Generálplukovník v záloze Leonid Grigorjevič Ivašov míní: "Bylo třeba položit v Radě bezpečnosti dotaz na americkou agresi proti Jugoslávii a zformulovat svůj soud spolu s dalšími zeměmi." O tom generál hovořil s šéfredaktorkou webových stránek Pravda.ru Innou Novikovou.
***
Leonide Grigorjeviči, řekl jste, že v současné doktríně jsme odmítli ofenzívu a rozhodli soustředit se na obranu. Rozumím tomu tak, že když v roce 1999 došlo na události v Jugoslávii, rozhodli jsme se sedět doma a chránit svou zahradu? Ale vždyť to bylo poprvé, kdy Američané pochopili, že si mohou dělat, co chtějí. Vy jste měl též vztah k těmto událostem.
Přesně řečeno – dovedli jsme prapor do Prištiny. Bylo v plánu poslat tři prapory a s nimi uskutečnit přesun do kosovské Mitrovice. Přijímali jsme armádní rozhodnutí, ale neinformovali jsme o tom naše ministerstvo zahraničí.
Výsledkem, byl pochod a co?
K tomu, aby se vítězilo, bylo potřeba prohloubit průlom, který se vytvořil. My vojáci jsme vytvořili silné předpoklady pro útok politicko-diplomatický. Obsadili jsme klíčové území a Američany jsme tam nepustili. Oni se připlazili po kolenou dohadovat se, přesvědčovat nás. Toť vše. Tento úspěch museli dále rozvíjet politici a diplomaté. První s čím se mělo začít, bylo předložit v RB OSN otázku agrese.
Byla to ta nejčistší agrese.
Agrese ano. Podle stanov OSN je to porušení mezinárodního míru. Bylo třeba udělat svůj soudní proces spolu s dalšími zeměmi, s ŠOS, přivést k odpovědnosti všechny ty Clarky, Albrightové…
Proč se to událo právě tak?
Chápejte, my jsme tam byli obklopeni spojenci, museli jsme řešit vojenské úkoly. Nejen sedět v Prištině. Po dohodě se srbským vedením jsme byli připraveni přesunout tam ještě řadu jednotek, posílit naši přítomnost. Nastoupit měli politici, diplomaté a armáda.
Stalo se – vystoupili, a to bylo všechno. Rozumím tomu, že měli pokračovat. Jistě i Vás obelhali.
Prohráli a zradili. Proč mluvím o zradě? Gorbačov, Ševarnadze se před námi vojáky schovávali, obzvláště se schovávali před maršálem Achromejevem a snažili se domlouvat s Američany. John Baker, tehdejší ministr zahraničí USA, o tom píše. Oni se začali paktovat za zády země na straně Američanů, zvláště v otázkách strategických zbraní.
Proč? Chtěli peníze? Co chtěli?
Aby se zalíbili Spojeným státům a dostali zaoceánskou podporu.
Finanční podporu? Osobně do kapsy?
Chápejte – byl to Gorbačov. Tomuto člověku s omezenou regionální zkušeností, neschopnému řídit velký systém, začínají poradci říkat, že je třeba ukončit závody ve zbrojení, že je třeba omezit armádu.
Bylo třeba vyřadit západní skupinu vojsk
Ano
A rychle
Takto se šťastně zahojíme. Ačkoliv náš generální štáb dávno navrhoval snížení strategických zbraní, tento proces, který nastal v sedmdesátých letech, se nezastavil … Gorbačov, Ševarnadze spoléhali na západní pomoc, západní investice, zejména úvěry. Jenže při tom začali klást podmínky a výsledkem bylo, že my jsme podle dohod o snížení strategických útočných zbraní v raketách středního doletu začali skutečně Američanům ustupovat. Představte si, když se jako třída likviduje náš komplex Pionýr. Je to samohybný raketový mechanismus, dolet 5000 km, tři bojové hlavice.
Poslouchám a uvažuji, kam se lidstvo dopracovalo, hrozných 5000 km.
S takovými charakteristikami se přirovnává k americkým Pershingům – 2A s doletem 1800 km. Ty táhne vlečný tahač a mají jednu bojovou hlavici. A zde my, jedenapůlkrát lepší třída, ničíme své rakety, namísto aby Američané ničili ty své primitivní.
Nad takovými rozhodnutími asi vojáci plakali
No jistě. Alexandr Davidovič Nadiradze, hlavní konstruktér tohoto systému, zemřel na infarkt, když slavnostně předváděli ničení komplexů. Američanům začali ustupovat ve strategických útočných zbraních. Jde usmívající se Baker a naznačuje maršálu Achromejevovi a prvnímu náměstkovi ministra zahraničí, aby přišli blíž. Potom jim řekl: "Všechno je smluvní otázka, s Gorbačovem a Ševarnadzem jsme se domluvili." Byly to takové otázky, jako když Medveděv například rozhodoval o START-3. Asi naši čtenáři a diváci TV vzpomenou na větu, když slavnostně vyhlásil "to, o čem se naši experti nemohli dohodnout za půl roku…"
O tom já jsem se domluvil…
"My jsme se domluvili za 15 minut." Podstata je v tom, že jsme jednoduše opustili důležitější prvek. Když Gorbačov a Ševarnadze pustili celý raketový systém, Madveděv dal náš měřicí systém k měření zkušebních startů našich raket. Američané dnes rozvoj balistických raket neplánují. My plánujeme několik typů. Naši odborníci trvali na tom, že se domluvíme, vy jeden start, my jeden start, jednoduše si to vyměníme.
Mohou politici přijímat rozhodnutí, dojednávat takové záležitosti, které přece vyžadují speciální odbornou přípravu? Je to jako ve filmu "Ivan Vasiljevič mění profesi" – ano vezmi si Kemskou farnost, pokud je ti zle.
Takto odevzdávali Gorbačov a Ševarnadze. Od toho začíná zrada. Proto u Američanů sílí přesvědčení, ža stačí trochu potlačit a tihle sami dají – ropu, plyn, rakety. Jestliže se vůdci domlouvají za zády země, je tu vždycky možnost k úniku informací. Američané si určitě všechno dokumentovali, zapisovali a zítra nějaký "WikliLeaks" všechno zveřejní. Kvůli tomu, aby to nezveřejnili, předem naznačí, že někdo špatný chce zveřejnit. Vystrašený Gorbačov nebo někdo jiný se zeptá "Co mám dělat?" Musí udělat to, to a tamto. Hned se objeví takovýto systém vládnutí elity a vládnoucí elita se stává hlavním cílem působení jiných zemí a jiných civilizací. Dodej Serďjukova, žďuchni do něj, protlač ho na ministerstvo obrany a zavři oči.
Takového odvolat, co ….
Ano, natropil to, co si žádná armáda nesmí dovolit.
Takže u Gorbačova byli zástupci moci. To co jsme říkali, slyšeli, tomu odpovídá. Zdá se, že i nyní to tak chodí.
Ano, rozumíte tomu. Každý neschopný člověk, který není na svém místě, není ve své funkci, může už být považován za vlivového agenta. A jestli jsou u něj ještě kriminální spády, tak jako u Serďjukova, může zruinovat cokoliv.
Převzato z pravda.ru
Překlad: zajoch
