„Máte právo změnit politiku," hlásá billboard s moudře se tvářícím Milošem Zemanem nahánějícím ovečky do ohrádky svého nového podniku SPO. Zůstane asi navždy jeho tajemstvím, jak symbolizuje změnu takový starý politický harcovník, jako je právě on, ale na tom konečně za až tak nezáleží. A vlastně nezáleží ani na konstatování takové banality, jako že občané mají právo změnit politiku. Mnohem důležitější je totiž otázka: „Mají občané možnost změnit politiku?"
Formální právo je jedna věc, reálná možnost věc druhá. Politika je určena systémem a lidmi. Jakákoliv změna, realizovaná stejnými lidmi v rámci stejného systému může být jedině kosmetická. Aby mohlo dojít ke skutečné změně, musel by se od základu změnit systém, nebo by muselo dojít k rozsáhlé obměně kádrů, ale ani jedno není na pořadu dne.
Razantní systémová změna neboli revoluce není aktuální, už jenom proto, že chybí příslušný projekt a vůle jej realizovat (nespokojenost je málo), a zda plýtvat dalšími lidskými zdroji na sanaci selhávajícího systému je také na pováženou. Možná by úplně stačilo, kdyby se místo politiků a politiky změnili cíle a současní politici, tj. strany, se zaměřili na stabilitu a snesitelnost toho, co je, než na konstrukci něčeho nového a „lepšího".
Nebylo by to lepší, než pokrytecká hra na změnu? Naše současná politická scéna totiž ze všeho nejvíce připomíná „nový bordel se starýma kurvama," jak ji kdosi lapidárně a výstižně charakterizoval. A neplatí to jen o notorických recyklátech z TOP09, ale i o „svěžím větru" Věcech veřejných, kde za neokoukaným Radkem Johnem stojí etablovaní a úspěšní podnikatelé, tedy lidé, kteří jsou do současného systému plně integrováni a jsou s ním zcela konformní, protože jinak by nemohli být úspěšní.
Jestli dojde po volbách k nějaké změně, bude to s největší pravděpodobností pouze výměna u koryt, nikoliv změna stravovacích návyků.
Převzato z blogu Tribun
