Miliardy, jež v Gaze příliš nepomůžou

Reklama


Účastníci dárcovské konference v Šarm as-Šajchu se minulý týden tvářili, jako by se pásmem Gazy nepřehnala izraelská armáda, ale jen jakýsi přírodní živel.

Úctyhodná suma čtyř a půl miliard dolarů, kterou dalo mezinárodní společenství dohromady na obnovu válkou zdevastovaného pásma Gazy a na rozvoj okupovaného Západního břehu Jordánu, by jistě byla sympatická, kdyby… kdyby finanční velkorysost dárců nenahrazovala jejich naprosté selhání v přístupu k realitě Blízkého východu. Nikdo z těch, kteří se tak finančně rozmáchli, se neopovážil vyzvat Izrael, aby se při zacházení s Palestinci žijícími pod jeho okupací choval podle mezinárodního práva. A nikdo také nevzal v potaz palestinskou realitu, v níž hraje Hamás zcela legitimní roli.

Mezinárodní společenství raději zvolilo podivuhodnou strategii, která v zásadě v neustále se opakujících cyklech povoluje Izraeli dál ničit palestinská území s tím, že škody za něj zaplatí někdo jiný. Tento přístup je nejenže bohapustým mrháním lidskými životy a penězi, ale navíc jasně odhaluje postoje Západu, které mají k nějaké konstruktivnosti na hony daleko. Připočteme-li k tomu skutečnost, že na samotnou rekonstrukci Gazy poputuje jen asi třetina slíbené sumy, zatímco většina skončí na kontech „palestinské vlády“ prezidenta Mahmúda Abbáse, jehož policisté na okupovaném Západním břehu během války v Gaze snaživě rozháněli protestní akce, nabírá celá dárcovská konference nádech absurdity. K ní mimochodem přispěla i česká vláda, která má ochranu lidských práv vetknutu do všech svých oficiálních dokumentů – a tak se asi nelze divit, že na obnovu Izraelem zničené Gazy věnovala patnáct milionů korun, zatímco třeba na pomoc Gruzii, která válku proti Jižní Osetii sama rozpoutala, se našlo hned desetkrát víc.

To vše se přitom odehrálo v době, kdy Izrael oznámil zdvojnásobení výstavby osad na okupovaném Západním břehu Jordánu, a budoucí izraelská vláda také nebude z těch, které by chtěly dosáhnout s Palestinci nějakého míru. Osady jsou přitom z hlediska mezinárodního práva nezákonné, nemluvě o tom, že jejich hustota na Západním břehu už dosáhla takové úrovně, že případné vyhlášení palestinského státu na tomto palestinském území už není prakticky ani možné.

To ale Západ nijak neznepokojuje, což se projevilo i tím, že na dárcovské konferenci pro Gazu se sama Gaza ocitla jakoby na vedlejší koleji. V egyptském letovisku Šarm as-Šajch se o samotné válce příliš nemluvilo a z Gazy nebyl také přítomen nikdo. Mohl by přitom na vlastní oči vidět svou budoucnost. Západ tam jen demonstroval svou oddanost Izraeli a tichý souhlas s jeho okupační a kolonizační politikou. Její pokračování má zajistit i americký slib vojenské pomoci v hodnotě třicet miliard dolarů, kterou by měl Izrael obdržet do roku 2017.

Zároveň s oddaností ale Západ dokázal ve skutečnosti jen důsledně zopakovat všechny své dosavadní chyby a neproduktivní přístupy k izraelsko- -palestinskému konfliktu, opakovaně doprovázené hloupě plytkými řečmi o potřebě dosáhnout míru. Jak k tomu ale podotkl libanonský deník The Daily Star, „na Blízkém východě je dost lidí, kteří se chovají jako zvířata; to poslední, co jsme potřebovali, jsou lidé zastupující mezinárodní dárcovské společenství, kteří se chovají jako malé děti.“

  • Tereza Spencerová je šéfredaktorkou nezávislého zpravodajského serveru Czechfp.cz. V Literárních novinách vede rubriku Monitor zahraničního tisku.

  • Text vyšel v Literárních novinách 2009-11 na straně 5.

  • Publikováno online 11.3.2009

Přejít do diskuze k článku