Září 18, 2011
„Češi si nechtějí připlácet na zdraví“, hlásá úvodní titulek sobotních Lidových novin. Článek pod ním shrnuje výsledky průzkumu, dle nějž by si pouze 8% zpovídaných rádo pravidelně hradilo nadstandardní zdravotnickou péči, dalších necelých 40% občas, zhruba v řádu stokorun. Zbylá polovina (zastoupená zejména starší generací) je smířena s tím, že v nemocnici dostane, co bude.
Nakolik je to dáno ochotou připlácet, nakolik možností připlácet, průzkum nejspíš neprozkoumal.
Na stejné straně si redaktor Daniel Kaiser libuje, že zavedení nadstandardů nevzbudilo žádné veřejné pohoršení, na rozdíl od již dříve přijatých plošných pokut za nemoc (zvaných též „regulační poplatek“).
Tudíž toto téma socialistům ani nevyhraje žádné příští volby…
Navíc, argumentuje dále, jde jen o přijetí současného stavu. A jeho povýšení na nezpochybnitelnou normalitu. Všichni přece vědí, že se lahvinky a nadité obálky lékařům tajně strkají, účelové sponzorské dary posílají, a protekční pacienti si ve špitálech polehávají spokojeně jako v hvězdičkových hotelech. Ale děje se tak pokoutně a skrytě. V duchu nové otevřenosti se „všimné“ bude konečně proplácet legálně! Jakmile se z pacientů stanou zákazníci medicinmarketu a z úplatku doplatek, nemusí se nikdo ani malinko červenat…
Zajímavá myšlenka.
Když si s určitým negativním jevem nevím rady, prohlásím jej za princip, a negativní jev zmizí.
Vláda bezděky sepsala Zákon o odbourání studu.
Dost možná její opatření nevyvolalo bouřlivou reakci i proto, že standardní občan už dávno tuší, jak se to s jeho ROVNOSTÍ má. O lidech první a druhé kategorie občas pohovoří i lecjaký politik, když si zrovna nedá pozor na jazyk. Začíná to od trapných prkotin typu pořízení si „kmotrovské espézetky“ (též se tu schyluje k legalizaci všimného). Pokračuje vážnými věcmi – třeba (ne)možností dovolat se svých práv soudní cestou. Kdo si uhradí nadstandard týmu špičkových právníků, má velkou šanci ve při uspět. Ostatním vláda nadělila zvýšení soudních poplatků, aby měli ještě menší chuť se čehokoliv domáhat. A končí to pravidelně se opakujícími (prozatím oslyšenými) úvahami o potřebě odebrat volební právo neproduktivním, druhořadým lidem.
Rovnost občanů je tak i dnes spíše vybájená než skutečná.
Přesto je užitečné si na ni alespoň hrát…
Dokud převažuje pocit, že získávání výhod jen vahou peněz a silou konexí je cosi ne úplně slušného, dokud uplácející a uplácení budou (nuceni) cítit alespoň nějaké zábrany, není to s námi tak špatné.
Až bude všimné široce legalizováno, až budou zákonně vymezeny standardně a nadstandardně prožité životy, a nikomu to nebude vůbec připadat divné, bude opravdu zle…
Převzato z blogu autora
