Ludvík Hovorka: Život bez mandátu

Reklama



Tradice rozhovorů s poslancem za KDU-ČSL Ludvíkem Hovorkou (a také naše spolupráce) se táhne už od roku 2007. Viz tři velké rozbory v rubrice "Analýzy" věnované zdravotnictví nebo tunel zvaný "tkáňová banka". Smutný je ovšem fakt, že tentokrát se stav veřejných záležitostí propadl až na samé dno. Můžete si srovnat první rozhovor v roce 2008 týkající se  Hovorkova odporu proti Julínkově privatizaci zdravotnictví s jeho druhým povídáním pro umlaufoviny ve volebním roce 2010. Třetí rozhovor roku 2011 už máme s řadovým občanem. Tzv. "reforma" zdravotnictví pravděpodobně projde na konci června sněmovnou, a možná ještě v horší verzi než byla původní privatizační rozkrádačka. Odchod z poslanecké sněmovny však neznamená konec politické aktivity. Politika není jen sněmovní práce placeného poslance. Patří sem i každodenní neplacená aktivita občanů ve veřejném prostoru.


Kandidoval jste ve Zlínském kraji za KDU-ČSL až na 4. pozici kandidátky. Vás výsledek v kraji za KDU-ČSL byl 9,95%, byl jste nejlepší z celé republiky. Zvítězil jste v preferencích a kroužkováním jste přeskočil všechny poslance před sebou. Zato strana dopadla bídně, celkově 4,39% . Jak si vysvětlíte svůj úspěch a neúspěch lidovců?

Řada funkcionářů KDU-ČSL ve Zlíně i v Praze zastávala názor, že je zapotřebí prosadit za Zlínský kraj do sněmovny novou tvář a eliminovat „nespolehlivého“ poslance, který se více řídí vlastním svědomím a názorem, než stranickým usnesením. Proto jsem na nominační konferenci a na kandidátní listině byl až na 4. místě. Výsledek voleb ve Zlínském kraji pro mě byl určitým zadostiučiněním, že jsem v poslanecké sněmovně odvedl kus práce a že jsem dokázal rozkrýt největší podvod na občanech v podobě tzv. reformy zdravotnictví. Celkový výsledek mě pochopitelně zklamal. Připouštěl jsem si před volbami i možnost, že KDU-ČSL nemusí překročit 5 % hranici pro vstup do sněmovny. Těch důvodů k voličské nespokojenosti bylo víc: podíl na vládní odpovědnosti a prosazování nepopulárních opatření; rozčarování voličů z nečitelnosti strany a jejího vnitřního rozdělení; rozpory mezi Kalouskovým a Čunkovým křídlem; rozčarování mnoha voličů z mediálních kauz našich bývalých předsedů. Strana, která se hlásí ke křesťanství, nemůže připustit, aby se její hlavní představitel soudil s charitativní organizací. Posledním hřebíkem byla naprosto jalová a nic neříkající předvolební kampaň. Nesouhlasil jsem s ní a kritizoval jsem její styl od samotného začátku. Jenže to nebylo nic platné.


Život jde dál a vy jste na rozdíl od mnoha jiných ve straně zůstal. Vraťme se k průběhu květnového sjezdu 2010, kde jste měl zajímavý projev. Neznámý lidovec byl zvolen za předsedu hned v prvním kole. Od té doby jsme o něm na veřejnosti neslyšeli. Můžete povolební debakl lidovců nějak vysvětlit?

KDU-ČSL musela díky propadu ve volbách propustit řadu zaměstnanců a pracovníků aparátu, aby mohla splácet dluh z volební kampaně. Na sjezdu se hledala nová tvář a nové směřování strany. Osobně jsem velmi stál o to, aby se předsedou KDU-ČSL stal ekonom prof. Lubomír Mlčoch. Ten však na poslední chvíli odmítl. Řada řadových členů chtěla, abych kandidoval na předsedu nebo místopředsedu strany. Nejdříve jsem si nedokázal představit, že bych se měl odstěhovat do Prahy a dojíždět domů jenom na některé víkendy. Když jsem spatřoval určitou bezradnost a přešlapování kolem sjezdu, rozhodl jsem se kandidovat na místopředsedu strany. Teprve na základě výzvy několika lidí jsem se rozhodl kandidovat na předsedu strany. To však již bylo pozdě, protože řada lidí přijela na sjezd rozhodnuta podpořit na předsedu novou tvář, Pavla Bělobrádka. Proto byl také zvolen hned v prvním kole. Já jsem potom kandidoval na řadového místopředsedu a do celostátního výboru, ale vždy mi chybělo pár hlasů. Nejsem sice členem celostátního výboru, ale jsem členem celostátní konference, což nejvyšší orgán mezi sjezdy, který se schází 4 x do roka. Zůstal jsem členem odborné komise pro zdravotnictví KDU-ČSL a připravuji pro komisi a vedení strany stanoviska k zákonům zdravotnické legislativy. Do předsednictva byli zvoleni především mladí lidé, kteří nemají příliš mnoho zkušeností v politice. Na druhé straně nejsou zatíženi předsudky a setrvačností, což může být pro stranu příznivé. Předseda i někteří další mladí z předsednictva se snaží, ale nedostávají odpovídající prostor v médiích.


Z naši spolupráce dobře víme, že stále bojujete proti rozkrádání zdravotnictví. Tentokrát ve funkci řadového občana, kterého žádný politik nemusí poslouchat. A také to nedělá, bohužel…

V srpnu minulého roku jsem navštívil nového ministra Hegera a upozornil jsem ho na všechny největší případy rozkrádání ve zdravotnictví, také na vady zákonů „Julínkovy zdravotní reformy“. Zdálo se mi, že ministr sbírá podněty a hledá nejlepší možné řešení. Ztratil jsem den dovolené, abych panu ministrovi na čtyřiceti minutové schůzce předal podklady a návrhy. Nakonec se ukázalo, že má návštěva byla zbytečná. Pan ministr chtěl pouze „kultivovat české zdravotnictví bez dramatických změn“, skutečnost je zcela jiná. Opět se ukázala vychytralost Miroslava Kalouska. Předseda TOP 09 využil dobrou pověst umírněného a dlouhodobě úspěšného ředitele FN Hradec Králové. Vzal si jej jako zástěrku pro občany, aby prosadil změny ve zdravotnictví, které byly dlouhodobě připraveny. Ne nadarmo je hlavním poradcem pana Kalouska bývalý "privatizační" ministr zdravotnictví Slovenské republiky Rudolf Zajac. Tento pán a s ním hlavně poslanec Marek Šnajdr (bývalý první náměstek všech ministrů zdravotnictví minulého období) prakticky řídí veškeré dění v českém zdravotnictví. Ministr Heger se ve skutečnosti stal umírněnou tváří „Julínkovy zdravotní reformy“, která není řízena jenom z České republiky, ale má mezinárodní pozadí. Postupně byla uplatňována na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku a v České republice. Na Slovensku se jim podařilo téměř vše, včetně privatizace zdravotních pojišťoven. A ještě vyhrají arbitráž se Slovenskem o 15 mld. Sk za omezení režijních nákladů privátních zdravotních pojišťoven. V Maďarsku padla vláda a s ní i zdravotní reforma. V Polsku 4 nejdůležitější zákony reformy ze 7 nepodepsal bývalý prezident Kvasniewský. V České republice byly všechny zákony reformy staženy premiérem Topolánkem před hlasováním o nedůvěře vládě, protože se bál, že bych já a další poslanci mohli odmítnout podpořit vládu. A to kvůli odporu ke špatným zákonům, které by zničily české zdravotnictví.


A jsem opět u vládního rozkrádání veřejno-právního systému lékařské péče, nekonečný příběh. Jaké zákony se nyní projednávají nebo budou ve sněmovně? Co to bude pro nás znamenat?

Nyní se v sněmovně projednává novela zákona o veřejném zdravotním pojištění. Ta má prolomit ústavu a omezit ústavou zaručené právo na bezplatnou zdravotní péči. Nová změna uzákoní pouze tu péči, která je nejlevnější. Má být hrazeno jenom to, co je v souladu s účelným a hospodárným vynakládáním zdrojů veřejného zdravotního pojištění (dále jen “základní varianta”). V zákoně ale nikde není popsáno, co by to mělo být. Po schválení tohoto zákona budou lidé doplácet bez jasných pravidel téměř na všechno a to velké peníze, nejenom desetikoruny. K zákonu byly přes noc ve zdravotním výboru přilepeny rozsáhlé pozměňovací návrhy bez konzultace s odborníky. Například z očkování se stává naprostý byznys, jemuž bývalý první náměstek Šnadr a hlavní hygienik Vít dlouhodobě připravovali půdu. Opět má pokračovat divoká privatizace zdravotních pojišťoven v podobě jejich slučování bez vážných důvodů. Už v roce 2009 ministerstvo povolilo sloučení miniaturní zdravotní pojišťovně Agel se 60 tisíci pojištěnci s Hutnickou zaměstnaneckou pojišťovnou a Českou národní zdravotní pojišťovnou. Vznikla tak Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, která má 730 tisíc pojištěnců a obrat 14,5 mld, která stojí za zády koncernu Agel. Ten vlastní nebo provozuje 10 nemocnic, distribuční firmy, polikliniky, lékárny, laboratoře, apod. Jedná se o tzv. zdravotnický supermarket s monopolizací zdravotnických služeb, lékáren, který nyní dokonce zřizuje zdravotní pojišťovnu. Ministerstvo zdravotnictví např. udělilo v roce 2009 licenci zdravotní pojišťovně Média, která za velké peníze odlákala zdravotním pojišťovnám, především všeobecné zdravotní pojišťovně 36 tisíc pojištěnců. Ministerstvo zdravotnictví nevykonalo v této pojišťovně žádný dohled a neuložilo žádná nápravná opatření. Tím MZ umožnilo, aby tato miniaturní pojišťovna vytvořila dluh v rozsahu téměř 450 milionů korun. Nyní ministerstvo místo likvidace této pojišťovny odsouhlasilo její sloučení s VZP ke škodě všech pojištěnců VZP. Veřejná pojišťovna si tak díky úmyslných či neúmyslných chyb ministerstva musí zpět kupovat své bývalé pojištěnce za téměř 450 milionů korun. Nejsmutnější je, že zakladatel zdravotní pojišťovny nenese žádná rizika a zřejmě dostane zpět i svou kauci, kterou musel složit!


Jsou připraveny další 3 zákony – o zdravotních službách, specifických zdravotních službách a zdravotnické záchranné službě. Nejdůležitější je zákon o zdravotních službách, kterým se zrušuje původní zákon O péči o zdraví lidu. Se zrušením toho zákona zmizí i řada významných záruk pro pacienty, lékaře a změní se celý zdravotnický systém. Bude také konec svobodné volbě lékaře, nově si můžete vybrat již jenom zdravotnické zařízení, tj. konkrétní nemocnici. Kvalitně poskytnutá péče už má být poskytována jenom s přihlédnutím ke stávajícím zdrojům a podmínkám. Tato nenápadná vsuvka do zákona "za stávajících zdrojů a podmínek" znamená ve skutečnosti vytunelování systému péče. Zatím platí, že lékaři poskytnou péči v nejmodernější fakultní nemocnici v Praze nebo v nejhůře vybavené nemocnici nejchudšího kraje lege artis. Ta je podle současného zákona definovaná jako právo na "nejmodernější péči podle posledních poznatků vědy". Pokud ovšem vstoupí v platnost tato vsuvka do definice správné péče, pak se změní pojetí lege artis. Nemocnice budou poskytovat pouze péči "za stávajících zdrojů a podmínek", přičemž nikde není zákonem definováno, co by to mělo být. Už dnes existuje faktická nerovnost mezi městem a venkovem. V řadě chudších krajů hradí zdravotní pojišťovny při úhradám lékařům i nemocnicím až o 3 000 Kč ročně na hlavu méně než v Praze. Viz problém výpočtu úhrad za použití tzv. unicitních rodných čísel. Pokud ovšem bude platit tato vsuvka, pak zmizí jednotný systém péče a vznikne evidentní nerovnost mezi občany České republiky.


Navíc vzniknou podle připravovaného zákona obrovské databáze citlivých dat o každém z nás – zahrnující rodné číslo, diagnózu, ošetřujícího lékaře, užívané léky, atd. Ty nebudou nijak zvlášť chráněné a budou nesmírně zajímavé pro vašeho zaměstnavatele nebo pro farmaceutický průmysl. V připomínkovém řízení je i věcný návrh zákona o zdravotních pojišťovnách, na základě kterého mají být pojišťovny odstátněny a de facto z nich budou obchodní společnosti. Pak už ale nikdo nezabrání jejich prodeji, třeba i do zahraničí. To samé se má stát s fakultními nemocnicemi. Je nutno si povšimnout už změny samotné terminologie zákona, která svědčí o komercionalizaci zdravotnictví: zdravotní péče se mění na "zdravotní služby"; zdravotnické zařízení na "prostor"; z pacienta se stává "klient". Jinak řečeno nepůjde o naše zdraví, ale hlavně a zásadně o naše peníze.


Co proti připravovaným zlodějnám děláte ve svém volném čase jako řadový občan?

Snažím se psát různé články, píši pro časopis Tempus Medicorum, mám svůj blog na Aktuálně.cz, zpracoval jsem články pro Medical Tribune a tak podobně. Navíc jsem při své inženýrské práci a starostech o rodinu napsal ve volném čase rozsáhlou práci o korupci v českém zdravotnictví České zdravotnictví: švédský stůl. Zde ukazuji, jak politické špičky kryjí korupci celého systému. Přednášel jsem studentům a lékařům lékařské fakulty o korupci. Upozorňuji novináře, které mám v databázi na klíčové věci ve zdravotnických zákonech, informuji o tom naši odbornou komisi pro zdravotnictví KDU-ČSL. Přednášel jsem také lékařům z ČLK na jejich konferenci. Podal jsem dvě trestní oznámení na případy rozkrádání. Jedná se o pražskou Nemocnici na Homolce a případ Krajské zdravotní v Ústí nad Labem, kde šlo o pořizování předražených přístrojů. Spolupracuji také se známou bojovnicí proti korupci, senátorkou MUDr. Alenou Dernerovou a pomáhám jí se zdravotnickými zákony a zákony v sociální oblasti. Je to statečná a velmi pracovitá senátorka, která bojuje proti korupci v naší zemi.


Předpokládejme, že vláda do švestek nevydrží. Půjdete znovu do politiky napravovat zdravotnictví?

Obávám se, že lidem věci dojdou pozdě, až nové zákony vstoupí v platnost. Najednou zjistí, že budou muset doplácet nejdříve stovky a později tisíce korun za ošetření; že jejich zaměstnavatel je například propustí, protože zjistil, že berou antidepresiva, apod. To už ale bude pozdě, protože překlopení soukromého zdravotního systému do veřejného je velmi obtížné a téměř nemožné. To můžeme dnes vidět v USA, kde se o něco podobného pokouší prezident Obama. Naráží na obrovské problémy v ekonomických kruzích zdravotnického byznysu. Obávám se, že vláda se sama nerozpadne, protože VV by se samy pohřbily. Věci veřejné nestojí o pád vlády, o předčasné volby. S tím by přišel konec jejich výhod. Slova premiéra Nečase o tom, že spojí svůj osud a osud celé vlády se zdravotnickými a sociálními reformami svědčí o tom, že všichni poslanci vládní koalice budou pod Damoklovým mečem: Buď projde všechno tak, jak chce ODS a TOP 09. Ve zdravotnictví to znamená vládu podnikavců ve zdravotnickém byznysu. Nebo padne vláda a poslanci tady už nebudou. Nastává obludná obdoba schvalování tzv. zákona o stabilizaci veřejných rozpočtů. Stejné to bylo roce 2007, když poslanci schválili v jednom hlasování (!) dohromady 320 stran změti několika zákonů a 55 stran pozměňovacích návrhů. A to včetně zásadních změn ve stanovování úhrad léčiv a jejich cen, kde šlo o roční objem cca 70 mld. korun. Mnozí poslanci vůbec věděli, o čem hlasují. A díky tomuto záměrnému chvatu dnes přichází české zdravotnictví minimálně o 5 miliard korun ročně díky vysokým úhradám a cenám léčiv. Dožili jsme se po listopadu 1989 skvělé podoby demokracie, opravdu. Už o nás a za nás rozhodují ani ne poslanci ale jakési grémium politiků K 9, které chce dokonce i přepisovat ústavu. Spousta voličů naletěla dobrodruhům s líbivými slovy. Ti pod pláštíkem záchrany státního rozpočtu demontují solidární a jedno z nejvýkonnějších zdravotnictví na světě. Jeho vytunelováním ve prospěch tvrdého byznysu dojde k totální škodě nás všech.


Kdy si myslíte, že lidi vyjdou do ulic?

Jestli lidé vyjdou do ulic, tak nejdříve na jaře. Ale nevím, zda jim to bude co platné. Máme přece demokracii a musíme poslouchat Kalousky, Nečase, Šnajdry, Bárty, Johny a další, které si naši občané demokraticky zvolili. A bohužel, opozici v podobě ČSSD a KSČM už ani nestojí za to chodit na jednání výborů sněmovny, protože je předem rozhodnuto o výsledku hlasování.  České zdravotnictví je bohatý švédský stůl pro dodavatelské firmy nemocnic a pro politické strany. Dokud se tyto penězovody nepřetnou, nebude úspěšná žádná reforma zdravotnictví a nové zákony problémy ještě znásobí. To, co jsem dělal, do čeho jsem nahlédl a co jsem pochopil za 8 let ve vysoké politice, je nesmírně cenné pro pochopení mnoha souvislostí a provázaností. V každém případě budu kandidovat v příštích volbách. Nezapomeňte, že stát bude rozkradený. A po období vládnutí hochštaplerů, kteří se řídí slovy po nás potopa, bude opravdu co napravovat. Teď se profesionálně věnuji stavebnictví, tedy oboru, který jsem vystudoval a pracuji v jedné valašské firmě. Minulé čtyři roky v politice mne stály hodně sil, i moji rodinu v Šumicích. Já se ale nikdy nevzdávám. Počítám s tím, že se vrátím!


Děkujeme za rozhovor. A k návratu do vysoké politiky přejeme hodně zdaru.


Převzato z Umlaufovin

Přejít do diskuze k článku