Březen 07, 2012
Zpráva o zasedání tří tisíc šejků v Benghází a jimi přijaté rozhodnutí o směřování k autonomii východní Libye ve skutečnosti žádnou novinkou není.
Obecně se má za to, že Libye je do značné míry násilně vytvořeným státem. Státem, který byl vytvořený uměle a stal se jednotným poměrně nedávno. Tradiční rozdělení Libye na Tripolitánii, Kyreneiku a Fezzan odpovídá historii této země. Tripolitánie se v dávných dobách přikláněla k Římu, Kyreneika k Řecku, Fezzan byla pohraniční oblastí mezi nimi a historickým Sahelem. Libye byla založena jako druh jednotné administrativy v období nadvlády Osmanské říše a existovala pouze pro pohodlí správy území. Když převzali kontrolu nad zemí Italové, pokračovali ve stejném duchu a to i po osvobození země od kolonizátorů až do konce vlády krále Idrise. V období vlády Kaddáfího dosáhla Libye víceméně stabilního stavu.
Nicméně i Džamahírije byla z velké části inspirovaná historickým rozdělením země, i když Kaddáfí udělal velmi důležitou inovaci a dokončil to, čím se na konci své vlády zabýval král Idris – vytvořil federální rozpočet.
Ve skutečnosti byly peníze distribuovány do teritorií z centra a zájem teritorií na utváření a řízení rozpočtového procesu se velmi významně odrážel v dostředivých tendencích.
Nicméně federální rozpočtový proces je objektivně v rozporu s převažující letitou praxí soužití kmenových skupin a jejich představitelů. Elita kmenů, šejkové, měli v Libyi dvojí reprezentativní roli. Reprezentovali kmen ve vládě a současně vládu u kmene. Tato situace je možná pouze při vzájemné loajalitě a přátelských vztazích vlády a kmenů. Jakmile jsou zájmy kmene porušeny, kmen okamžitě přejde do opozice, nebo se stane nepřátelským vůči stávající vládě.
Druhý velmi důležitý moment souvisí s přítomností tzv. imamátu. To je charakteristická instituce pro mnoho arabských, berberských a beduínských kmenů po celém Blízkém východě a Maghrebu. Podstatou imamátu je to, že šejk je současně administrativní i náboženskou autoritou kmene. Samozřejmě, že to je poněkud v rozporu s ortodoxním praktikováním islámu, ale ve své době i kalifové byl vlastně imámové, vystupovali ve funkci nejvyššího duchovního vůdce a soustřeďovali v rukou nejvyšší státní moc.
Už proto kmenoví vůdci mají velmi vysokou autoritu ve vládě i ve svých kmenech. Slovo šejka je prakticky zákonem. Zvláště oni byli psychologicky ve velmi obtížné situaci, když najednou měli vzdát peněz, pocházející z jejich území, výměnou za právo usilovat o vrácení jejich části.
Kyreneika byla v tomto smyslu v době Džamahírije v obtížné situaci – nerovnoměrné rozdělení zdrojů po celé zemi dělala Kyreneiku potenciálně nejbohatším regionem v zemi, ale vzhledem ke složitým vztahům s ústřední vládou kmeny Kyreneiky dostávaly menší podíl v přepočtu na obyvatele.
Není náhodou, že vzpoura v roce 2011 se konala pod praporem krále Idrise. Šejkové toužili vrátit ty slavné doby, kdy měli plnou moc nad svým územím, navenek reprezentovaných králem. Mimochodem, také rodákem z Kyreneiky. Boj proti tvrdé finanční kontrole z centra Džamahírie a se stal hlavní hnací silou a myšlenkou vzpoury.
V důsledku toho je dnes velmi jednoduchá situace – dalo by se říci, že za toto bojovali. Pokud šejkové podporovali během povstání povstaleckou radu, jak to odpovídalo jejich zájmu zrušit stávající, z jejich hlediska nespravedlivý systém rozdělování příjmů, pak nyní, když dosáhli svého, necítí sebemenší touhu vrátit se zpět do doby, kdy jim strýčkové z Tripolisu řeknou, kam mají převést své těžce vydělané peníze.
Nicméně skutečná autonomie a suverenita Východu v rozpočtové problematice je nyní problémem i pro samotnou Kyreneiku. Tři tisíce šejků, shromážděných v Benghází 6.března, to je velmi reprezentativní setkání téměř 1500 kmenů a rodů historické oblasti.
Jakmile se odtáhli od centra, setkali se šejkové téměř okamžitě s velmi nepříjemnou skutečností – ložiska se nacházejí na území jedněch kmenů, potrubí vede přes území jiných a přístavní zařízení a terminály jsou v rukou třetích. Jak se dělit?
Nenáviděná federální vláda mocí a direktivou stanovila pravidla a postupy, povinné pro všechny a měla mechanismy, nástroje a sílu vnutit jim svou vůli. Odmítnutím střediska budou šejkové nuceni dohadovat se. Problémem je to, že kmenová hierarchie je dynamická. Dnes vládne jeden, zítra druhý. Dohoda s šejkem je jedna věc, co bude po jeho smrti s jeho synem, to je věc druhá.
Proto mohou kolem federální vlády Kyreneiky velmi rychle propuknout nekonečné střety, proti kterým polský Sejm bude obrazem pořádku.
Nejvyšší šejkové Kyreneiky, a zejména jeho současný vojenský vůdce Ismail Salabi, chápou toto nebezpečí. Nově vytvořenou poloautonomii povede příbuzný krále Idrise, šejk Ahmad al-Zubayr Al-Sharif Al-Senussi. Autorita, ale každý chápe, že v této fázi je Senussi spíše viceprezidentem, zahřívajícím místo. Vlastně známe takovou situaci z naší vlastní historie. A tak problém není vyřešen. Je jen lehce retušován a odložen na později.
Tripolis, samozřejmě, hrozí prstem, ale ve skutečnosti nemá žádnou možnost tomuto procesu zabránit. Navíc vbrzku bude muset řešit podobný problém s osvobozeným libyjským městem Misurata, které se za války stalo velmi důležitým hráčem na libyjském poli.
Tripolitánie má jediné ropné naleziště, které stojí za zmínku, a to je ovládané Zintánci. Je nepravděpodobné, že by na setkání šejků Kyreneiky hájili zájmy Přechodné rady na úkor svých vlastních.
I když k formálnímu rozdělení Libye nedojde, somalizace (nebo balkanizace, jak kdysi řekl Said Gafurov) se po 6. březnu stala jen otázkou času. Je nepravděpodobné, vzhledem k jeho jedinečnosti, že se objeví nový Kaddáfí, a proto jsou odstředivé procesy v Libyi nevyhnutelné.
Přeloženo odtud.
Převzato z ostrova Janiky
