V „osvobozené“ Libyi se stupňuje násilí a vzájemné útoky ozbrojených milicí a povstaleckých frakcí, zatýkání, věznění bez soudů a mučení, přičemž se zdá, že každý každého viní z toho, že je „stoupenec Kaddáfího“.
Teoreticky je země pod kontrolou prozatímní vlády NTC, kterou podporují USA a NATO, nicméně ve skutečnosti je spíš bojištěm, na němž Západ hledá jakoukoli sílu, která je dost velká na to, aby se prosadila, a byla přitom alespoň trochu přijatelná na to, aby si vysloužila jeho podporu. Západní diplomaté situaci obecně zlehčují tím, že jsou to jen projevy „střízlivění z vítězství“, nicméně Libyjci prozatímní vládě nevěří a masové protesty proti ní propukají po celé zemi.
NTC se snaží situaci zachraňovat demisemi některých svých členů, kteří beztak ještě donedávna sloužili Kaddáfímu, nicméně to nezabírá. Důkazem vratké pozice NTC je ostatně její rozhodnutí přenechat město Baní Valíd „Radě starších Varfállah“ (WEC), nejpočetnějšího klanu v Libyi, jehož bojovníci v pondělí město dobyli a vyhnali odtud vládní vojenskou posádku. Zástupci WEC se sešli s ministrem obrany a „řekli mu, že chtějí mír v celé zemi a uchování její jednoty“ a ministr jim město, v němž členové klanu tvoří většinu obyvatel, nechal. Jak prosté. Není sice příliš jasné, jaké že má WEC konkrétní cíle a plány, nicméně to byli právě její bojovníci, kteří v Baní Valídu v uplynulých dnech vyvěšovali Kaddáfího zelené vlajky.
Celý článek v Literárních novinách
