Lekce z Fukušimy: Užitečná radiofobie

Reklama


Nehody v jaderných elektrárnách v Černobylu a Fukušimě jsou velkým tématem v boji proti energii získávané z jádra. V těchto diskuzích v poslední době emoce a z nich vyplývající politická rozhodnutí překrývají pragmatický pohled na daný problém. První bodem, na který upozorňují odpůrci, jsou zdravotní dopady obou jaderných katastrof. Na internetu jsou stále omílány možné vlivy fukušimské nehody na naše zdraví. Podívejme se proto nejdříve na zdravotní dopady tragedie v Černobylu, která proběhla v nám geograficky bližší oblasti a tedy měla by mít výrazně větší vliv.

Při hodnocení vlivu černobylské nehody si dovolím vycházet z práce prof. V. Klenera a spol. u vedené ve zprávě SÚJB (1) a z ní je graf (foto 1), monitorující celoživotní dávku obyvatele ČR vycházející ze situace v r. 2001.

Z prostorových důvodů neuvádím další publikovaný graf udávající srovnání podílu různých typů záření na efektivní dávce absorbované v roce 1986 průměrným obyvatelem ČR, kde dávka vyplývající z vnitřního ozáření člověka přírodními radionuklidy, zevním přírodním ozářením, kosmickým zářením, ozářením při vyšetření metodami nukleární medicíny je srovnatelná s celkovým ozářením z Černobylu. Jak vyplývá z uvedeného grafu, podíl radiace z Černobylu je minimální ve srovnání celoživotním ozářením z přírodních zdrojů a především z radonu v bytech, což oficiální i neoficiální bojovníky za odstranění negativních dopadů záření na organismus nechává zcela chladnými. Jen pro doplnění uvádím, že podíl jednotlivých druhů záření na absorbované dávce jedincem je stejná u nás i ve Velké Britanii (3). Někteří aktivisté se nás přes uvedená fakta stále snaží přesvědčovat, že jaderná energetika je nebezpečná. Ovšem reálná data jsou jiná. Pokud vezmeme celý výrobní a palivový cyklus, tak u uhlí připadá 161 úmrtí na jednu terawatthodinu produkované energie, ropy 36 úmrtí, biomasy 12, plynu 4. U jádra pak pouze 0,04. Proti citované studii (2) mohou být pochopitelně námitky a existují i jiné analýzy. Ty realistické se ovšem navzájem příliš lišit nebudou. Ani havárie ve Fukušimě, kde přímo v souvislosti s ozářením zemřely 2 osoby, tyto hodnoty nijak nezmění.

Další námitkou, samozřejmě akceptovatelnou, je zvýšení radiace v okolí jaderných elektráren. Je třeba si uvědomit, jak ukazuje i graf, že každý z nás absorbuje v průběhu roku určitou dávku záření z přírodních zdrojů. Její výše je rozdílná. V rámci Evropy je nejvyšší ve Finsku, kolem 8 mSv, a nejnižší ve Velké Britanii, kolem 2 mSv (3). Pro hodnocení celkové absorbované dávky za dané období (rok) je pak k této dávce přičítáno záření z ostatních zdrojů. V případě, že bydlíte na hranici pozemku jaderné elektrárny je třeba přičíst 0,002 mSv, bydlíte-li 1,5 km od jaderné elektrárny 0,0002 mSv a 5 km 0,00002 mSv. Jsou tato čísla zdraví nebezpečná? Každý čtenář nechť si závěr udělá sám a porovná navýšení ročních jedincem absorbovaných dávek při jiných příležitostech.

Ze zdroje (3) dále uvádím: jíte běžné potraviny a nápoje přičtěte + 0,35 mSv, průměrné ozáření z půdy a radonu + 1,35 mSv, topíte uhlím nebo bydlíte u uhelné elektrárny + 0,04 mSv, absolvoval jste rentgen plic + 0,05 mSv, rentgen trávicího traktu + 4 mSv, radiofarmaeutické vyšetření + 0,3 mSv, díváte se denně 1 hod. na barevnou televizi + 0,002 mSv, pracujete 1 hod. denně na PC + 0,002 mSv nebo cestoval jste letadlem na vzdálenost 400 km 0,025 mSv.

Radiační zátěž okolí v případě obou nehod je celkem srovnatelná, ale je třeba si uvědomit že v případě Fukušimy má moře z důvodu rozdílných fyzikálně-chemických charakteristik lepší možnosti rychleji snižovat radiační kontaminaci něž půda v případě Černobylu. Dále v moři je více živých organizmů. Metabolismus jakéhokoliv tvora snižuje poločas rozpadu daného izotopu. Výsledkem je rozdíl mezi fyzikálním a biologickým poločasem rozpadu. Významné je to především u izotopů jodu. Problémem samozřejmě budou izotopy těžkých kovů. Není nutné panikařit, ale je třeba vše proměřit a říci kolik čeho a v jakém intervalu je možno spotřebovat. Právě časový interval je jedním z rozhodujících kriterií možných negativních dopadů těchto relativně vyšších dávek na organizmus. Je to obdobné jako například se solí. Každý z nás si solí jídlo a v průběhu života spotřebuje několik dekagramů soli. Jestli si dobře pamatuji z přednášek z oboru patologické fyziologie tak nárazové pozření cca 33 dekagramů soli povede k nevratným metabolickým změnám a smrti.

Na druhé straně existují práce především na bakteriích, zatím spíše teoretické a dosud však též spolehlivě neprokázané, ukazující prospěšnost minimálních dávek záření pro organizmus. Nízká dávka záření spustí "signál" vydávaný poškozenými DNA a následný reparační proces opraví veškeré nalezené chyby (a odstraní ty nukleotidy, jež opravit nelze), nejen ty způsobené zářením. Je-li množství poškození způsobených zářením menší než je "kapacita" reparačního systému, opraví se i další chyby; po ozáření malou dávkou je v DNA méně chyb než před ním – dochází k pozitivnímu účinku. Při vyšší dávce, kdy rozsah radiačního poškození překročí "reparační kapacitu", je již účinek ozáření negativní. Je jasné, že nelze nijak přímočaře přenášet tyto experimentální výsledky a spekulativní úvahy na biologické účinky záření pro člověka. Bakterie jsou prokaryotní organismy, které vzhledem ke své jednobuněčnosti samozřejmě nemohou onemocnět nádorovým onemocněním. My jsme eukaryoti s velkým množstvím buněk různých druhů; právě tato okolnost umožňuje vznik nádorových onemocnění v důsledku cytogenetických mutací, mj. i působením ionizujícího záření. Teprve další bádání v oblasti molekulární biochemie a cytologie, jakož i rozsáhlejší studie epidemiologické, snad pomohou otázku účinku malých dávek záření blíže objasnit. Dokud toto není spolehlivě objasněno, je z hlediska spolehlivosti radiační ochrany nutno v praxi aplikovat lineární bezprahovou teorii, která je v oblasti malých dávek spojena spíše s mírným nadhodnocením rizika a malou pravděpodobností možného podhodnocení. Pokud se však výše uvedené závěry prokáží v dalších experimentech a následně i v klinických studiích, lze v budoucnu očekávat změnu konzervativního paradigmatu současné radiační ochrany v oblasti nízkých dávek záření a následně pak i revizi příslušných norem a předpisů. Radiofobie, která je vlivem masmédií hluboce zakořeněna ve společnosti, však bude asi přetrvávat velmi dlouho (4). K uvedenému jen dokládám z praxe, že za cca 25 let práce ve zdravotnickém zařízení kde jsou aplikovány u nás nejvyšší aktivity v rámci léčby otevřenými zářiči nevím co je angína, viróza či podobné choroby.

Nyní se podívejme, jak je radiofobie dobře využívána při politicko-ekonomickém pohledu na daný problém. Nejdříve – co obě havárie spojuje. Je to selhání lidského činitele, resp. provozovatele. V případě Černobylu nekvalitně naplánovaný a provedený experiment, pravděpodobně vojenského charakteru jak bylo v sovětských jaderných elektrárnách zvykem (5). U fukušimské tragedie sehrály svou roli především negativní dopady vlny tsunami. Nízká hráz která nebyla navýšena, přestože v regionu a i v historii Japonska byly vlny tsunami vyšší než tato cca šestimetrová hráz. Dále nebylo pamatováno na dostupnost záložních zdrojů, které by garantovaly chlazení reaktorů v případě poškození stávajících zdrojů včetně záloh.

V současné době medii bičovaná radiofobie vede servisní elity k ústupu od jádra. Co to však bude znamenat? Radikálně se dosud vyslovilo Německo, které svůj ústup jasně deklaruje a chce tento plán realizovat co nejdříve (6). Jak uvádí zmíněná studie, je výkon nových uhelných a plynových elektráren, které mají v nejbližších letech doplnit už spuštěné a pomoci nahradit částečně staré fosilní zdroje, ale hlavně zdroje jaderné, plných 11 GW. Ve studii se navíc říká, že pokud se rychle postaví navíc ještě další paroplynové elektrárny o výkonu 5 GW a pozdrží se odstavení některých starých fosilních zdrojů, tak bude možné od jádra odstoupit už v roce 2017. To, že Německo dokáže přejít od jádra k fosilním zdrojům, asi nikdo nepopírá a ve všech realistických studiích je to ukazováno jako jediná možnost. I v analyzované studii UBA, kterou propaguje Strana zelených, je prezentována tato cesta. Ale tato cesta zákonitě vede k nárůstu produkce oxidu uhličitého při produkci elektrické energie.

Důvodem, proč se ve studii navrhují ke stavbě hlavně plynové elektrárny, je hlavně to, aby zvýšení produkce tohoto skleníkového plynu nebylo příliš dramatické. Ovšem u plynových se oproti uhelným produkce oxidu uhličitého nesníží ani na polovinu. Další cestou má být důraz na kogeneraci. Problém však je, jestli se vždy podaří ji uplatnit. Studie tedy přiznává, že při produkci elektrické energie bude Německo produkovat mnohem více oxidu uhličitého než nyní. Aby se splnily závazky Německa ve snižování produkce tohoto plynu, předpokládá se, že se docílí změnou technologií a hlavně úsporami v jiných oblastech než v elektroenergetice. Předpokládají se v jiných oblastech ještě dramatičtější změny, které by ještě významnějším snížením produkce oxidu uhličitého navíc ještě kompenzovaly nárůst produkce při výrobě elektřiny. Co by to mělo být za změny, jaká bude jejich cena a zda je tak velké snížení produkce oxidu uhličitého jinde vůbec možné, už studie neřeší.

Zdůrazňuje se také, že nárůst produkce oxidu uhličitého při výrobě elektřiny by nemusel být tak vysoký, pokud se podaří co nejlépe využít nově postavené obnovitelné zdroje, které budou fosilními zdroji zálohovány. Studie už však neřeší, jaké zdroje to budou a jak se bude jejich efektivní využití zajišťovat.Těmito zdroji budou hlavně mořské větrné elektrárny. Aby se daly efektivně využít, muselo by se také postavit tisíce kilometrů vedení velmi vysokého napětí. Podle studie Spolkové energetické agentury (DENA) z roku 2009 by bylo potřeba vybudovat zhruba 3500 km těchto vedení. Je ovšem třeba připomenout, že každá taková stavba naráží na obrovský odpor obyvatelstva a v posledních pěti letech se v Německu podařilo postavit jen 80 km těchto vedení. Na menší problémy by mohlo narazit budování podmořských kabelů do Norska. Je však třeba si uvědomit, že zálohování německé větrné energie znamená, budování nových hydroelektráren v Norsku a hlavně sítě, které energii povedou k vyústění podmořského kabelu. A zatím nic z toho nebylo s Norskem konzultováno. A vliv všech těchto investic na cenu elektrické energie už studie neřeší. Cena její energie je tak dána hlavně cenou z fosilních zdrojů. Pokud by se však kladl důraz na větší podíl obnovitelných zdrojů a menší produkci oxidu uhličitého, půjde zákonitě nahoru a nebude to pouze zvýšení o uváděnou hodnotu mezi € 0.006 a € 0.008 za kWh. Představu, jaký bude poměr mezi výrobou v jednotlivých zdrojích může dát i koeficient využitelnosti instalovaného výkonu, který je u větrných parků podle podmínek reálně zhruba do 30 % a u solárních polí do 12 %. A to je v ideálním případě, když mají obnovitelné zdroje prioritu v připojení do sítě a v případě přebytku elektřiny v síti se vypínají a snižuje výkon u ostatních zdrojů (7).

Podívejme se na Českou republiku. Celkově se v roce 2009 vyrobilo 82 250 GWh (hrubá výroba). Česká republika využívá k produkci elektřiny především uhlí. V roce 2009 se přímým spalováním uhlí vyrobilo 45 672,4 GWh elektřiny. V porovnání s rokem 2008 se jeho podíl snížil z 57,8 % na 55,5 %, ale stále dosahuje nadpolovičního podílu z celkové výroby elektřiny. Druhým nejvýznamnějším zdrojem je jaderná energie s podílem přesahujícím 33,1  %. Hrubá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů se v roce 2009 podílela na tuzemské hrubé spotřebě elektřiny 6,8 %, na hrubé výrobě elektřiny pak 5,7 %. Podíl obnovitelné energie na primárních energetických zdrojích činil 5,8 %. Podíl obnovitelných zdrojů energie na konečné spotřebě se podle mezinárodní metodiky výpočtu pohybuje okolo 7,4 % a jejich podíl na výrobě tepelné energie okolo 7 %. K uvedeným číslům je třeba dodat, že vzestup podílu na výrobě elektřiny byl u OZE od r. 2004 do sledovaného roku necelá 3 % a podíl na spotřebě kolem 2 % (8,9). Tedy je zřejmé, že pokud budeme v ČR ustupovat od jaderné energie, půjdeme především cestou fosilních paliv s nárůstem podílu oxidu uhličitého v ovzduší a také s prolomením těžebních limitů s veškerými dopady na životní prostředí!

Dalším příspěvkem v rámci ústupu od jádra mají být úspory začínající již v domácnostech. Podívejme se na ten nejjednodušší příklad- žárovku. Legislativní i ekonomické tlaky EU nás nutí používat ekologické úsporné žárovky. Jak ukazují některé studie jejich používání ohrožuje lidské zdraví. Německá laboratoř Alab Lab vydala varování k užívání spořivých žárovek. Po několika testech totiž vědci této společnosti zjistili, že uvolňují do svého okolí fenol, naftalen a styren., které mohou způsobovat rakovinu (10). Dalším zdravotním rizikem je vysoký obsah rtuti, který se při porušení skleněných trubic uvolní do vzduchu. Jak uvedli pracovníci z německého Fraunhofer Wilhelm Klauditz Institutu: množství rtuti obsažené v toxických výparech z rozbitých kompaktních zářivek (CFL) bylo při testech 20krát vyšší, než je povolené množství v uzavřené místnosti. Tyto výpary představují nebezpečí především pro těhotné ženy, novorozence a malé děti. Podle výpočtů se z nich do ovzduší uvolnilo celkem 7 mikrogamů rtuti na jeden metr krychlový. Maximální povolené množství je přitom 0,35 mikrogramu na stejný objem. Vysoká koncentrace rtuti byla navíc v místnosti zjištěna i po pěti hodinách (11). A to se prosím nezmiňuji o hůře prokazatelných vlivech, jako je to, že světlo jimi produkované je mihotavé a slabé a podle některých lékařů může dokonce způsobovat epileptické záchvaty či kožní vyrážky. Dalším problémem, který není v centru pozornosti, je v podstatě i ekologická likvidace těchto žárovek A jen dodávám, že ohrožení jadernou katastrofou je v našich krajích podstatně menší než tato svítící či rozbitá žárovka. K některým zdrojům obnovitelných energií jen z praxe dodávám. Zeptejte se lidí, co bydlí blízko větrných elektráren a závodů na zpracování biomasy (několik jich v ambulanci mám). Ti, co bydlí u větrných elektráren si stěžují na velký hluk a také riziko ulomení křídel v důsledku ne vždy v praxi dodržovaného navrženého schématu údržby. Pacienti sídlící v místech, kde se zpracovává biomasa ve velkém, si zase stěžují na výrazný a nezaměnitelný zápach. Nedokáži samozřejmě posoudit do jaké míry jsou tyto stížnosti obecně platné, ale měly by být vzaty v potaz. Tedy i ekologická řešení problémů mají své limity a rizika i své kostlivce ve skříni.

Co říci závěrem. Nejsem nekritickým adorantem jádra, ale měli bychom být minimálně stejně kritičtí jak ve vztahu k jádru tak k ostatním zdrojům energie. Je zřejmé, že pokud dojde pod tlakem radiofobických emocí k ústupu od energie z jádra, bude to směrem k fosilním palivům se všemi ekologickými důsledky. Z hlediska politicko-ekonomického je u nás i v EU trvale zdůrazňována hrozba fixace na přírodní zdroje Ruska. To je jistě pravda, ale poněkud se zapomíná, že velký zaoceánský bratr se dnes všemi prostředky snaží být na trhu s fosilními palivy hegemonem. (12). Nejen sama hegemonie v této oblasti, ale i náklady na její zajištění se zcela jistě promítnou do cen energií se všemi politickými a ekonomickými důsledky.

Vše, co dle mne dnes nejvíce ovlivňuje kvalitu a délku té lidské cca sedmdesátileté krátkodobé dovolené na této planetě mezi ničím a dle některých něčím je jen jedno jediné. Všechny elity, ať mají plná ústa toho nebo onoho boha či demokracie, ve své podstatě slouží jedinému božstvu –„bohu maximálního zisku“. Jaderná energie a racionální úvahy o jejím využití stejně jako v obecném slova smyslu vytvoření jasných kontrolních mechanismů se sankcemi jdou v daném případě proti tomuto „bohu“. Lze tedy očekávat další mediální a „vědecké“ využití, nebo lépe řečeno zneužití, radiofobie. Podle mne je nutné mít k jádru respekt a nastavit mantinely lidem bez jakýchkoli skrupulí sloužícím „bohu maximálního zisku“.


Literatura a odkazy:

1.Prof.Dr. Vladislav Klener CSc. – Zdravotní následky černobylské katastrofy

http://www.suro.cz/cz/publikace/cernobyl/cernobyl_zdr_nasl.pdf

2. http://nextbigfuture.com/2011/03/lowering-deaths-per-terawatt-hour-for.html

3..Radiační ochrana v nukleární medicíně http://www.lf2.cuni.cz/info2lf/ustavy/knm/ochrana.pps

4. V. Ullmann: Biologické účinky ionizujícího záření, Radiační ochrana http://astronuklfyzika.cz/RadiacniOchrana.htm

5. Lev Gilcov,Nikolaj Mormul, Leonid Osipenko – Podmořská atomová dramata, 1992, vydáno JEVA 1994

6. http://www.umweltdaten.de/publikationen/fpdf-l/4117.pdf

7. V.Wagner: Výstup z jádra může být rychlý – když je nahradíme fosilními zdroji http://www.blisty.cz/art/59174.html

8. Obnovitelné zdroje energie v roce 2009 http://www.mpo.cz/dokument80034.html

9. Zpráva o plnění indikativního cíle výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů za rok 2009 http://www.mpo.cz/dokument25358.html

10. http://www.novinky.cz/ekonomika/231659-usporne-zarovky-uvolnuji-do-okoli-karcinogenni-jedy.html

11. http://www.novinky.cz/ekonomika/220500-usporne-zarovky-predstavuji-zdravotni-riziko-hlavne-pro-tehotne-a-deti.html

12. http://dokumentarni.tv/valky-a-armady/ropny-faktor-za-horizont-valky-proti-teroru-the-oil-factor-behind-the-war-on-terror

Přejít do diskuze k článku