Lidská práva po česku

Reklama


Čeští potentáti mívají sice plnou hubu svobody, demokracie a lidských práv, ale když dojde na činy – například při hlasování v OSN – postaví se proti zákazu kazetových bomb a nášlapných min, souhlasí s nedotknutelností hranic jen do příští revize z pozice síly, zastávají se bombardování (kterému říkají „humanitární", aby to dobře vypadalo) a určitě by jim nebylo zatěžko hlasovat pro právo na preventivní válku a aktivní obranu na území nepřítele, či volný a ještě volnější pohyb kapitálu. Zato jde-li o něco tak fundamentálního, že s tím lidská práva a svobody stojí a padají, a bez čeho je jakákoliv demokracie nemyslitelná, jako je přístup k čisté vodě (viz Cena vody), je veškerá angažovanost ta tam, takže když OSN prohlásila přístup k čisté vodě za základní lidské právo, ČR nehlasovala

Jeden by řekl ostudně, ale pravda je, že to bude spíše poslušně, protože přes všechny výmluvy ministerstva zahraničí („Text přijatý z iniciativy Bolívie dne 28. července ve Valném shromáždění OSN v New Yorku radikálně deklaruje samostatné právo na vodu, bez jakéhokoliv dalšího upřesnění a zejména bez ohledu na vztah přístupu k vodě a již existujících a uznávaných práv na přiměřené bydlení a potravu.") bude tím hlavním důvodem zřejmě fakt, hlasování se nezúčastnili ani USA. A ČR je přece hrdým a loajálním spojencem (čti poslušným nástrojem) Impéria.  Argumentace českého ministerstva zahraničí upomíná na rčení: Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá výmluvy. V případě ČR je potom otázka, zda vůbec ví, proč nechce. Že by to nějak souviselo se zájmem globálního kapitálu kontrolovat vitální strategické zdroje? Voda už se úspěšně privatizuje (i u nás, jen si to spousta lidí neuvědomuje), na řadě je vzduch.

Převzato z blogu Tribun

Přejít do diskuze k článku