Dnešek byl nabit brisantními událostmi, dotýkajícími se domácí politické scény asi stejně jako opasek sebevražedného teroristy. Samozřejmě, že náloží číslo jedna byl noční Obamův telefonát Fischerovi, že major Radarin, kterého tak nadšeně a devótně vítala Parkanová – nedorazí. Že prostě ani nenastoupí do služby. Patřím k těm, kteří při této zprávě neotevírají lahve. Nevidím důvod. Je myslím dostatečně známo, že jsem byl pro radar. Pokud by o něm bylo uspořádáno referendum. Které by podle mne ve svých důsledcích, podotýkám důsledcích, vedlo k mandátu vlády PRO umístění radaru. Pokud by bylo proběhlo. Ale že jsem byl zásadně proti radaru pokoutním, servilním, vtíravým „vyjednáváním“ v intencích nejlepších tradic Topolánkovy vlády. Z tohoto titulu, tedy stylu, jakým zejména Alexandr Vondra doslova vnucoval Američanům radar, když při jedné ze svých návštěv USA individuálně přemlouval kongresmany, aby k nám radar dali, jsem rád, že tady nebude. A jsem spokojen, že současná US administrativa udělala gesto vůči Rusku, které se radarem cítilo být silně znepokojeno.
Ve Washingtonu DC, na rozdíl od Vondrů, Topolánků, Schwarzenbergů, Parkanových, Vidímů, došli k naprosto logickému závěru. Totiž, že současné Rusko není v žádném ohledu soupeřem. Že je maximálně, opakuji maximálně, druhořadou velmocí. Jak ve smyslu vojenském, tak ve smyslu ekonomickém. A nepředstavuje pro US konkurenci, natož hrozbu. Nicméně, je natolik důležité a silné, že sice nemůže US ohrozit , ale může leccos významně zkomplikovat. Viz Afghánistán, viz Irán. Protože soudím, že náš svět a náš kulturní okruh Rusko potřebuje. Potřebuje jako spojence, ale především jako vypočitatelnou a stabilní zemi.
Jsem rád i proto, že výše zmíněný vzorek politiků jako sůl potřeboval lekci. Lekci z velké mezinárodní politiky, lekci z kapitoly, která nese název Národní zájmy. Snad teď konečně pochopí, že národní zájem nemá nic společného s krajně pravicovou, obstrukční, na násilí postavenou zahraniční politikou tvrdých texaských Křováků, pardon, Bushů, a už vůbec ne se vztyčenými prostředníčky východním směrem. Stejně tak by měli začít chápat, že supervelmoc jako Spojené státy bude sledovat pouze a výhradně své zájmy, a nikoliv zájmy nějaké zemičky někde v prostoru mezi Německem a Ruskem, tedy v zemi, která nemá ani tolik obyvatel, jako kterékoliv z prvních tří největších amerických měst. A že iluze, že za nějaký radar budeme mít naprosto privilegované postavení ve vějíři vztahů USA s celým světem, je skutečně mimořádně hloupou iluzí.
Že se rozhlédnou kolem sebe, v blízké Evropě, a podívají se, co považují za své národní zájmy třeba takoví Dánové, a jak je hájí. A podle toho se zařídí, protože jde o příkladnou a pevně zakotvenou demokracii. I po výrocích Topolánka, že jde letos o druhou špatnou zprávu pro naše euroatlantické ukotvení, a že si to Američané rozmysleli kvůli turbulencím na naší politické scéně, či Vidímově svalnaté hatmatilce, v níž tvrdí, že Obama je zbabělec, či Vondrova, příhodněji Vondarova replika, že vývoj na domácí politické scéně Američanům neukázal, že by ČR byla schopna osvědčit nějaké pevné spojenectví, jaksi dokládá, že zatím nic nepochopili a nic se nenaučili.
Korunu všemu zatím, alespoň pro mne, nasadil Schwarzenberg svým prohlášením do večerních zpráv, že Američané nejdřív o radar požádali, a teď si to rozmysleli. Sic! Od miláčka médií a nejlepšího ministra zahraničí (on je to samý nejlepší ministr- viz dále), a člověka velkého světa, bych přece jen očekával daleko sofistikovanější prohlášení, než něco ve smyslu – až si zase něco vymyslí, tak my už budeme stát v předklonu. Očekával bych od něj a od všech (byť tichých) zpěváčků, jen jen se třesoucích, že nechají zazpívat mimořádně servilní popěvek, že pochopí, že naše euroatlantické ukotvení je přesně stejné jako včera nebo před třeba devatenácti měsíci.
A že nejspíš trapný výkon naší domácí scény nemá se zrušením brdské koule vůbec, ale vůbec nic společného. Jinak by se nerušilo také v Polsku. A propo – zajímalo by mne, co Topolánek myslel tou první zprávou.. Uvedení Obamy do Bílého baracku? Nebo snad to, že ho v Praze při návštěvě dokonale ignoroval? Nebo snad jeho projev na Hradčanech? Nebo že si nedal od Topolánka poradit ohledně léčby ekonomiky? Ne, nic z toho není špatnou zprávou. Až se hoši a děvčata, zpívající úderné politické popěvky, probudí z rauše opojení chvílí vlastní důležitosti, třeba se rozhlédnou kolem sebe. A zjistí, že národní zájem není demagogie. Není vlezlost, není morbidní antirusismus.
Tím se dostáváme k heslu Aerošrot. Resp. ČSA a jejich dalšího osudu, to sice není zpráva dnešní, nýbrž pondělní, ale s Radarinem dokonale koresponduje. V pondělí totiž došlo k zásadní obměně dozorčí rady ČSA. Byli z ní vykopnuti tutoví „experti“ typu Kočárník, Řápková, Buergermeister a další, a jejich místa zaujali pánové Novák, Šmejkal, Zámečník a další. Osobně soudím, že je nejspíš pozdě, a že tyto aerolinky, pokud se nestane zázrak, to mají asi za sebou. Ale tahle nominace se vládě mimořádně podařila. Protože pánové Novák a Šmejkal jsou elitou českých krizových manažerů. Myslím, že si mohu dovolit tahle slova napsat s plnou odpovědností a kvalifikací. Je zcela příznačné, že Lidovky Novákův nástup oznámily palcovými titulky v intenci Přichází řezník z Vítkovic, či Nastupuje bijec odborů. Aniž by si daly práci se zjišťováním faktů: protože jinak by se dobraly informace, že první kdo Nováka kontaktoval, jestli by tenhle job nevzal, byly právě odbory v ČSA! To je ovšem jen malá ironie.
Velkou ironii je stav aerolinek těsně před závěrem privatizace. Je tristní, že kdyby tam stát nenalil přes Osinek 2,5 miliardy, už by nebylo co privatizovat nebo zachraňovat. Ještě větší ironií je, že v závěru privatizace zbyl jediný zájemce. Pokud tedy už před možností převzít tohle rodiné stříbro, které Kočárník ještě nedávno šacoval na nějakých 7 miliard nebo dokonce výše, mezitím nevylezl na nejvyšší strom v Boubínském pralese…
Zbyl proto, a tím se skutečně už dostáváme zpět k Radarinovi a zemi divů za zrcadlem, v níž bylo loni v dubnu vyřazeno v prvním kole několik dalších zájemců o našeho leteckého přepravce. Stalo se tak 20. 4. 2009 a připomeňme si to přesně. Z http://www.airways.cz/clanek/2009-04-20/aeroflot-vyrazen-z-privatizace-csa cituji: Rozhodnutí o vyřazení obou společností z privatizace oznámil dnes po jednání vlády ministr financí v demisi Miroslav Kalousek. O vyřazení Odienu pravděpodobně rozhodlo to, že se nejedná o leteckého dopravce, v případě Aeroflotu se jednalo pravděpodobně o bezpečnostní rizika!
Prostě hoši a děvčata, zpívající devótní popěvky, i tenkrát rozhodli v souladu nikoliv s národními zájmy, nýbrž v souladu se svou demagogickou posedlostí a politickou primitivností. Přece je to jasné – koupě pár leasovaných letadel, jednoho velkého hangáru a jedné kancelářské budovy přece může ohrozit bezpečnost země! Jak by se ted další zájemce hodil! Jak by se jistě teď hodil třeba ruský zájemce, kdyby si ten investiční šrot laskavě, za nějakou slušnější cenu vzal. A propos šrot. Vlastně Aerošrot. S tímhle veselým joukem, na adresu Aeroflotu, ve smyslu Entropa, nám prý přišel Alexandr Vondra.
Jak typické a charakteristické pro jeho čtveráckou povahu, pokud je to pravda! No soudím, že ti nebezpeční Aerošrotové by o naše, ještě v dubnu prý rodinné stříbro, dnes čistý investiční šrot, už nejspíš nezavadili ani šestimetrovým bidlem. A co je vůbec nejlepší vtip večera? No přece to, že v době, kdy jsme se nafukovali k prasknutí ohledně ČSA a vyřazovali Rusy ze soutěže, tedy v dubnu, a kdy to tehdy nejlepší ministr financí s patřičným patosem vytruboval do světa, se ČSA propadly do likvidační ztráty! Tržby se propadly o 200 milionů. Stejná legrace jako s prohlášením, že u nás krize nebude… Tedy, byl by to nejlepší vtip večera… Kdybych si nepřečetl, že ODS zvažuje nominaci Alexandra Vondry na post eurokomisaře. Jistě si myslí, že má superkvalifikaci. Třeba tím, že v kuloárech EU má přezdívku Sugar. No ano, vtipný chlapec a kostka cukru a slazení Evropě přece! Na které tedy Evropa hned tak nezapomene. Nebo možná proto, že je skutečně hodně a hodně známý a nikdo si jej nesplete. Od té doby co instaloval Entropu. Uznejte – není to k umlácení?
