
Foto: zdroj
