Manifest rozhořčených křesťanů ve Francii

Náš první čin spočívá v tom, že se chopíme slova.

Svůj hlas připojujeme k hlasu všech těch, kteří již dlouhou dobu kritizují neoliberální ekonomický systém řídící ekonomii i společnost v posledních zhruba třiceti letech. Jsme učedníci Kristovi, proto se nebojíme vyjádřit svůj odpor vůči hlubokým prohřeškům proti evangelnímu řádu, jejichž katastrofální následky již nepůjde napravit. Takže: jsme katolíci, kteří byli syceni více než jedno století velkorysým, ambiciózním a věrohodným sociálním učením. Můžeme snad ještě bránit ekonomický systém, který ignoruje, pohrdá či popírá základní lidské hodnoty jako jsou ochrana těch nejslabších, solidarita, korektní vztahy, nezištnost, smysl pro oběť, sledování prospěchu kolektivu? Nejsou snad právě tyto hodnoty v srdci požadavků evangelia?

Jako ti, kterým byl dán nesmírně bohatý stvořený svět, v němž nás Bůh ustanovil a pohlíží na nás jako na svědomité správce. Nelze připustit trvalé poškozování světa, bez toho, že bychom rozhořčeně protestovali a sami dali příklad, jak se správně chovat. My dědicové dvoutisíciletého humanismu, jenž zasazuje celou naši politickou a sociální tradici do té nejvznešenější koncepce lidské osoby, můžeme dále ignorovat, že agresivní materialismus, v jehož režimu teď žijeme, deformuje a zohavuje obraz lidstva?

Příslušnost ke Kristu je silou, která nenechává stranou žádný aspekt lidského života. Existuje široké pole sociální transformace, o nějž se křesťané nezajímají. Často nevědí, že aktuální politické postoje jdou daleko za nezbytné etické otázky (ochrana života…). Budeme mít odvahu uznat, že pohled na do očí bijící nespravedlnost vůči chudším národům země, na zločiny spáchané na člověku a přírodě, kterých jsme každodenně svědky, jsou výzvou k transformaci samotných struktur naší společnosti, a nikoli jen výzvou k odstranění katastrofálních následků? Liberální paradigma nejenže nefunguje, ale je nehodné člověka. Naší křesťanskou zodpovědností je toto prohlásit a navrhnout jiný model, který by byl konformní s požadavky evangelia.

Jako členové skupiny se považujeme za první adresáty této výzvy, protože naléhavost, kterou jsme vedeni se střetává především s hranicemi a omezeními samotné naší existence a s nedostatečnými prostředky. Jednoduše si hluboce přejeme, abychom viděli křesťany, jak se aktivizují kolem těchto témat a stávají se hybnou silou sociálních změn.

Co můžeme udělat?

1. Především obrátit svůj pohled na svět, který nás obklopuje. Musíme konstatovat, že už nemůžeme žít jako dosud, ani ignorovat, že liberální vzorec, do nějž jsou zasazeny naše životy, je neudržitelný a vede lidstvo k sebezničení. Musíme pochopit, že vše se prolíná a že krize je jen jedna jediná: je to zároveň krize finanční, ekonomická, ekologická, politická, morální a duchovní. Je to krize lidstva, které ztratilo cestu a jednoduše podkopalo své možnosti přežití, neboť zapomnělo na důvody svého bytí.

2. Jakmile dojde k této konverzi, je třeba, abychom změnili styl svého každodenního života, takže my sami budeme žít a propagovat kolem sebe úplnou a plně lidskou ekologii. Myslíme si totiž, že obnova naší společnosti spočívá především v přijetí prostého způsobu života, který by respektoval naše sociální i životní prostředí. Změnit život znamená s odhodláním se vzdát logiky “růstu“, hromadění a konzumu bez rozlišování, což jsou charakteristiky západního životního stylu a rozhodnout se ve jménu křesťanského ideálu pro skromný a radostný způsob existence, který by byl zaměřený na podstatné.

My členové této skupiny jsme začali tuto změnu ve svém osobním životě i v životě našich rodin. Nabízíme vám toto svědectví bez sebemenšího náznaku arogance, avšak jsme pevně rozhodnuti přivést k zamyšlení a k probuzení okolní svět. V příloze tohoto dokumentu, pod názvem Aux côtés du Christ, en route vers une sobriété joyeuse (Po boku Krista, na cestě k radostné skromnosti) každý člen skupiny popsal, co změnil ve svém životě a co ho k tomu vedlo. Tato svědectví jsou tu pro všechny, kteří se tážou, co mají dělat. Sdílíme tyto momenty obnovy našeho každodenního života a jsme toho názoru, že náš duchovní postoj nemůže být oddělen od postoje sociálního a kolektivního: být křesťany znamená žít jinak. Mimo dopadu na osobní a rodinný život tato změna znamená snahu o bratrské soužití mezi národy země, úkol, na němž my křesťané máme horlivě participovat a bojovat proti všemu, co takové soužití ohrožuje, a bránit všechno, co k němu vede.

3. Konečně, v širším horizontu, musíme se aktivně účastnit toho, co orientuje člověka k nové budoucnosti! Zde několik příkladů: podniky, pro něž by byl člověk na prvním místě a pro něž by bylo důležité zakotvení ve společnosti, svobodný trh, avšak podřízený imperativu solidarity a očištěný od machinací finančního sektoru, střídmý životní styl, přátelský k přírodě, k jejím rytmům a limitům, které na nás klade, definitivní odmítnutí konzumního modelu. Všechny politické iniciativy, které aspirují na vznik nové koncepce obecného dobra, zamýšleného v univerzálním smyslu, schopném zahrnout osudy blízkých i vzdálených národů, kterých se dotknou ať přímo či nepřímo právě ta rozhodnutí, která dnes činíme sami pro sebe..etc..

Katolická církev nám již mnoho let adresuje stále naléhavější poselství – výzvy k angažovanosti. Francouzská biskupská konference v dokumentu Grandir dans la crise na počátku roku 2011 píše toto:

"Neregulovaná liberální ekonomie nám nabízí jako jediný horizont stále větší spotřebu materiálních věcí. Prázdnota a nebezpečí takového projektu společnosti je evidentní: drancuje planetu a umenšuje roli člověka na pouhého výrobce/spotřebitele a podkopává důvěru nezbytnou pro jakoukoli pospolitost. (…) V momentě, kdy naše štěstí závisí jen na majetku, který vlastníme, pak se pro nás chudí a imigranti stávají hrozbou a opatření solidarity jsou nahrazována bezpečnostními opatřeními."

Samotný Benedikt XVI, například ve svém poselství míru 1. ledna 2010 (Chceš-li mír, chraň stvoření) nabádá:

"Je moudré zabývat se hlubokou a dlouhodobou revizí modelu rozvoje. (…) Vyžaduje to zdravotní stav ekologie planety; vyžaduje to také a především kulturní a morální krize člověka, jejíž symptomy jsou již dlouhou dobu viditelné ve všech částech světa. (…) Situace krize, kterou momentálně procházíme (…) nás zavazuje přeprojektovat společnou cestu lidstva. Zavazuje nás zvláště k životnímu stylu vyznačujícímu se střídmostí a solidaritou, s novými formami a pravidly angažovanosti. Je třeba se s důvěrou a odvahou zaměřit na dosažené pozitivní zkušenosti a s rozhodností odmítnout ty negativní."