Masturbace ega nebo shrbená záda námezdních pisálků?




V dnešním Reflexu uveřejnil Petr Holec svůj obvyklý slovní průjem, tentokrát pod názvem Masturbace ega. Jak je u tohoto pána zvykem, je o šéfovi ČSSD a obsahuje holcovské invektivy typu „nejhnusnější demagogie“, „jeho temnější osobnost“ či „bude za totálního idiota“.  Tedy celkem nic nového a článek by nestál za přečtení, kdyby neobsahoval několik prvků:

Petr Holec staví Jiřího Paroubka naroveň prezidentovi USA Obamovi, a to kvůli americké zdravotní reformě. Pozoruhodné! Není-li hlavě státu lhostejný osud několika desítek milionů spoluobčanů, je označen za levičáka. Viděl jsem v záznamu rozhovor s americkým staříkem. Říkal, že si žili skromně, ale celkem spokojeně do okamžiku, než manželka onemocněla. Zjistili, že jejich pojistka uvedenou chorobu nepokryje a museli si vzít půjčku. Pokud půjde vše dobře a nedostaví se komplikace, bude tento pán pracovat do 78 let, aby půjčku splatil. Na jinou pojistku bohužel peníze neměl. Pan Obama chce právě takovým lidem jejich osud usnadnit, což pravicově smýšlejícím lidem není po chuti. Zřejmě ideální postoj zaujímá ultrapravicová TOP09, která v souhrnu říká: zajistíme lidem různé služby, jako je zdravotnictví, vzdělání, bydlení, energie a dovolíme jim si je koupit. Když na to nebudou mít, jejich chyba. Měli se víc snažit.

Jiří Paroubek dle pana Holce chorobně baží po premiérské a prezidentské funkci. A co dělají šéfové konkurenčních stran? Podle Holce jdou asi do voleb se zcela altruistickým posláním sloužit všemu lidu, a kdyby ty volby náhodou vyhráli, tak se premiérského křesla pochopitelně vzdají.

Nedávno jsem napsal o ekonomovi z lidu. Na autora článku to sedí jako ulité. Zřejmě mu nedošlo, že i v Lidovém domě mohou být ekonomové s představou, jak svůj program finančně realizují. Jedním z nich je například Jiří Havel, špičkový představitel svého oboru, který se ovšem hluboce mýlí, a proto mu pan Holec vysvětlí, jak se věci mají.

Miloš Zeman kdysi vyslovil myšlenku, že tiskoviny budou vždy pravicové, protože jejich majitelem je podnikatel, který každého levicového novináře dříve či později vyrazí. Takže podle přísloví „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ vypadají i články v novinách a časopisech.

Nepíšou je totiž nezávislí žurnalisté, ale námezdní pisálci.

Přejít do diskuze k článku