Před pár dny jsem v Britských listech v článku „Ramstein, závisle pohodové městečko“ popsal své pocity po návratu z této americké vojenské základny.
Napsal jsem, že „já si svět zítřka představuji jinak. Nelíbí se mi taková závislost. Nechci žít s cizími vojáky za zadkem a mít z toho výhody. Toto je má zem a v ní chci žít bez závislosti na dolarech vojáků.“
Za tato slova se mi mimo normální ohlasy dostalo i nadávek a vulgarit.
Jak může, táží se někteří „znalci“, starostu dělat takový idiot jako já, který nechce trokaveckým občanům dopřát dolary bez práce? Mám zvrácenou logiku, protože trokavečtí by prý jistě rádi nastavili dlaň…takového starostu by prý měli vyhnat z vesnice, protože větší vůl už snad ani neexistuje.
Tito experti nedohlédnou ani k nejbližšímu rohu.
Zmíněný problém jsme s trokaveckými vyřešili již loni. Již tehdy mnozí z nich uvedli do médií, aby si Američané své peníze strčili někam a radar si nechali doma. Nehodlají kleknout, nehodlají natahovat ruku. Jsou daleko hrdější a rovnější než ti, co sedí a píší nadávky.
Ostatně, 17. března 2007 občané Trokavce v referendu rozhodli – a mně jako starostovi uložili – abych se zastupitelstvem obce podnikal zákonné kroky k tomu, aby tu radar nestál.
Bohužel, to je ten dnešní svět – učí nás nahrabat si, mít výhody, nastavit dlaň. Co na tom, že za cenu postoupení kusu české půdy k velmi podivnému a podezřelému účelu?
Už jednou jsem řekl, že nad tím vším, co se dva roky okolo radaru děje, by mělo převažovat právo člověka nebýt manipulován, mít možnost rozhodnout si tak „jednoduchou věc“, jako je to, v čem bude nebo nebude žít zítra, zcela svobodně. Že smyslem demokracie je, že moc má být rozptýlena mezi lidmi. Je šokující pozorovat, jak se v samolibých projevech politiků, v povýšených a suverénních rozhodnutích vlády zcela vytrácí ten český človíček, v jehož jménu se to všechno jakoby děje.
Vláda, která názory a protesty lidí přehlíží a předem je arogantně vylučuje ze slyšení, naprosto není demokratická a musí skončit.
Vysvětleme v těchto říjnových volbách našemu premiérovi, kterému už nelze věřit ani slovo, a jeho zpupné dvořanské suitě, že už je tu nechceme.
Máme možná poslední šanci zastavit tento modrý mor.
