Únor 24, 2011
Ze všech těch zápasů, které právě probíhají v severní Africe a na Blízkém východě, je nejspletitější ten v Libyi. Jaký charakter má opozice proti režimu Kaddáfího, která teď údajně řídí město Benghází na východě země? Je pouhou náhodou, že povstání začalo v Benghází, což je severně od nejvydatnějších libyjských ropných polí, jakož i v blízkosti většiny libyjských ropovodů a plynovodů, rafinerií a přístavů, z nichž se expeduje zkapalněný zemní plyn? Existuje plán na rozdělení země? Jaké je riziko imperialistické vojenské intervence, která představuje nejzávažnější nebezpečí pro lid celé této oblasti?
Libye není jako Egypt. Její vůdce, Muammar al-Kaddáfí, nebyl imperialistickou loutkou jako Husní Mubarak. Po mnoho let byl Kaddáfí spojencem zemí a hnutí, které bojovaly proti imperialismu. Při převzetí moci v roce 1969 po vojenském převratu znárodnil libyjskou ropu a použil většinu peněz k tomu, aby rozvinul libyjské hospodářství. Životní podmínky lidu se dramaticky zlepšily.
Za to byli imperialiste odhodláni Libyii rozdrdit. Spojené státy dokonce v roce 1986 provedly letecké údery na Tripolis a Benghází, které zabily 60 lidí, včetně Kaddáfího malé dcerky – což je jen velmi zřídka uváděno korporátními médii. USA i OSN uvalily na Libyi zničující sankce, které měly zničit její ekonomiku. Poté, co USA v roce 2003 provedly invazi do Iráku a srovnaly velké části Bagdádu se zemí v rámci nadšeně popisované bombardovací kampaně Pentagonu „Shock and awe“, pokusil se Kaddáfí odvrátit hrozbu toho, že další agrese bude proti Libyi, pomocí velkých politických a ekonomických ústupků imperialistům. Otevřel ekonomiku zahraničním bankám a podnikům; souhlasil s požadavky MMF na „strukturální změny“, zprivatizoval mnoho státních podniků a omezil státní dotace na základní potřeby, jako jsou potraviny a paliva.
Libyjci trpí stejně vysokými cenami a nezaměstnaností, které byly podnětem pro povstání i v ostatních zemích, a které vyplývají z celosvětové kapitalistické hospodářské krize. Není žádných pochyb o tom, že boj za politické svobody a hospodářskou spravedlnost, který se rozmáhá v arabském světě, zasáhl také Libyii. Není také žádných pochyb o tom, že nespokojenost s Kaddafiho režimem je motivací velkého počtu obyvatel. Je však také důležité, aby pokrokoví lidé věděli, že mnozí z těch, kteří byli Západem pasováni do role vůdců opozice, jsou dlouholetými agenty imperialismu. Stanice BBC 22. února ukázala záběry davů v Benghází, kteří strhávali zelenou vlajku republiky a nahrazovali je vlajkou svrženeho monarchy, krále Idríse, který byl loutkou Spojených států amerických a britského imperialismu.
Západní média vytvářejí značnou míru svého zpravodajství podle údajných faktů, které jim poskytuje exilová skupina Libyjská národní fronta spásy (National Front for the Salvation of Libya), která byla vyškolena a financována americkou CIA. Zadejte si do Google název této skupiny a CIA, najdete tam stovky odkazů. Wall Street Journal ve svém úvodníku z 23. února napsal, že „Evropa a USA by měly pomoci Libyjcům svrhnout Kaddafiho režim“. V kuloárech anebo na chodbách Washingtonu však není slyšet nic o tom, že je třeba zasáhnout a pomoci lidem svrhnout diktátory v Kuvajtu, Saúdské Arábii, nebo Bahrajnu. I přes všechny neupřímné sliby, které jsou zacíleny na masový odboj, který právě teď otřásá celým regionem, by to teď bylo nemyslitelné. Co se týče Egypta a Tuniska, imperialisté se snaží zapojit každý možný článek, aby dostali masy lidí pryč z ulic. Neexistovala žádná řeč o intervenci USA na pomoc Palestincům v Gaze, když v důsledku izraelské blokády, bombardování a invaze zemřely tisíce lidí. Právě naopak. Spojené státy zasáhly, aby zabránily odsouzení státu sionistických osadníků.
Není těžké zjistit, v čem spočívá imperialistický zájem o Libyi. 22. února Bloomberg napsal, že Libye je sice zatím až třetím největším producentem ropy v Africe, ale má její největší ověřené rezervy na kontinentu – 44,3 miliard barelů. Je to země s relativně malým počtem obyvatel, ale schopností vytvořit obřím ropným společnostem ohromné zisky. Tak se na to dívají ti superbohatí, a právě toto vytváří jejich samozvanou péči o demokratická práva lidu v Libyii. Ústupky od Kaddáfího imperialistickým ropným magnátům nestačí. Chtějí vládu, kterou budou moci přímo a bez výhrad vlastnit. Nikdy Kaddáfímu neodpustily, že svrhl monarchii a znárodnil ropu. Kubánský Fidel Castro si ve svém novinovém sloupku „Rozjímání“ všímá imperialistické žízně po ropě a varuje před tím, že Spojené státy hloubí základy pro vojenskou intervenci do Libye.
Některé síly ve Spojených státech se snaží mobilizovat v nízkonákladové kampani pro takovou intervenci. Měli bychom to jednoznačně odmítnout a připomenout lidem s dobrými úmysly ty miliony lidí, kteří byli zabiti nebo zbaveni domova následkem amerických intervencí v Iráku a Afghanistánu. Progresivisté sympatizují s tím, co pokládají za lidové hnutí v Libyii. Můžeme tomuto hnutí pomoci nejvíce podporou v jejich požadavcích při současném odmítnutí imperialistické intervence, at už je v jakékoliv formě. Je to libyjský lid, který si musí sám rozhodnout o své budoucnosti.
Převzato z Global Research
Překlad: Clair
Foto: zdroj
