Mandala sebeuvědomění

Reklama


Mandala sebeuvědomění

 

Na kopci, kde tisíc věží

temnou hrobku lidstva střeží

v hloubi studny s černou mříží

vír pochybností víří

šum tenkých křídel netopýřích.

 

Tam viděl jsem a tam jsem našel,

co do truhlice zamyká se,

co pod koberec každý mete

jak už to chodí v lidském světě.

 

Do hrstí nabral jsem to smetí

a trudně dumal o zakletí,

které bránilo mi zažhnout

pochodeň předků starodávnou.

 

A tu jsem viděl jak se snáší

z nebeské klenby satanáši.

Syčeli a hurónsky se smáli,

mou odvahu a lásku snižovali.

 

Já jsem se nebál, měl jsem pro strach uděláno.

Řekl jsem si: buď jak buď, vše předem sudbou dáno.

Bůh nade mnou a Pánbůh ve mně,

mé světlo nepohltí síly temné.

 

A proto vnesl jsem to světlo duše,

ne sebejistý, ale v hloubi tuše,

že otevře se brána mého pochopení

a moje pochybnost se v pevnou víru změní.


© Dominika Dery

Foto: zdroj

Přejít do diskuze k článku