Srpen 16, 2011
Přiznám se, že Rona Paula a jeho přesvědčení tak úplně nechápu. Ale dobře chápu, když je nějaký chlápek na odstřel, a to je právě případ Rona Paula.
V sobotu se konaly republikánské testovací volby v Amesu (Iowa), a to za velkého zájmu médií. Výsledky byly dostatečné na to, aby jeden z kandidátů, Tim Pawlenty, z další soutěže odstoupil, a naopak aby katapultovaly další uchazečku, Michele Bachmannovou, do čela pelotonu.
V novinách je ovšem tolik vyprávění o kandidátech, kteří uspěli, že bych je mohl jen těžko spočítat, natož abych je všechny přečetl, ovšem jen letmý pohled stačí na to, aby člověk viděl, že hvězdou je díky svému vítězství Bachmannová. Zbytek první řady tvoří dva kandidáti, kteří v Amesu povyskočili – Rick Perry a Mitt Romney.
Jak to napsali v The Daily Beast: „Novou první řadu tvoří Bachmanová, Perry a Romney — na základě vítězství Bachmannové, Perryho zapojení se do honby za nominací a díky tomu, že Romney už vede v několika federálních i státních předvolbách a průzkumech – a to dovolilo rozběhnutí záplavy komentářů o tom, že se uchazeči o nominaci přeskupují.“ Jméno senátora Paula vůbec ve článku, stejně jako v mnoha dalších vůbec nebylo uvedeno. Úvodník v pondělním Wall Street Journal velkomyslně poskytl Paulovi zmínku v závorkách: “(Libertarián Ron Paul, který nemá šanci nominaci získat, skončil těsně druhý.)“
Ovšem to “těsně” nepopisuje výsledek zrovna přesně. Paul prohrál s Bachmannovou o devět desetin procenta neboli o 152 hlasů z celkových 16 892.
Kdyby to byly skutečné volby, vynutil by si takový výsledek určitě přepočítání hlasů. Nebyly to ovšem skutečné volby, a to je podle mého mínění podstata věci. Předběžné volby, kterým se v USA říká „slámové“ nám mají říci (asi jako když vyhodíme hrst slámy do vzduchu), odkud vítr fouká.
A při solidním vyhodnocení těchto předvoleb bychom museli říci, že větry v Republikánské straně vanou jak ve směru Bachmannové, tak ve směru Paula.
Někdo by řekl, hloupost, o nic nejde. Předvolby jsou taková organizovaná korupce, kdy si soutěžící kupují lístky a rozdávají je svým příznivcům (to jsem ostatně napsal už před těmito volbami).
Mnozí argumentují, že předvolby nenaznačují, kde bije filozofické srdce stran, ale jen jaké jsou organizační schopnosti kandidátů.
No dobře, nic proti tomu. Ale proč se Paulovi nedostalo stejného uznání za organizační schopnosti jako Bachmannové?
Do libertariána mám daleko. Věřím, že velká vláda je skvělá, pokud dělá velké věci pro obecné dobro. Ovšem po těchto volbách to vypadá, že Ron Paul byl odstrčen depozitáře.
Bachmannová se po volbách objevila hned v pěti nedělních diskusních pořadech. Paul v žádném. Kasie Huntová z POLITICO byla jedna z mála reportérů, které napsala samostatnou úvahu o výsledku Paula v těchhle předběžných „slaměných“ volbách, ale pro většina medii zůstal Paul exotem, nehodným pozornosti.
Souhlasím s tím, že některé z jeho názorů – legalizace heroinu, právo států na odtržení z americké federace — jsou zarážející (i s nimi byl ovšem zvolen v Texasu už dvanáctkrát). Jestliže ovšem vítězství Bachmannové stačilo na to, aby jí získalo mimořádnou pozornost a zařazení do první řady, proč těsný sled Rona Paula stačil jen na to, že je ignorován?
Proto jsem se v pondělí zeptal, jestli ho bojkot ze strany médií trápí.
“Trápí mne to, ale nepřekvapuje,” odpověděl. „Výsledek z Amesu je ovšem významný a tlačí mne do první řady uchazečů. Média to nemohou změnit.”
Media to však, samozřejmě, změnit mohou, protože přes ně se dozvídáme, jak si stojí první řada.
„Je to pro ně těžké to akceptovat,“ řekl Paul o svém výsledku z Amesu.“Měl jsem na dnešní ráno sjednaný jeden interview v celonárodním TV programu, ale zrušili to. Je to šokující, když vám řeknou, že o vás nestojí.“
Je to jen proto, že technicky vzato, Paul skončil druhý, a ne první? Nemyslím si. Před čtyřmi roky Mike Huckabee skončil s odstupem druhý za Romneym, když ztratil 13,4 procentních bodů. Přesto to tehdy Huckabee spinoval jako vítězství ve slaměných volbách a Amesu a stal se miláčkem tisku.
Paul však málem vyhrál a přesto s ním tisk zachází, jako by byl jedovatý.
„Oni (média) cítí – tenhle chlápek je nebezpečný pro status quo,” řekl Paul, „ale to je důvod k ještě většímu úsilí. Mohu více provokovat, ale nejsem na slepé koleji. Nemyslím, že mé představy jsou exotické. Jsou spíše hrozbou.“
V rozhovoru, který jsem s ním měl, Paul zdůraznil svou „mírovou“ výzvu – chce vrátit naše vojáky domů z cizích bojišť – a věří, že to a jeho rozpočtový konservatismus mu získá podporu.
„Snažíme se zvrátit 100 let naší historie, proměnu republiky v impérium, proměnu výběru daní a utrácení, kdo to přizná?“ říká Paul. „Kdo chce uznat, že už nesmíme být světovým četníkem?“
Musím upřímně říci, na rozdíl od mnoha jeho podporovatelů, že si nemyslím, že proti němu existuje nějaká levicová konspirace. Ralph Nader, který je od Paula politicky na hony vzdálen, měl stejný problém, když kandidoval na funkci presidenta.
Ne, media nevychází jenom z předvoleb a výzkumů veřejného mínění. Poslední průzkumy, provedené ještě před volbami v Amesu, ukázaly, že Bachmannová má 10,2% podpory a Paul 9%. To není velký rozdíl. Výsledky se ovšem na základě obrovské publicity, kterou dostává nyní Bachmannová, změní díky jejímu „strhujícímu“ vítězství v Amesu.
V novinách The Washington Post byla jemná intrikánská zmínka o výsledku z Amesu. Bylo tam napsáno, že „mnoho republikánů si myslí, že pokud by Paul přeskočil Bachmannovou, poškodilo by to důvěryhodnost a budoucnost „slaměných“ voleb.“
Takže neklaďme vinu jen na media. Vidíme, že jsou to sami republikánští aktivisté, kteří řekli, že když vyhraje jeden kandidát, výsledek se počítá, pokud vyhraje jiný, výsledek je nevěrohodný.
To je neuvěřitelné. A zneklidňující.
“Ano, mohu ztratit kuráž a odvahu,” řekl mi Paul. “Skončili jsme těsně. Tak těsný výsledek dokazuje, že jsem v hlavním proudu. A pokud zúročíme své úsilí, pokud je naše poselství poctivé a my ho čestně sdělíme, určitě dopadneme dobře.“
Ale možná si toho ani nikdo nevšimne.
Převzato z International Clearing House
Překlad: onlooker
