Vzhledem k tomu, že se na mnoha diskuzích často řeší otázky víry převážně náboženské, ale i víry v moderní vědu a další, a že se na nich neustále dokola opakují stejné základní omyly, které v drtivé většině případů vedou k rozhádání diskutujících a k jejich ještě většímu zatvrzení ve svých názorech, chtěl bych tímto článkem přispět k vyjasnění alespoň některých věcí.
Víra jako všeobecný pojem není jen součástí různých náboženství a ideologií, ale i součástí běžného života. Každý člověk věří mnoha různým věcem i když si toho často ani není vědom. Mnoho z toho co nám např. říkala maminka nebo pan učitel není pravda, ale dokud na to nepřijdeme, tak tomu prostě – věříme. V dnešní době kdy jsme pod neustálým tlakem reklamy, propagandy a dezinformací je zdravá dávka skepticismu prakticky nutností. Skeptik není synonymum pro pesimistu, což je častý omyl, ale opakem dogmatika. Ten pojem pochází z antického Řecka, kde existovala filozofická škola skeptiků. Pravý skeptik o všem pochybuje, ale zároveň nic předem nevylučuje. Na rozdíl od dogmatika, který dogmata kterým věří pokládá za „svatou pravdu“ a vše ostatní odsuzuje.Moderní seriozní vědec musí být vlastně také skeptikem, aby se nestal nekritickým zastáncem nějaké neověřené vědecké teorie. Velká část nedorozumění pochází z toho, že lidem schází klasické vzdělání, které by je spojovalo s minulostí. Takovéto vykořenění má své negativní následky na současný stav společnosti. Většina problémů které denně řešíme (a zpravidla nevyřešíme, opakovaně se nám vracejí), už byla v minulosti mnohokrát vyřešena a vysvětlena. Vyřešení některých složitých otázek trvalo i celá staletí, a proto je velká škoda, že toho většina lidí nikdy nevyužije a zbytečně si tak komplikuje své životy.
Tento stav vyhovuje určitému procentu amorálních parazitů, kteří se vyskytují ve větším či menším množství v téměř každé civilizaci a využívají toho ve svůj vlastní prospěch. To pak vede ke stále většímu útlaku většiny a k návratu do „barbarství“. Mimochodem, podle tradiční nauky o vzestupu a pádu civilizací jsme teď v poslední fázi před kolapsem. Technický rozvoj spolu s úpadkem morálky a téměř neomezenou mocí peněz je kombinace přímo smrtící.Podle majitelů někdejších manufaktur mělo hromadné využívání strojů ulehčit lidem práci, ale hlavním cílem bylo zvyšování zisků. Zvyšování životní úrovně byl jen vedlejší efekt, který se snažili velkopodnikatelé minimalizovat. Například zkrácení pracovní doby na 8 hodin se podařilo odborům vybojovat až ve 20. století. Dalším problémem spojeným s růstem produktivity je zvyšování počtu nezaměstnaných. On by to tedy žádný problém být nemusel, kdyby byla vůle to rozumně řešit. Paradoxem dnešní doby je, že i přes ohromnou nadprodukci zboží a potravin je mnohonásobně více chudých a hladovějících lidí než kdy dříve. Ale hlavním problémem je neomezené zvyšování spotřeby přírodních zdrojů což umožňuje rychlý růst populace a větší počet lidí zas potřebuje více zdrojů. Na tento problém poukazovali někteří vědci a myslitelé od 50. let a hlavně 70. letech v souvislosti s tzv. malou ropnou krizí, kdy dokonce vypracovali realizovatelné řešení.
Celá jejich snaha ovšem ztroskotala na silné víře většiny lidí v neomezený pokrok a růst a na chamtivosti majitelů korporací a zkorumpovaných politiků. Nejhorší obavy tehdejších aktivistů se naplnily a vše zůstalo při starém, dokud lidstvo nenarazilo na „hranice růstu“. V současnosti se sice zvyšuje podpora některých alternativních technologií a využívání obnovitelných zdrojů, ale hlavním motivem nejsou racionální důvody, zajištění budoucnosti lidstva, ale protože se na tom dnes dají vydělat velké peníze. A navíc se stejně plánuje výstavba dalších jaderných elektráren.
Bohužel ještě dnes většina lidí věří, že někde „tam nahoře“ jsou na všechno ti nejlepší odborníci, kteří mají vše pod kontrolou a pracují na lepší budoucnosti lidstva, někteří si dokonce myslí že to dokonce všechno osobně řídí samotný Bůh. Tyto představy jsou ale naprosto iracionální a krajně nerozumné.Víra v nezastavitelný pokrok je podepřená jen zkušeností posledních 200 let. Toto období je však naprosto výjimečné a neopakovatelné (alespoň dalších minimálně 400 milionů let). Naštěstí. Nebývalý rozvoj a hospodářský růst byl v tomto období založen na rychlé spotřebě fosilních paliv s vysokým obsahem koncentrované energie, ale i ostatních zdrojů. Nejdůležitějším z nich je samozřejmě ropa, která je nejen významným a univerzálním zdrojem energie, ale i surovinou se širokými možnostmi využití. Například v zemědělství se využitím ropy zvýšila produktivita práce 30x. I přes to všechno je moderní doba věkem těch nejhorších válek, krizí, hladomorů a devastace životního prostředí. Stále ještě někdo věří v nějaké inteligentní řízení ve prospěch všech lidí?
Čekání na spasitele a víra v zásah vyšší spravedlnosti se pravidelně ve zvýšené míře vyskytovala v dějinách lidských civilizací v těžkých dobách, když lidé nemohli svojí těžkou situaci ovlivnit (nebo si mysleli, že nemohou). V těchto dobách lidé přinášeli velké množství obětí svým bohům, intenzívně se modlili a podobně. Ale i přes usilovnou snahu a velké naděje k žádnému zázraku nedošlo a jejich civilizace neunikly svému neblahému osudu.
Stejně bohatou historii má i čekání na konec světa, které se také ještě nikdy nenaplnilo. V moderní „materialistické“ době například nacističtí velitelé koncem války věřili do poslední chvíle na zázračný obrat vývoje díky novým účinným zbraním. Takové zbraně byly opravdu vyvíjeny a některé i úspěšně, jenomže už neměly dostatek času, měly malé výrobní kapacity a hlavně pro ně nebylo už žádné palivo. Takže je zcela zřejmé, že víra v takovýchto situacích naprosto selhává a je naopak překážkou racionálního řešení situace.
V současnosti jsme v podobné situaci jako němci koncem 2.sv.v., také stojíme před zničení naší civilizace a je jasné, že pokračovat ve stejném způsobu hospodaření, na jaký jsme si zvykli za posledních 200 let, nemůže skončit jinak než katastrofou (také máme málo času, málo zdrojů a ještě s nimi nesmyslně plýtváme). Ale přesto o tom většina lidí nechce ani slyšet, nebo věří tomu, že na poslední chvíli někdo někde ze šuplíku vytáhne nějakou zázračnou technologii, která všechny problémy najednou vyřeší a všechno půjde dál jako dosud.
Další historickou analogií k dnešnímu stavu je shodné chování Římské říše v období před pádem s chováním USA, které minimálně nepřímo ovlivňuje situaci v celém světě. Římané „řešili“ vzrůstající nenávist k jejich říši zapříčiněnou jejich vojenskou agresivitou jejím dalším stupňováním. Neúnosné vyčerpávání státní pokladny výdaji na početnou armádu řešili ještě většími výdaji na armádu. Hospodářské problémy spojené s vyčerpáváním zdrojů v důsledku koncentrace výroby a vysokých nákladů na dálkovou přepravu řešili ještě rychlejším čerpáním zdrojů, zvyšováním koncentrace výroby a zvyšováním nákladů na dopravu.
Tato na první pohled naprosto nesmyslná a kontraproduktivní „řešení“ krizových situací nemají žádnou logiku a chtělo by se říci, že nikdo není tak hloupý, aby toto dělal. Ale ono to svou logiku má v ekonomickém systému založeném na penězích. V tomto systému jsou ze všeho nejdůležitější krátkodobé finanční zisky. Takže z tohoto hlediska je opravdu výhodné zvyšování výdajů a přispívá to k zvýšení zisků. Ale z dlouhodobého hlediska to samozřejmě celou ekonomiku spolehlivě likviduje. V současné době, kdy jsme v obdobné situaci, děláme i přes všechen vědecký a technologický pokrok, všechny superpočítače a pokročilé sofistikované ekonomické modely, stejné chyby.
O nevědomosti a zmatení lidí v dnešní době vypovídají i reakce na současné události a informace z médií. Například posledních 20 let se pravidelně v médiích objevují zprávy o snížení porodnosti Čechů a dalších Evropanů Většinou je to prezentováno jako „Vymíráme!“ „Nebude na důchody!“, „Na 1 zaměstnaného bude 1 důchodce – ekonomika se zhroutí!" atd. Reakce na to většinou jsou, že je to hrozné, dělejte s tím něco, zvyšte mateřskou atd. Samozřejmě to jsou jen poplašné zprávy a manipulace a naprosté nesmysly. Pokud by byla porodnost i nadále tak „hrozivě nízká“, tak bychom museli „vymírat“ asi tak 5000 let, než by nám hrozilo opravdové vymření.
Navíc vzhledem k dnešní situaci je snižování porodnosti rozumnější, než její zvyšování. Věřit tomu, že 1 pracující neuživí 1 důchodce v době, kdy 1 dělník nebo 1 zemědělec uživí 150 lidí, je naprosto směšné. Těch problémů současnosti, o kterých mají lidé málo vědomostí, je velice mnoho, takže bych každému doporučoval více se zajímat o svět kolem sebe, on se pak každý, kdo se stane „obětí systému“, velice diví, jak se mu mohlo něco takového stát. Nakonec se dostávám k „svým milým křesťanům“.
Nedávno jsem četl na jednom jinak kvalitním serveru naprosto primitivní a hloupý článek o „Božích zákonech“. Samozřejmě tam nebyl uveden ani jeden jediný. Ony totiž žádné takové zákony neexistují. Podle křesťanského učení existuje jen jeden Zákon (navíc ještě takový, že to vlastně ani žádný zákon není). Dále existuje Desatero přikázání, což jsou jen morální doporučení stejná jako v jiných náboženstvích, žádné zákony. Nakonec ještě existují zákony stvoření, které stejně křesťané neznají a které ani porušit nelze.
Ale tyto skutečnosti jim vůbec nebránily (ani jeden z nich za celou dlouhou diskusi neupozornil, že se baví o nesmyslu) v tom, aby všechny diskutující nekřesťany bezdůvodně a nenávistně napadali, sprostě uráželi, obviňovali z neznabožství a porušování (neexitujících) božích zákonů a posílali je do pekla, kam stejně všichni patří (samozřejmě kromě nich, jediných dobrých, zbožných, milujících a pravdu vědoucích). Podobně to vypadá na každé diskuzi, do které se křesťané zapojí. Na tom je dobře vidět, že je nespojuje láska k bližnímu, ale nenávist ke všem ostatním.
Tím nechci říci, že všichni křesťané jsou takoví fanatici, naopak vím že takových je menšina. Ale na druhou stranu vím, že většina křesťanů o tom svém náboženství ví velice málo a ani tím, co znají, se neřídí, a to ho považují ještě za jediné pravé a porovnávání s jinými duchovními směry odmítají.Ono se také není čemu divit, když se podíváme na krvavou historii křesťanských církví. Pokud v původním křesťanském učení byla opravdu skrytá ta nejvyšší duchovní Pravda, tak jak jí mohou dnešní křesťané znát, když pravé zakladatele křesťanství a autory původních evangelií o „Ježíšovi“ Gnostiky (Vědoucí), prohlásili za kacíře, pronásledovali je a vraždili, evangelia lidem zabavovali a pálili a z Církve vytvořili mocenskou organizaci. Ta pak vládla v Evropě tvrdou rukou, bránila lidem v poznání obsahu i té mnohokrát přepisované a pozměňované Bible. Věřící se museli řídit pouze církví schvalovanými a vyhlašovanými dogmaty, která byla často v rozporu s původním křesťanstvím.
Pokud stojí křesťané opravdu o vyšší poznání, tak bych jim doporučil neposlouchat církve, místo Bible (ze které stejně nic nevyčtou) číst alespoň křesťanské mystiky jako byl třeba Mr. Eckhard, sv. Terezie nebo Karel Makoň. Ale hlavně praktikovat ve svém životě kontemplaci, půsty a vše ostatní.
Nebo si rovnou nastudovat třeba Buddhovo učení, které se zachovalo kompletní (klasika je třeba Alan Watts – Buddha a jeho učení) a praktikovat jógu. Ona totiž víra třeba i v Boha nebo Spasitele je jen psychologická berlička, která má své výhody a nevýhody, ale s Vírou, o které mluvil „Ježíš“ nemá nic společného.
Při diskusích je třeba pamatovat na to, že pokud má někdo podle vás neskutečně hloupý názor, nemusí být dementní, může mít prostě jen jiné informace. Pokud se tam objeví nějaký provokatér, je lepší ho ignorovat. Zabrání se tím narušování diskuze a ještě se procvičíte v sebeovládání. No neberte to!
