Krize jen fiskální, anebo krize demokracie?

Reklama


Žijeme ve společenství evropských států, které se tváří jako demokratické. V žádném z těch států však neexistuje policie, která by odmítla vyplnit rozkaz ke krutostem při potlačování závažnější občanské neposlušnosti či nespokojenosti svých neozbrojených obyvatel. Stačí jen – dát onen rozkaz. Doktrína "boje proti terorismu" funguje, protože kdesi spadly za podivných okolností dvě či tři velké budovy.

Imperiální legitimní kolonialismus politický vyměnil khaki rozhalenku za sako s kravatou – a zůstal. Má nyní podobu kolonialismu hospodářského. Jen ty koloniální výbojné války o cizí nerostné zdroje v cizích zemích – trvají dál.

Krize kapitalismu se opakují a politická propaganda tvrdí, že to tak být musí.

"Ekonomika služeb"

nevyřešila nezaměstnanost, (jak slibovala), ale skomírá. Kasínový kapitalismus přestává fungovat, protože oběti (rozvojové země) se ze závislosti na něm postupně vymaňují a v kasinu zbyli už jen ti základní světoví falešní hráči. Mnozí význační dřívější "důvěřiví hejlové" (dnes prudce se rozvíjející velké země) už mají know-how ke hře i vyhraných žetonů dostatek a tak od hracího stolu odcházejí domů. Není už téměř s kým hrát.

Evropské skryté elity prostřednictvím vlád států "falešných hráčů" sahají do rezerv, ale společná měna k zajištění fiskální nápravy a stability nefunguje. Bankovní kasíno namísto sjednocování – státy rozděluje. Musí se něco stát.

Protože Varšavská smlouva ani RVHP už neexistují, nabízí se východisko. Není přece důvod, svítit 24 hodin denně ve výloze politické prodejny sociálních vymožeností evropského kapitalismu.

Skryté elity prostřednictvím vlád států "falešných hráčů" ruší proto systémy sociálního státu a utahují šrouby životní úrovně a ekonomické budoucnosti svých vlastních obyvatel. Aby to politicky zdůvodnily, vymyslely, vytvořily a mediálně ustavily u vybraných států Eurozóny strašidelný mýtus rozpočtových krizí a údajné zadluženosti všech jejich občanů – a masivně propagují "řešení", jemuž říkají REFORMY.

Zbývá proto už se jen podívat po souvislostech a příčinách – alespoň z pohledu nejužšího – čili na politickou situaci u nás v ČR. Jak to všechno vzniká a proč to vlastně je?

Nedávno tu byla řeč o složitých pokusech české politické pravice při zdůvodňování téze, zda náhodou nezapříčinili tu současnou rozpočtovou krizi "obyčejní" lidé z ekonomicky střední až nejnižší společenské třídy – a to svým nerozvážným zadlužováním domácností. Pokud ještě vůbec nějakou domácnost mají.

Je to opravdu ta základní krizová příčina? … Jestliže zatím budeme předstírat, že jsme ještě nepoznali, že takové vysvětlení slouží jen k mediální provokaci, vyššímu stresu obyvatelstva z budoucnosti a de facto k odvedení pozornosti jinam, pak máme čas, pokusit se normálně nad tím vším zamyslet:

Na první pohled to vypadá, že peška přece jen budou držet ti bankéři, protože právě v současné "ekonomice služeb" je obsaženo ideální prostředí pro český burzovně-kasínový kapitalismus se všemi jeho riziky derivátových byznysů. Dá se tedy položit i další jednoduchá otázka: Proč nám vlastně tu krizi ti zatracení bankéři zase způsobili? …

Uvažujme tedy i o politických dějích a souvislostech, jež kolem sebe denně vidíme a zkusme – jen tak z dlouhé chvíle – hledat kořeny všech našich ekonomických problémů i jinde, než jen v těch nerozvážných zadlužených domácnostech a jejich nesmiřitelných věřitelích – soukromých lichvářích a bankách:

Existuje stará zkušenost, že vládní i komunální politici zásadně nikdy nechtějí nést riziko osobní hmotné zodpovědnosti za svá špatná vládní, ergo i úřednická, rozhodnutí. Kdeže jsou ty časy poctivého kapitalisty Kolbena a pečlivého nejvyššího úředníka císaře Franze Josefa! Kdeže jsou ty časy, kdy padaly pozice a někdy i hlavy nejvyšších komunistických stranických soudruhů, když ekonomika nefungovala!

Jak tedy to riziko i dilema ti politici dnešního poplyšového kapitalismu vlastně vyřešili?

Snadno! Zprivatizovali nejdříve státní banky, (a nejen ty banky), aby technické riziko za jakékoliv finanční rozhodování nesl vždy někdo jiný. Však i pro toho "někoho jiného", (zde konkrétně rozuměj – bankéře) z toho také vždy vznikne slušný "vejvar", že?

Jenže … nenažranost a hazardérství bankéřů vždycky vzrůstá, jestliže bankéři dobře vědí, že politikové přinejhorším zase a opět sáhnou do rozpočtového státního měšce a bankéře před totálním krachem zachrání. Udělal to "Dubya" Bush, udělal to Zeman, udělají to i Kalousek s Nečasem.

Proč? Inu proto, že jinak by museli páni politici zase banky zpátky znárodnit (podobně jako komunisti před více jak 60 lety) a nést opět odpovědnost za své ekonomicky-manažerské činy sami. A proč to ti dnešní politikové takhle zdánlivě složitě dělají? Inu přece proto, aby právě oni, ti pánové a dámy, co pro nás tak rádi a snadno tvoří paskvily na zákony a tak rádi a snadno nám vládnou, vždy a za každých okolností – sami zůstali zase čistí, jak ty lilie.

Skutečnost, že stejnou fintu od politiků odkoukali i státní úředníci a pomocí plýtvavého outsourcingu připravují stát o další rozpočtové miliardy namísto toho, aby outsourcované činnosti vykonávali hmotně zodpovědně sami, snad netřeba už ani rozvádět…

Takže, když si to shrneme, vidíme i řešení:

Kdyby naši politici na všech úrovních byli za event. špatný výkon funkce svými voliči odvolatelní a navíc by i za to všechno museli nést osobní hmotnou zodpovědnost včetně povinnosti náhrady event. škod ze svého majetku, inu tak by potom přece tu politiku vůbec nedělali,

to dá rozum …

Není tudíž vlastně ten celý mechanismus komunálního i celostátního vládnutí a "hospodaření" velice jednoduchý a vždycky použitelný? A kdo to však vždycky odnese finančně? Přece – daňový poplatník! A aby tu bylo také trochu té "svobody", tak vláda ještě navíc moudře poskytla daňové stropy a další legální i pololegální úlevy těm nejbohatším – a Černý Petr zůstal jen střední a nejnižší společenské třídě.

Rozpočet se sice dočasně ztenčí a stát se takzvaně "zadluží", ti dole si na čas utáhnou opasky, do bank se nalejou nové státní peníze, něco z nich se dotiskne v tiskárnách – a pojede se dál …

A pak ať mi někdo vykládá, že kapitalista stát nenávidí a nejraději by ho tu neviděl. Špendlíčkem by kopal a prstíčkem hrabal, aby se ten štědrý stát – zase a v plné kráse – pěkně obnovil! (A možná by nezůstalo jen u toho špendlíčku a prstíčku, jistě by se i nějaké ty pistolky či pendrečky v případě nutnosti také našly) …

P.S. Orinokovi děkuji za výraz "hejlové"! Do úvahy o přičinách krizí i "reforem" se vskutku přiléhavě hodí.

Přejít do diskuze k článku