Libye: Sílí marnost Západu i brutalita rebelů

Reklama


Červenec 21, 2011

Jen pro připomínku, celé to začalo 19. března, když se NATO se „souhlasem arabského světa" (v podobě Kataru) prostřednictvím tzv. bezletové zóny pustilo do ochrany libyjského obyvatelstva před hypotetickou genocidou a Barack Obama ujišťoval Američany i Kongres, že to bude záležitost „spíš dnů, než týdnů"… Legrace.

 

Ponechme stranou zvláštní fakt, že od druhé světové války Spojené státy prostřednictvím Kongresu ještě ani jednou formálně nikomu nevyhlásily válku, jak si to žádá americká ústava. Asi se z toho stává tradice. Důležitější totiž je, že tahle nejnovější, libyjská, se protahuje, což je samozřejmě dobré pro vojenskoprůmyslový komplex, ale horší pro politiky. Čím dál víc se totiž ukazuje, že libyjští povstalci jsou vším možným, jen ne liberálními demokraty, a navíc, s prodlužováním konfliktu, který se z hlediska Západu čím dál víc jeví stejně bezvýchodným jako ten afghánský, klesají i tlaky na Kaddáfího.

Jistě, jeden z hlavních proválečných agitátorů, francouzský filosof Bernard-Henri Levy, kterému ani v nejmenším nehrozí byť jediný škrábanec od šrapnelu, dál v médiích volá do zbraně, ale francouzská vláda, která se jeho vzletnými frázemi zprvu doslova zahalovala, už mezitím s Kaddáfím vyjednává. A spolu s Američany naznačuje, že by Kaddáfí zničehonic mohl v Libyi zůstat, hlavně prý když nebude u moci. Vyplynulo to i z amerických jednání s Kaddáfím, která byla zahájena krátce poté, co Washington uznal rebely v Benghází coby legitimní vládu Libye a otevřel jim tak přístup k desítkám libyjských miliard v amerických bankách.

Sami povstalci se mezitím aktuálně nějak zauzlovali v bojích o město Bríga: tu ho obsadí a za pár hodin přijde zpráva, že ho neobsadili a že byli vyhnáni. A pak zase dokola. Inu, jak říkal Obama, je to otázka „dnů, nikoli týdnů"… A přitom se ale spolehlivě rojí zprávy o brutalitě rebelů. Britský The Telegraph nedávno zveřejnil údaje o masovém hrobu plném těl v zelených uniformách Kaddáfího armády, přičemž jedno z těl bylo bez hlavy. Hrob byl mezitím zahrabán buldozery a vedení povstalců novinářům všemožně brání v pátrání po dalších podrobnostech. A příznačným je, že nikdo není s to západním médiím ukázat podobně hrůzný důkaz činnosti na Kaddáfího straně – což ale samozřejmě nebrání Soudu bílého muže v Haagu stíhat Kaddáfího za zločiny proti lidskosti a zločiny válečné. I Amnesty International nedávno ve své zprávě konstatovala, že pro taková obvinění chybí dostatek hmatatelných důkazů, stejně jako o masovém znásilňování (ať už s viagrou, nebo ne) nebo o ostřelování civilistů z děl.

Teď už lidskoprávní organizace dokumentující vraždění, kterého se dopouštějí povstalci, do některých oblastí vůbec nesmějí, a novináři jakbysmet. Přesto se do světa dostávají zvěsti o povstalcích, kteří bijí civilisty a rabují obsazená města. Hrůzná fotogalerie důsledků bombardování NATO a povstalců, kterou mainstream pro jistotu – a z jeho pohledu pochopitelně – neukazuje, je k vidění a k zamyšlení třeba tady. (Nebo si na Google obrázcích stačí zadat heslo „Libya Graphic" a…)

Obecně vzato se není čemu divit, protože vůdci povstalců byli celé dekády ochotnými Kaddáfího řezníky, a tak vlastně nic jiného než řezničit ani neumějí. Otázkou je, proč si Západ za spojence nevybírá někoho slušnějšího. Že by nebyli? Nebo že by byli natolik slušní, že s námi nechtějí nic mít, protože dobře vědí, jak krvavě a nedemokraticky dopadají „demokratizace" Iráku či Afghánistánu?

A pak je tu ještě jedna věc: až si bude Západ chtít zase příště zaválčit, měli bychom si pro pozvednutí sebevědomí vybrat nějaké snadnější sousto, než ty zabejčený Araby. Namátkou mě napadají tutovky k poražení, třeba Vanuatu, Nauru, nebo repete na Granadě…

 

A pár odkazů:

— Americké námořnictvo zvažuje, že odstěhuje svou 5. flotilu z Bahrajnu, a to hlavně kvůli tamní neklidné situaci.

— Po pokusu o atentát na vůdce opoziční strany IIP Muhammada Jadúmího se Jemen znovu přiblížil občanské válce, varuje koalice opozičních stran. Pokud ovšem Jemen v občanské válce ještě není, tak v čem je?

— Americké letectvo útočilo na jihu Iráku. Co to? Že by válka pokračovala, když Obama loni říkal, že skončila (a Bush to tvrdil už v roce 2003)?

— Tahrírem opěvovaný Házim Abdal Azím egyptským ministrem telekomunikací nebude. Jeho jmenování zrušila junta, a to na základě zpráv v novinách, že Házim představuje pro stát bezpečnostní riziko, neboť jeho firma udělala několik kšeftů s firmami izraelskými a sám Házim se v roce 2009 v Tabě sešel s jakýmsi izraelským obchodníkem. Zajímavá ukázka logiky, s níž se junta zbavila nepohodlného muže a navíc se ještě pokusila vyjít vstříc propalestinským a protiizraelským náladám obyvatelstva. Egyptští blogeři optimisticky soudí, že pokud se Házim nestal členem „juntovní" prozatímní vlády, stane se členem té první demokraticky zvolené. Uvidíme.

— V hornoegyptské Kéně se konal cvičný proces s Mubarakem a jeho ministrem vnitra Adlím. Celou akci pořádal tamní právnický syndikát a po složitém hledání advokátů, ochotných obě postavy obhajovat, dostali oba trest smrti…

— Podle průzkumu egyptské armády jako nejžhavější kandidát na příštího prezidenta vychází Muhammad Baradej. Zní to ale jaksi podivně. Sám Baradej mezitím vyzval, aby se v předvolební kampani strany vystříhaly náboženských hesel.

— Blog Promised Land zveřejnil video, na němž izraelští vojáci bezdůvodně terorizují palestinskou vesnici. A Haarec ukazuje video v podobném duchu.

— Bývalý izraelský ministr a nyní vězeň (4 roky za korupci a další věci) Šlomo Benizri byl požádán, aby v base alespoň zpočátku pomáhal bývalému prezidentovi Moše Katsavovi (7 let za znásilnění).

 

Převzato z Literárek

Přejít do diskuze k článku