Září 30, 2011
Vyslechl jsem řadu debat a panelů na konferenci Labour Party tento týden v Liverpoolu. Vystupovali v nich opoziční ministři stínové vlády i řada známých tváří britské Labour. Poslouchal jsem i předsedu Eda Millibanda. Jeho hlavní vystoupení v sále před stovkami posluchačů bylo připravováno týmem jeho spolupracovníků řadu měsíců.
„Toto je nebezpečná doba pro Británii, nebezpečná doba pro britskou ekonomiku“ znělo v úvodu. Jeho vystoupení bylo přiznáním skutečnosti, že Británie se uprostřed světové finanční a hospodářské krize ocitla v mimořádně obtížné situaci. Britská ekonomika, která není součástí společné evropské měny, čelí vysokému zadlužení, rostoucí nezaměstnanosti a nízké výkonnosti ekonomiky. Millibandovo vystoupení bylo shrnutím poznání, že krize v Británii má strukturální a systémový charakter. „Nevystačíme již se včerejšími staršími odpověďmi“. V projevu se mnohokrát opakovalo, že krize je v základu především krizí hodnotovou.
V Liverpoolu labouristé odstartovali pokus o hledání nové dohody s britskou společností. Podle Milibanda musí být na začátku zásadní změna hodnot. Mělo by nás zajímat, co se tím myslí. Britský příběh je ve světové hospodářské krizi velmi poučný. Britské hledání cesty je modelové pro celou světovou ekonomiku.
Včerejší síla Británie se totiž ukazuje být její dnešní slabost. Londýnská City a finanční průmysl byly vlajkovou lodí včerejška. Británie a USA jsou příkladem zemí, které své výroby přesouvaly do zemí třetího světa a domnívaly se, že úplně postačí, že na výrobu v Asii budou především poskytovat finanční prostředky. Intelektuální elity země přestaly pracovat ve vývojových centrech průmyslu, v inovacích, vědě a výzkumu – přešly do finančního průmyslu a jaly se vymýšlet nové finanční produkty. Finanční průmysl se zmocnil všeho, nakonec si osedlal i svět samotné politiky. Svět financí přestal být obsluhou a servisem výroby, ale vytvořil vlastní impérium. Ed Milliband uvedl ve svém projevu příklad známého britského bankéře, který v době krize pobíral trojnásobně vyšší plat než stejně známý šéf výrobního podniku. To, co jsme tady žili, tvrdil Milliband, byl triumf světa financí nad světem průmyslu. Triumf nízko zdaněných vyvolených boháčů nad zbytkem společnosti. Jako by jen oni byli tvůrcem veškerého bohatství. To jsou ty hodnoty, které se musí podle Millibanda změnit. Nelze dále sloužit pouze oněm „fast buck“- ekonomice rychlých krátkých zisků. Je nutné založit hospodářství na úplně jiných hodnotách. To, co potřebujeme, řekl Milliband, je podnikání založené v tradiční společnosti, které vychází z povahy pracovní síly a kterému jde o vytváření skutečných trvalých hodnot.
Podle Millibanda si Británie musí ujasnit, co je to to bohatství, které chce vytvářet. Není vůbec jedno, čím se živíme, co vyrábíme, není pravda, že je jedno, co děláme, jen když to sype peníze. Není jedno, jestli budoucnost země bude založena na vytváření nových finančních derivátů nebo skutečně inovativním průmyslu. Milliband říká „ne“ finančnímu inženýrství.Naopak jde o to vyrábět skutečné užitečné výrobky, poskytovat reálné služby. Musíme být na straně těch, co vytvářejí skutečné bohatství. „Náš růst bude stát na písku, jestli bude vycházet z predátorů a ne skutečných producentů“.
Suma sumárum, toto britské poselství je jednoduché – skutečná výroba je základ, jde o to vyrábět opravdu hodnotné věci. Člověk dnes opravdu marně přemýšlí, jaký dnes známý výrobek pochází z Británie. Co vlastně dělají britské mozky kromě finančního kouzlení londýnské City? Výsledek takové politiky je, že nemáte pro lidi práci, stejně jako ji dnes nemají např. USA. To je výsledek outsourcingu do Asie a zemí třetího světa. Nakonec si ale Číňané vytvoří i ten bankovní systém a vlastní finanční infrastrukturu. A nebudou nás potřebovat ani na tohle. K ničemu pak budou tisíce lidí v našem bankovnictví. Už dnes musí vymýšlet takové nesmysly jako je např. elektronické mýtné, které nepřináší nic, co by se nedalo pořídit daleko levněji, ale zároveň přihrává miliardové zisky těm, kteří takové monstrum vytvořili a provozují. Odhalovat tento parazitismus a falešné výrobky, to je také součást onoho přehodnocení hodnot, o kterém mluví Milliband.
Převzato z blogu autora na Aktuálně
