Podle Kalouska to jsou však jenom spekulace. „Je jedno, jak dopadnou volby, stejně vždycky vládne Kalousek,“ prohlašoval Kalouskův někdejší rival z ODS na post ministra financí Vlastimil Tlustý. A že se Kalousek podílel téměř na všech vládách i sám potvrzuje: „Já jsem byl účasten, kromě roku 1998, kdy se skládala opoziční smlouva, všech koaličních jednání bezprostředně, nebo už od roku 1989 jako expert.“ Největšího vlivu dosáhl v roce 2007, kdy stanul v čele nejmocnějšího resortu financí, a to i přesto, že jeho strana (tehdy KDU-ČSL) neměla zdaleka nejsilnější zastoupení v koalici. A své místo uhájil i po volbách v roce 2010 (tentokrát za TOP 09), ačkoli v nové koalici figurovala i silnější ODS.
Jak se dostal do politiky
Do nejvyšších pater politiky se Miroslav Kalousek jako poslanec dostal v roce 1998, kdy byl do dolní komory zvolen z druhé pozice jihočeské kandidátky KDU-ČSL. Po smrti Luxe si při volbě nového vedení roku 1999 zvolili lidovci Kalouska na dva roky za místopředsedu. V roce 2001 stanul v čele strany jeho rival Cyril Svoboda a Kalousek v rámci projektu Čtyřkoalice získal stínový resort průmyslu a obchodu. Lidovci pak po období opoziční smlouvy slavili ve volbách roku 2002 úspěch, mandát obhájil i Kalousek, opět z druhé pozice v Jihočeském kraji. Nicméně v nadcházející vládě za účasti ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU resort průmyslu a obchodu nedostal. Podle zákulisních informací začal Kalousek nedlouho po těchto volbách spřádat plány na vznik nové strany.
Od lidoveckého šéfa k renegátovi
V roce 2003 byl Kalousek poprvé zvolen předsedou lidovců a funkci pak obhájil i v roce 2005. Lidovce vedl do voleb třikrát. V krajských a evropských volbách hlasovalo pro lidovce kolem deseti procent voličů, do krajských zastupitelstev dokonce získal pro KDU-ČSL o šestinu mandátů více, než měla v roce 2000. Zato ve sněmovních volbách roku 2006 zaznamenala strana propad přízně, spadla na deset mandátů. Výsledek voleb zřejmě poznamenala také kauza jejího šéfa, který musel v roce 2005 vysvětlovat nejasné okolnosti vlastnictví nemovitostí své manželky. Po propadu ve volbách završil Kalousek konec své kariéry v čele lidovců, když vyslovil záměr ukončit patovou situaci ve Sněmovně tím, že by se KDU-ČSL spojila s ČSSD a vytvořila vládu s tichou podporou komunistů. Proti tomu se vzbouřila stranická základna a Kalousek rezignoval na post předsedy.
V Topolánkově vládě v roce 2007 získal do správy ministerstvo financí, nejsilnější resort, na kterém jsou ostatní ministři do značné míry závislí. Během svého působení na financích mezi lety 2007 až 2009 se Kalousek stal známou tváři Topolánkovy vlády, získal také "prestižní" ocenění mezinárodního časopisu Emerging Markets, který ho vyhlásil „ministrem financí roku 2008 pro oblast rozvíjejících se evropských ekonomik“. Nejednota KDU-ČSL se nakonec plně provalila ve volbě prezidenta v roce 2008, kdy část lidovců pomohla ODS v prodloužení mandátu Václava Klause. Mezi nimi byl i Kalousek a další lidovečtí ministři, kteří posléze stranu opustili a které pak jejich straničtí oponenti nazývali „značně promodralými“. K definitivnímu rozkolu došlo na jaře roku 2009, kdy Kalousek ohlásil odchod z KDU-ČSL a založení nové strany TOP 09.
S TOP09 do "vlády zmaštěného rozpočtu"
Vznik „ryze pravicové konzervativní strany“ od samotného počátku probíral s jedním z nejoblíbenějších politiků Karlem Schwarzenbergem. Podle článku zveřejněném v Lidových novinách prohlásil tehdejší předseda ODS Mirek Topolánek v březnu 2010 před členy Americké obchodní komory, že sám o projektu TOP 09 diskutoval s Kalouskem již v roce 2003. Cílem prý bylo uspokojit pravicové voliče, kteří by ale nechtěli z jakýchkoli důvodů volit ODS. Topolánek zároveň předpověděl zánik KDU-ČSL, která by se pod vedením Svobody měla stát příliš levicovou a již nepřijatelnou pro středové voliče. Do TOP 09 vstoupila hned zpočátku nejen řada členů KDU-ČSL, včetně poslanců a senátorů, ale i lidí z ODS. Na listopadovém ustavujícím sjezdu byl Kalousek zvolen téměř jednohlasně prvním místopředsedou strany. V květnových volbách 2010 pak získala strana nečekaných 16,7 procenta a zajistila si tak podíl na středopravé vládě ODS, TOP 09 a VV. Podle šéfa TOP 09 Schwarzenberga bylo pro TOP 09 podmínkou pro sestavení koaliční smlouvy svěření resortu financí Kalouskovi. Lidovci se poprvé v novodobé historii do Sněmovny nedostali.
Během svého angažmá na ministerstvu financí si Miroslav Kalousek vysloužil chválu, ale i kritiku. Když se svého úřadu v roce 2007 ujímal, málokdo předvídal rozpuk globální finanční a následně hospodářské krize. Kalousek nejprve ostrými škrty začal snižovat schodek rozpočtu natolik, že o jeho reálnosti ekonomové pochybovali. Nicméně některá čísla mluvila v jeho prospěch. Jakmile se ale začala finanční krize šířit, čísla se obrátila. Zpočátku mluvil o Česku jako o ostrůvku stability, což podle odborníků byla pravda, protože vláda nemusela do bankovních domů pumpovat žádné sumy. Vytýká se mu, že bagatelizoval ekonomickou krizi, která šla v druhé vlně hned za finanční. Podle některých spekulací, které podpořil i Václav Klaus, v tom byl záměr, aby nerozpoutal paniku, jež by krizi ještě přitížila. Nicméně od podobných strategií se Kalousek distancoval. Vláda Miroslava Kalouska nad financemi se přesto zalíbila Klausovi natolik, že jej chtěl po pádu Topolánkovy vlády mít v úřednickém kabinetu, který se měl s následky krize vypořádat.
Impozantní sbírka kostlivců
Hlasitou kritiku ze strany opozice i veřejnosti vzbudil tendr na odstraňování starých ekologických škod, který Kalousek z pozice ministra financí vypsal. Podle odhadů bylo ve hře více než sto miliard korun a aktivistům se nelíbilo, že obří zakázku má provést jediná firma. Záměr kritizovala nejen nezisková organizace Transparency International, ale i například Hospodářská komora. Kalousek nakonec před volbami slíbil, že po otevření obálek nevyberou žádného z kandidátů, čímž se vyhnou případným arbitrážím, které by mohly plynout ze zrušení soutěže.
Další kauzou, která svého času plnila stránky novin, bylo povolení sázení na internetu pro české firmy. Rozhodnutí ministra pustit na internet české sázkařské agentury otřáslo nejen KDU-ČSL, ale i veřejností, jelikož ho provázelo podezření z korupce. Kalousek nejprve zastával vůči internetovému sázení stejně odmítavý názor jako tato strana, ale ten později změnil a před očima překvapených členů vedení KDU-ČSL povolení podepsal. Tehdejší předseda strany Jiří Čunek později uvedl, že Marek Dospiva z firmy Penta, která je spojená se sázkovou kanceláří Fortuna, mu nabídl sponzorský dar pro stranu ve výši osmi až deseti miliónů korun za podporu internetového sázení. Čunek prý Kalouskovi o úplatku řekl, ten to ale popřel, stejně tak i Dospiva odmítl, že by se s Čunkem setkal. Jakmile pak ministerstvo povolení oznámilo, svolala už do dvou minut lobbistická společnost zastupující sázkařské firmy tiskovou konferenci. Podle MF Dnes byl příslušný salónek v pražském hotelu Hilton připraven již několik dní předem.
Za dalším kostlivcem v Kalouskově skříni je japonská společnost Nomura, která chystala na Česko žalobu kvůli ztrátám, jež způsobil postup českých úřadů při převzetí zkrachovalé IPB. Spor řešili ministři od roku 2000 a ve hře bylo celkem 120 miliard korun. Kalousek v roce 2009, tou dobou již v demisi, podepsal s Nomurou dohodu, na jejímž základě Japonci žaloby stáhli. Smlouva o narovnání zatím čeká na své odtajnění.
Působení na ministerstvu obrany mezi lety 1993 až 1998 vneslo do životopisu Miroslava Kalouska několik skvrn, o nichž nerad slyší. Často jsou mu také opozicí připomínány, avšak oficiálně nebyla na něm nikdy shledána žádná vina. Tou dobou začalo také přátelství mezi Kalouskem a zbrojařem Richardem Hávou, které oba pro svůj obraz pokládají za nevýhodné. Například o nákupu padáků VTP – 100 se mluvilo ještě dlouho poté, co transakce proběhla, a Kalouskovi se to připomínalo například i ve volební kampani.
Ministerstvo obrany podepsalo v roce 1994 po konkurzu smlouvu se společností Anex-cirus Jiřího Andrlíka, člena KDU-ČSL. Často se zpochybňuje způsobilost firmy a průběh konkurzu. Rok před podpisem smlouvy zahynul chybou padáku vyrobeného Anexem sportovní parašutista Aleš Bartušek, stejnou chybou zahynul i v roce 1994 švýcarský zkušený pilot Adrian Roschi. Jednalo se ale o jiné typy padáků, než jaké žádala armáda. Výběrové řízení se podle paraclubu provádělo na základě testů, podrobnosti o nich nebyly zveřejněny. Odborná komise rozhodla těsně ve prospěch Anexu, její člen Rudolf Zapletal později k firmě přešel. Padáky se časem ukázaly jako nevyhovující a objevily se technické problémy, které se výrobce snažil napravit, výsledkem však byly padáky s několika funkcemi, které si vzájemně odporovaly. Bývalý šéf generálního štábu Jiří Šedivý dokonce tvrdil, že při zkušebních testech s figurínami se padáky trhaly v půli. Vše vyvrcholilo v roce 1997 smrtí parašutisty Romana Prinicha, který zahynul při seskoku v důsledku závady. Armáda zakázala padáky používat, ale ačkoli měla možnost se díky právnímu nedostatku ze smlouvy vyvléct, nakupovala podle kontraktu padáky dále. Ministerstvo obrany nikdy nezveřejnilo, na kolik ho kontrakt vyšel, většinou se mluví o stamiliónových ztrátách. Kalousek odmítl, že by za to nesl odpovědnost s tím, že technické parametry zakázky se ho netýkaly.
Také nevýhodná smlouva s italskou firmou Oficcine Galileo a izraelskou společností Nimda na modernizaci tanků T-72 budí dosud negativní ohlasy. Podle smlouvy z roku 1995 se mělo modernizovat 353 kusů T-72, podle médií však nebyly firmy schopné dostát daným termínům, ale smlouva na to nepamatovala. Celkově měl stát prodělat 19 miliard korun, v roce 2001 bylo rozhodnuto o modernizaci jen 30 tanků. Nejvíce pochybností ale zřejmě budí zakázka na štábní informační systém vypsaná v roce 1997, kdy padala hlasitá nařčení z korupce. Výběrové řízení vyhrála firma Unisys, ale Kalousek ho zrušil. Při druhém konkurzu zvítězila opět Unisys, jenže Kalousek nakonec označil konkurenční společnost EDS za výhodnější a dal zakázku jí. Představitelé Unisys údajně kontaktovali policii s tím, že byli zastrašováni před případnými stížnostmi. V červenci roku 1998 vyšel s prohlášením pracovník EDS Jan Březovský, že EDS byla nucena dát Kalouskovým lidovcům jako provizi 50 miliónů korun. Nic z toho se neprokázalo. Kontrakt byl završen v roce 2002, stál zhruba miliardu korun, avšak informační systém nenaplňoval požadavky.
Často se mu z období restrukturalizace armády a prodeje armádního majetku připomínají také další pochybné státní zakázky, které mohly lákat lobbisty a úplatkáře. Korupční skandály se točily i kolem vysoce postavených důstojníků ministerstva obrany, Kalouskovi se přes všechny tahanice nikdy nic nedokázalo. Sám dokonce nejméně v jednom případě na korupci upozornil. Kalouska se měla pokusit uplatit představitelka české pobočky singapurské společnosti Eagle Group během návštěvy v Izraeli. Pokus, aby za úplatu podpořil snahu jedné zahraniční firmy dodávat komponenty pro lehký bojový letoun L-159 vyráběný v Aero Vodochody, ale skončil neúspěšně. Kalousek záležitost ohlásil izraelským složkám, ty ji ale nevyšetřily.
V době působení na obraně si získal Kalousek velmi dobrého přítele, Richarda Hávu, jehož firmy Omnipol a Zenit získávaly na ministerstvu obrany stamiliónové zakázky. Kalousek se blízkým vztahem k Hávovi nikdy netajil, stejně tak i zbrojař otevřeně říká, že Kalousek je jeho dlouholetý přítel. Oba ovšem přiznávají, že přátelství je pro oba nevýhodné. Kalousek jednou uvedl, že přátelství s ním může poškozovat Hávu při jeho obchodech. Zároveň se rozhodl Hávu vyloučit ze seznamu sponzorů TOP 09, aby tak předešel nepříjemným otázkám. Ani jednu z firem Háva už nyní přímo neřídí, figurují v nich ale jeho synové. Hospodářské noviny v roce 2010 připomněly, že Kalousek hned zkraje svého působení zrušil státní agenturu X-Trade, která obchodovala s armádními přebytky. Cenným partnerem armády se nato stala Zenit, která například stála za výměnou ruských stíhaček Mig-29 za v podstatě nepoužitelné polské vrtulníky Sokol, na čemž vydělala 90 miliónů korun. Roli Zenitu převzal posléze Omnipol, informoval deník. Podle něj je Omnipol mimo jiné výhradním partnerem britské BAE Systems, která vyrábí stíhačky Gripen.
Kalouskovo přátelství s Hávou pojí také vztah k 6,5miliónovému bytu na Veleslavíně. Zamotaný sled událostí kolem Kalouskova bytu se podařilo rozmotat novinářům až v roce 2005. Háva luxusní byt koupil podle informací Hospodářských novin v roce 1999, nedlouho poté jej ale prodal za stejnou částku příbramskému podnikateli Lubomíru Kašákovi, bratru Kalouskovy manželky Radky. Kašák přitom den před koupí vystavil své sestře Radce směnku opět na 6,5 miliónu korun. V roce 2000 už se do bytu Kalouskovi stěhovali, Kašák jim ho údajně pronajal za 15 tisíc měsíčně. Kašák byl vyšetřován policií, v roce 2002 ho zastřelil jeho obchodní partner Zdeněk Němec, který pak spáchal sebevraždu. Majitelkou bytu se stala Radka Kalousková, vdova po Kašákovi ho švagrové předala za 6,5 miliónu korun, což při dědickém řízení pokryla směnka z roku 1999.
Pravděpodobně se nejedná o úplný výčet Kalouskových aktivit, nicméně jako základ pro tvorbu uceleného vlastního názoru je zajisté postačující. O to groteskněji znějí Kalouskovi výroky, že TOPinky netrpí při současné krizi žádným skandálem a že se jich odvolávání ministrů netýká :-)
